Zázraky se nedějí

Zkušený režisér a videoklipový specialista Mark Pellington se tentokráte rozhodl zpracovat vážnější téma - jeho posmutnělá komedie je dalším z řady příspěvků do nikdy nekončící pře o střetu racia a víry. Spolu s hlavním hrdinou prochází divák velmi jednoduchým příběhem, který zajímavým dělá forma a především rafinovaná výstavba děje - postupně odhalované tajemství z počátku filmu přeroste v metafyzickou úvahu o hnací síle života a byť je film primárně o víře, divák je staven před toto téma nenásilně a bez citového vydírání. Víra je tu prezentována coby placebo a její vnímání je specificky americké, ale přesto tento vyhraněný rastr neruší a přináší řadu silných okamžiků. Význam má též tónování snímku (převládají chladnější odstíny a barvy v čele s modrou) a hudba s místy až videoklipovými pasážemi (původní profese Marka Pellingtona se nezapře) - např. omývání omítky podpořené skladbou Song Two s grungeovým feelingem od britských Blur. Henry Poole Is Here je spíše menším přemýšlivým snímkem odkazujícím k linii americké kinematografie reprezentované např. Americkou krásou a jako takový je dokonalý. (04.03.2010)

Henry si sice na polykání depresí ze svého syndromu vybral klidnou a příjemnou čtvrť, ale v žádném případě nemohl předpokládat, že se nastěhuje do baráku, na jehož omítce zedníci omylem nechali podobiznu Ježíše a že je tato čtvrť plná šáhlých náboženských fanatiků. Film vykresluje rozpor mezi racionálním Henrym Poole a jeho křesťanským okolím. Luke Wilson je neskutečně fotogenický, kamera ho miluje a charisma z něj stříká po kilech. Díky jeho výkonu je snímek moc hezky dívatelný, k čemuž taky přispívá skvělá kamera a velmi trefně vsazená hudba. Jen příliš nerozumím spojení slova komedie s tímto filmem. (08.07.2012)

„A čo teraz?“ Od Marka Pellingtona som mal zatiaľ česť vidieť len The Mothman Prophecies, no tak sa mi zdá, že Henry Pool is Here disponuje rovnako tajomne mysterióznou atmosférou, čomu napomáha ako kamera, tak aj hudba a naozaj sa nejedná o nejakú blbú komédiu ako môže zvádzať plagát a prítomnosť hlavného predstaviteľa, ale ide o miernu drámu v príbehu človeka ktorý tu dlho nebude a viery v nemožné. Mám rád, keď smutné filmy pôsobia pozitívne. (10.02.2010)

„Akvíí, akvíí, esperaméé!!“ Až se budu chtít po nedělním obědě poblejt, zase si pustím přehrávaný ochotnický dabing na čétédvojce. A to jsem myslel, že to na dvojce bude s titulky. Nu což, takhle si můžu poznamenat, že příjemně působící úvod s hudbou Eels dává tušit poklidnou zábavu, i když podle posledních deseti minut se nejspíš jedná zároveň o prvoplánovou věroučnou selanku. Jojo, naděje nás zachrání. Prostředek jsem si nechal ujít a udělám to nejspíš i příště. (20.01.2013)

Zhrzený muž, potrefená věřící ženská a němá holčička? To bude asi nějaká sestava do bláznivé komedie, chtělo by se říct. A když už jsou takové postavy zasazeny do dramatu, tak z toho určitě vzejde nějaká směšná fraška, by si člověk pomyslel. Ale opak je pravdou, byl to krásný příběh, který měl hloubku, předvedl zajímavý námět a donutil člověka k zamyšlení. Celý film dokreslovala nádherná hudba (té si u filmů moc nevšímám, takže tohle je ode mě opravdu kompliment). Řekla bych, že to byla jedna z nejlepších rolí Luka Wilsona a že touto postavou všem ukázal, že umí odvést skvělý výkon a nemusí se předvádět jenom v praštěných komediích. (30.01.2010)