Sigur Rós - Heima

Roztomilá islandská angličtina prolínající se záběry islandské přírody, kultury, měst, prostě všeho, a do toho nádherné písně mé druhé nejoblíbenější kapely... Vychází z toho nejúžasnější hudební DVD letošního roku (Mono a jejich The Sky Remains As Same As Ever prohrálo jen o kousek). Z celkového pohledu u mě vedou snad jen Meeting People Is Easy od té nejlepší kapely ever:) (26.12.2007)

Pět hvězdiček je pro tento film málo. Do Sigur Rós jsem už nějakou dobu zamilovaný a od doby, kdy jsem viděl trailer na Heimu už uběhlo dost vody. A když jsem se nakonec dočkal a Heima se ke mě dostala, měl jsem problém se u něj nerozbrečet štěstím. Už samotné vymyšlení tohoto koncertního turné musí být výplod mysli operující na úplně jiné úrovni. Předem téměř neoznámené koncerty v těch nejzapadlejších částech Islandu, stejně tak neoznámené pochody po ulicích některých vesnic a to vše zakončené osmičkou - velkým děkovacím vystoupením v Reykjavíku. Úmysl skupiny byl ten, že uspořádají menší lidové oslavy a přinesou trochu toho bezstarostného štěstí lidem doma. A stejně na mě působil i film - při jeho sledování, stejně jako při poslouchání samotné hudby, jsem se cítil dokonale šťastný a jestli má existence absolutního hodnocení nějaký smysl, pak je to právě tento počin. Dvěma slovy: nadpozemský zážitek. (07.01.2009)

Dle mého neodborného názoru se v dnešním hudebním světě dokáže málokdo takhle přirozeně odlišit jako to dokáží Sigur Rós. Jednoduše jim nejde nevěřit, že to všechno dělají jen z lásky k hudbě a lidem okolo, mají v tom totiž velké severské srdce. Proto mi ani nevadí, že jako dokument je to po vizuální stránce spíše podprůměr, o to víc je v tom ale upřímnosti a uvolněnosti. ....dokonalá pozvánka na červencové Colours of Ostrava:) (23.02.2013)

Tento unikátní, vizuálně i akusticky podmanivý hudební dokument vznikl poté, co se skupina v létě 2006 vrátila do své vlasti z celosvětového turné a uspořádala několik neohlášených koncertů s volným vstupem. Skládá se ze záběrů z jednotlivých koncertů v různých prostředích (v kulturním sále – uprostřed údolí – ve staré rybárně), ze záběrů divoké islandské přírody a taktéž z komentářů samotných členů bandu, z nichž se dozvíme něco málo o nich samotných, o úskalích popularity, o výjimečnosti Islandu nebo třeba i mentalitě a způsobu života Islanďanů… ~ Celý film je upřímným projevem vlastenectví a patriotismu. Heima = vlast. Island a jeho specifika. Multiinstrumentalisté Sigur Rós v čele se zpěvákem Jónsim (a jeho falzetem) divákovi nabízejí jedinečnou syntézu obrazu i zvuku k rozjímání i relaxaci, prostoupenou na jedné straně pozitivní energií a životním entuziasmem, na druhé straně také nepopiratelnou severskou melancholií i nostalgií. Jejich hudba je pohlazení na duši, je poměrně minimalistická, melodická i experimentální, písně jsou mnohdy zakončeny až extatickým finále. ~ Silně atmosférický, pokorný pohled na svět, z něhož se po kouscích vylupuje krása okamžiku, ticha i tónu. ~ ~ Hrát na Islandu je pro mě vždy nervy drásající záležitost. (07.09.2012)

Heima znamená domov. Island. Miesto, kde sa členovia Sigur Ros vrátili po celosvetovom turné, aby splatili svoj “dlh” a ukázali svoju vďaku. Krajine a rodákom. Dvom veciam, ktoré túto jedinečnú kapely formovali asi najviac. Film v plnej kráse ukazuje prepojenie medzi “duchom” Islandu a jeho obyvateľmi. Toto prepojenie sa snáď najmarkantnejšie prejavuje práve na Sigurákoch. Krása, panenskosť a atmosféra Islandu sa tak rovným dielom premieta do ich hudby ako aj do správania jej členov. Po vzhliadnutí filmu som dostal neodbytný pocit, že piesne Sigurákov nie sú úplne iba ich vlastným výtvorom, ale že skrze nich prehovára aj samotná “podstata“ Islandu. A nič na nepresvedčí, že pri prechádzke po Islande Vám vetrík do úška nefúka Hoppípollu alebo Starálfur. Aj keď iba potichulinky. Človek musí zahodiť za hlavu každodenné problémy, sadnúť na zem, zavrieť oči a pozorne, pozorne počúvať. Potom možno... (06.07.2008)