Sigur Rós - Heima

Heima znamená domov. Island. Miesto, kde sa členovia Sigur Ros vrátili po celosvetovom turné, aby splatili svoj “dlh” a ukázali svoju vďaku. Krajine a rodákom. Dvom veciam, ktoré túto jedinečnú kapely formovali asi najviac. Film v plnej kráse ukazuje prepojenie medzi “duchom” Islandu a jeho obyvateľmi. Toto prepojenie sa snáď najmarkantnejšie prejavuje práve na Sigurákoch. Krása, panenskosť a atmosféra Islandu sa tak rovným dielom premieta do ich hudby ako aj do správania jej členov. Po vzhliadnutí filmu som dostal neodbytný pocit, že piesne Sigurákov nie sú úplne iba ich vlastným výtvorom, ale že skrze nich prehovára aj samotná “podstata“ Islandu. A nič na nepresvedčí, že pri prechádzke po Islande Vám vetrík do úška nefúka Hoppípollu alebo Starálfur. Aj keď iba potichulinky. Človek musí zahodiť za hlavu každodenné problémy, sadnúť na zem, zavrieť oči a pozorne, pozorne počúvať. Potom možno... (06.07.2008)

Heima je pre mňa zhmotnením nadprirodzeného, splnením sna o prežití plnosti atmosféry "živej deformovanej dokonalosti" plynúcej v prirodzenom súlade s dobrovoľnou nedotknuteľnosťou Islandskej scenérie. Je taktiež uistením o opodstatnení trpezlivého objavovania sveta okolo nás. Citujúc Rawena "díky podobným záležitostem jsem rád na světě" mi pripadá akýkoľvek komentár, v komornej atmosfére mimoslovno utíchajúcej hladiny hudobného zážitku, zúfalo nadbytočný. A tak teda ako beznádejný fanúšik sa zdržím ďalších ód a radšej pozvem vás zatiaľ neočarených k inšpiratívnemu úniku z rutiny konzumných životov. (04.01.2008)

Ono tak trochu trvá, kým im človek príde na chuť.. a ked aj uvidíš, ako sa spevák pri tom spievaní škvarí, tak ti to príde, akoby žobral niekto pred tescom na rožok.Ale ked sa do toho dostaneš, môžeš cítiť harmoniu a ukľudnenie a najlepšie s vizuálnými zážitkami, ked vidíš krásy prírody... je to taký iný, zaujímavý typ korenia.Odporúčal by som to pozerať sám, bez toho, aby ti do toho niekto kecal uprostred filmu.. Sigur Rós - Heima ,španielské titulky.. (19.07.2012)

Skupinu neznám, ale řekl jsem si, že se na to na youtube kouknu, když už je to v tom seznamu 200 nejlepších filmů. No a výsledek? Nevydržel jsem to víc jak dvacet minut. Příšerně nudná hudba, kterou bych nepustil ani v čajovně, otřesnej zpěv a do toho sem tam nějakej rozhovor se skupinou (už je ten fakt, že je koncert proložen kecama skupiny je u mě důvodem ke snížení hodnocení, protože to neskutečně brzdí samotný koncert) a obrázky islandské přírody. Ano Island je nepochybně krásná země a některé záběry, jako třeba voda tekoucí pozpátku mě docela bavily, ale jinak jsem měl pocit, že se kolikrát koukám spíš na fotku, protože plno těch záběrů bylo neuvěřitelně statickejch. Obecně si myslím, že dokumenty v top 200 nemají, co dělat, protože to je úplně jiný druh filmu a takovým jménům jako Kubrick, Spielberg, Hitchcock, Forman nebo Billy Wilder se jednoduše rovnat nemohou a o této nudě to platí dvojnásob. To už bych si tu spíš dokázal představit třeba Queeny a jejich Wembley nebo Budapešť, protože to je aspoň hudebně o něčem. (25.06.2009)

Zaprvé, nemám rád dokumenty o hudebních kapelách. Nezajímá mě jak žijou, co dělají a tak. Je mi to u prdele. Zadruhé, tahle hudba je mi hooodně cizí. Prostě člověk, který "vřeští" jako by ho tahali za kule, to prostě není můj šálek kávy. Obecně při post-rocku necítím nic, co bych měl při poslechu hudby cítit. Tohle jsou moje subjektivní pocity. Takže sledování tohohle bylo pro mě malým mučením. Ale abych jen nekritizoval, objevují se zde krásy Islandu, které nelze opomíjet. Začáteční video pozpátku bylo hezké. Jinak velká nuda. Proto 2*. (07.04.2010)