Sigur Rós - Heima

Tento dokument je určitou oslavou všetkého krásneho, čo ešte nezničil človek. Predstavuje nám tu - aj keď síce nie v takej miere aby to v nás mohlo rozpáliť oheň neskonalého úžasu - krajinu Island ako jednu z mála nedotknutých krajín Európy. Sigur Rós je skupinou, ktorej každý tón sa spája z určitým pocitom. Melanchólia, strieda nadšenie a to sa prelieva do šťastia. Ich nápadité, rôznorodé a hlavne neskonalé krásne piesne dotvárajú nie len scenériu ale aj dušu ľudí žijúcich na Islande. A aj keď je to skôr dokument o ich hudbe, než o Islande samotnou, príznačný názov Heima - domov, tu sedí viac ako dokonale. Vidieť vnútro skupiny akou je Sigur rós v prostredí ktoré im dáva neskonalý priestor pre ich tvorbu je naozaj nezabudnuteľné. Po skončení filmu som mal veľmi zvláštny pocit, pocit úžasu a zároveň určitej nedotiahnutosti. A to tiež len preto lebo by som jednoducho chcel vidieť aj počuť viac a bolo toho strašne málo čo som videl aj počul, vzhľadom na to o aký fenomén, aspoň teda v mojom ponímaní , sa jedná. (17.04.2010)

Sedačka. Venku sychravo. Dopoledne, odpoledne, podvečer, večer... To je fuk. Ta sedačka. Nastavení audia na DTS. Play. A pak už nic. Jen v té sedačce nechat tělo, duši si nechat ukrást emocemi prosáklou hudbou, od těchto umělců (!) a podívat se na sychravý Island... Pak se vrátit. A litovat. Litovat, že něco tak silného, co se hudby týče v ČR nemáme. (04.08.2011)

Skupinu neznám, ale řekl jsem si, že se na to na youtube kouknu, když už je to v tom seznamu 200 nejlepších filmů. No a výsledek? Nevydržel jsem to víc jak dvacet minut. Příšerně nudná hudba, kterou bych nepustil ani v čajovně, otřesnej zpěv a do toho sem tam nějakej rozhovor se skupinou (už je ten fakt, že je koncert proložen kecama skupiny je u mě důvodem ke snížení hodnocení, protože to neskutečně brzdí samotný koncert) a obrázky islandské přírody. Ano Island je nepochybně krásná země a některé záběry, jako třeba voda tekoucí pozpátku mě docela bavily, ale jinak jsem měl pocit, že se kolikrát koukám spíš na fotku, protože plno těch záběrů bylo neuvěřitelně statickejch. Obecně si myslím, že dokumenty v top 200 nemají, co dělat, protože to je úplně jiný druh filmu a takovým jménům jako Kubrick, Spielberg, Hitchcock, Forman nebo Billy Wilder se jednoduše rovnat nemohou a o této nudě to platí dvojnásob. To už bych si tu spíš dokázal představit třeba Queeny a jejich Wembley nebo Budapešť, protože to je aspoň hudebně o něčem. (25.06.2009)

Nejvíc uklidňující hodina a půl co jsem v životě zažil a rád si pouštím právě tenhle dokument, který mě dostane ze spárů falešného světa do jiné dimenze, kde se moje duše cití volná a čistá. Miluju post-rock, Miluju Sigur ros - uz jen z principu bych mohl dat 100%, ale prostě i kdybych nemiloval, tak tento dokument je zpracovaný tak nádherně a ukazuje čirou krásu tamější krajiny za pomocí emotivních a srdceryvných songů, které vám prostě vyryjou do paměti své místo. 100%. (09.01.2011)

Během pokuku jsem spolkla krajinu, vypila vodopády mořských hroznů, navlékla vzorkovaný svetr. V krvi proudily tóny, melodie, ve lbi rezonovaly, až zapadly za víčka - a proměnily se v kapky. Dokument s místy, která se zachvějí, než ustrnou, ornamentální kresby bosých nohou v černém písku, pásmo běžících koní - za nimi vlající hory. V islandské nostalgii byla nalezena má heima: domov, vlast. - pozn. Tatatr.: Tento komentář je součástí islandského komentátorského cyklu. (07.06.2008)