Fígle

LFŠ 2008 FÍGLE jsou přesně ten typ filmu, kterému se snažím na festivalech nebo filmových akcích vyhnout, protože jsou to "klubovky" se závažným sociálním tématem a tesknou atmosférou, které získávají ceny za to, o čem jsou, a ne proto, jaké ve skutečnosti jsou. Televizní podívaná vyprávějící dramatický příběh, která je odlehčována výraznými komediálními prvky "na jedno použití", nám představuje jedny nudné letní prázdniny, které mohou změnit za daných okolností život všem. Divákům ale ne, protože Jakimowski neumí dost dobře gradovat a navodit tu správnou atmosféru, což se vyznačuje tím, že tu střihne dřív, než emoce stihne přijít, tu zase později, a otravně opakuje několik scén (holubi, např.), které mají být poetické, ale ve skutečnosti nejsou nikterak valně zúročeny a zdržují od vlekoucího se vyprávění. Intelektuálská nuda, kterou Asociace filmových klubů zakoupila do distribuce, není ani dobrým mainstreamem, přestože má výborně vedené herce a snaží se zavděčit všem, ani klubovým filmem, protože na to zde chybí vykreslení sociálního statutu postav. Nuda, nuda, šeď, šeď... (26.07.2008)

Stefek a jeho touha po návratu otce zde představuje hlavní dějovou linii. Do toho jsou však pěkně zakomponovány mini příběhy o štěstí a osudu jiných, navíc s prvky humoru. Výkon malého jedenáctiletého chlapce, kterého ztvárnil Damian Ul, by se dal označit za polského Andreje Chalimonova v podání Kolji. Snímek je naturalisticky okouzlující, dobře zahraný a vizuální forma působí moc hezky. Také výborný hudební doprovod (Tomasz Gassowski), jehož melancholické tóny krásně ladí s obrazem, považuji za velmi kvalitně odvedenou práci a filmu za něj připisuji body navíc. Rozhodně příjemné překvapení, které vás tak trochu zahřeje u srdce. (7/10) (05.07.2008)

Další polskej film, kterej má v sobě užasně vytvořenou atmosféru doby. Naprosto mě dostal způsob vyprávění, protože tady jsou dialogy jen jako doplněk obrazovému vyprávění příběhu. Snímek je hodně obsahově silný, ale má v sobě užasnou poetiku, něžnost a schopnost lehce získat divákovi sympatie k hlavním hrdinům. Opět se ukázalo, že největší krásu si člověk nosí v sobě. S polskou kinematografií asi brzy skončím v posteli, jak se do ní pomalu, ale jistě zamilovávám. (30.10.2014)

Před hodnocením jsem se raděj čtyřikrát podrbal za uchem, což je fígl, jak v dobrém rozmaru ohodnotit čtyřmi hvězdičkami poměrně nezáživný polský >umělecký< film... ;o] . . . Třiapůl hvězdičky tedy za to dílko, zaokrouhleno nakonec z nutnosti nahoru, s velkým sebezapřením(!), jen za tu lidsky vlídnou atmosféru, která naštěstí svou odlehčenou přirozeností nepila mi aspoň krev... A to je asi tak celý... - - - - - (Poprvé viděno 6.6.2011 v původním znění s č. titulky na >fíglovém prostoru< , hodnocení 235., komentář zde jako sedmadvacátý - 7.6.2011) (07.06.2011)

Tak tohle je druhý film od Andrzeje Jakimowskeho a já přemýšlím o tom, jaké fígle používá on, že mě dokáže vtáhnout do těch svých příběhů a já v nich tak ráda zůstávám až do konce. Kromě skvělých přirozených hereckých představitelů (malý Stefek byl moc prima kluk) jsem se musela usmívat nad tím, jak byla přesně vystižená polská mentalita. Nádraží, obchůdky, pán s vozíkem a jejich typické kšeftování s auty atd. Všechno mně bylo tak blízké a povědomé jako kdybych tam už někdy byla. A taky že jo ! Do Walbrzychu jezdím několikrát za rok, takže podobnost nebyla čistě náhodná :-) Těch úsměvných chvilek tady zase tolik není, ale přesto je příjemně hřejivý určitě i díky nevtíravému hudebnímu podkresu, trochu té melancholie, teplého léta........ (03.12.2013)