Fígle

Především výborně obsazená ústřední trojice, melancholická hudba a celková lehkost podpořila tento kouzelný příběh o hledání štěstí obyčejné rodiny na slezském maloměstě. I když nejsem zastáncem dětských hrdinů, kteří často působí až příliš prvoplánově, malý Štefek byl naprosto odzbrojující. Moc příjemné překvapení z nedalekých krajů polského Slezska, poetickou náladou "rozmarného léta" dost připomínající českou filmovou tvorbu. (28.05.2010)

Pěkné, citlivé dílko, které sice není ničím výjimečné, nedisponuje ohromujícím příběhem, ale přesto potěší. Představitel Štefka byl naprosto přirozený a jeho sestra Elka zase krásná (no jo, zrzky .-) ). Srovnání s Amélií je myslím na místě i přesto, že se jedná o dva hodně odlišné filmy - míra imaginace, naivity i jistého poetického nadpřirozena je zastoupena v obou zmíněných filmových kusech. (11.02.2009)

Před hodnocením jsem se raděj čtyřikrát podrbal za uchem, což je fígl, jak v dobrém rozmaru ohodnotit čtyřmi hvězdičkami poměrně nezáživný polský >umělecký< film... ;o] . . . Třiapůl hvězdičky tedy za to dílko, zaokrouhleno nakonec z nutnosti nahoru, s velkým sebezapřením(!), jen za tu lidsky vlídnou atmosféru, která naštěstí svou odlehčenou přirozeností nepila mi aspoň krev... A to je asi tak celý... - - - - - (Poprvé viděno 6.6.2011 v původním znění s č. titulky na >fíglovém prostoru< , hodnocení 235., komentář zde jako sedmadvacátý - 7.6.2011) (07.06.2011)

A proč od nás táta odešel? - Protože si ho omotala kolem prstu jedna paní. Asi tomu tak chtěl osud. Máma měla smůlu. - A nemůžeme jí ho sebrat? Když je svět složitější, než jak ho vnímá dětská logika, musí přijít na řadu fígle a uplácení osudu... a učenlivý Stefek ho umí pokoušet - pomocí sestry se nejprve cvičí na malých číslech, aby se propracoval až k tomu vrcholnému... Film mně blízký nejen proto, že žiju nedaleko místa, kde se odehrává, ale také úsměvností a poetikou dětství s pohledem na svět, který je přece tak jednoduché změnit... (19.02.2015)

Hezký film, který se mi v hlavě pořád vrací. To děvče v hlavní roli, Ewelina Walendziak, mi strašně připomínala mou oblíbenou Scarlett Johansson (obě jsou ostatně skoro stejně staré). Řekl bych, že režisér má celkem dost nakoukáno ze současné filmové produkce. Osobně jsem tam našel vlivy filmů, jako je Americká krása, Pulp Fiction, Obecná škola; svou poetikou mi to zase připomnělo filmy Emira Kusturici... Ale je i možné, že se pletu. "Fígle" mohu vřele doporučit všem zájemcům o současný evropský film, je to příjemná festivalová podívaná s několika nápaditými momenty, sympatickými herci, krásnou kamerou a optimistickým vyzněním. (18.09.2011)