Kunsten at græde i kor
The Art of Crying
Umenie plakať
Režie:
Peter Schønau FogScénář:
Bo Hr. HansenKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Karsten FundalHrají:
Jannik Lorenzen, Jesper Asholt, Julie Kolbeck, Hanne Hedelund, Gitte Siem Christensen, Rita Angela, Bjarne Henriksen, Laura Kamis Wrang (více)Obsahy(1)
Hrdinom príbehu o rodinných tabu, citovom vydieraní a pokrivenej láske rodičov a detí, je jedenásťročný Allan. Jeho otec, citovo labilný mliekár, po večeroch prepadá záchvatom plaču a sebaľútosti. Vtedy sa na gauči v obývačke vyhráža samovraždou. Mama tento scenár dobre pozná a chráni sa poriadnymi dávkami tabletiek na spanie. Allan sa však kvôli plaču milovaného otca trápi a má oňho obavy. Vie, že jediný, kto ho dokáže upokojiť, je staršia sestra Sanne, a tak ju zakaždým posiela stráviť noc „utešovaním“ otca. Keď mu Sanne jedného dňa odmietne poskytnúť pravidelnú dávku dcérskej „útechy“, musí Allan nájsť iný spôsob, ako zastaviť plač. Vie, že otec nachádza naplnenie v precítených rečiach, ktoré prednáša na miestnych pohreboch. Rozhodne sa mu zabezpečiť čo najviac smútočných príležitostí, avšak plán sa chlapcovi vymkne z rúk a udalosti naberú rýchly spád. Žiarlivý otec obviní priateľa Sanne zo sexuálneho obťažovania, dcéra sa pomstí podpálením babičkinho domu a skončí v psychiatrickej liečebni. Až keď sa Allan odhodlá zaujať jej miesto na gauči, pochopí, v čom spočíva „utešovanie“ otca a jeho detský pohľad na svet sa zrazu zmení. Film nakrútený podľa autobiografického románu Erlinga Jespena sa nepateticky a bez zľahčovania vyrovnáva s bolestným problémom zneužívania detí. Vďaka originálnemu rozprávačskému štýlu naivného i vynaliezavého chlapca, ktorý nechápe význam udalostí a preto o nich dokáže referovať s dojímavo jemným humorom, je film pôsobivou výpoveďou o citovej manipulácii a odvahe pozrieť sa pravde do očí. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (125)
Kontrast mezi odporným příběhem a lehkou formou jeho vyprávění pro mne znamenal, že jsem se po celou dobu sledování osudů jedné navenek normální rodiny cítil velmi nepříjemně . Ono usmívat se u filmu,který řeší zneužívání dětí není zrovna košer, jenže právě tenhle hořce černý humor,kterým je Umění plakat doslova prodchnuto je pomyslným vrtákem, který se Vám po celou dobu zavrtává hlouběji a hlouběji do srdce a já se díky tomu cítil čím dál nasranější na celý svět, kterému jsou osudy jednotlivců úplně fuk. Film,který vyvolá bouří emocí, byť negativních, se nedá hodnotit jinak než pěti hvězdami, ale je mi z toho smutno.. ()
Příběh rodiny terorizované otcem. Na každý nesouhlas či odpor otec reaguje hysterickým, uplakaným a sebelítostivým výstupem, který nelze zastavit jinak, než že mu ostatní ve všem vyhoví. --- Náhodou vím docela dobře, jak taková osoba dokáže svým blízkým zruinovat život. Bylo by, myslím, omylem představovat si, že tento muž a jemu podobní pouze hrají komedii a manipulují. Oni opravdově trpí. Jsou nemocní. --- Pochybuji o možnosti takovou duševní poruchu léčit. Vůbec mě nepřekvapuje, že nikdo z rodiny nepromluvil a nikdo ze sousedů si nevšiml. To je pravidlem. Zejména nešťastné a ubrečené matky jsou dobře chráněné - pokud nekradou, nefetují a děti nejeví zřejmé znaky fyzického týrání, nikdo jim děti nevezme. --- Tento příběh je velmi dobrý a všichni herci, včetně dětských, jsou naprosto báječní. Oceňuji i delikátní dávku černého humoru. Ale mohlo by to být ještě lepší. Myslím: horší. Zde tyran přešlápl a narazil, takže vyústění je přece jen nadějné. Já být autorem, byl bych méně milosrdný. Nejhroznějším a nejběžnějším rysem těchto situací totiž bývá, že nikdy nevyvrcholí, jen plynou, nekonečně a beznadějně. ()
Dvě věci na nás chlapech fakt nemám rád a pokud jimi dotyčnej chlap dispinuje, nemá nárok získat moje sympatie. Agresivní chování vůči ženám a ufňukaost. Zdejší dánský tatínek navíc víc svou ubrečenost využíval k další odporný věci a prakticky od prvních minut jsem měl sto chutí mu dát dělo. Velmi originální námět byl zfilmován a zahrán s dánskou filmařskou dokonalostí a o emoce rovněž nouze nebyla nouze. Film je vyprávěn poměrně nanápadně a nikterak vyhroceně, ale lidskou odpornost umí ukázat v plný nahotě. ()
Je hezké, že se všechny internetové databáze radši rozhodly to vydávat za drama. On totiž občas skandinávský smysl pro černý humor překračuje všechny meze. Bohužel, často pak bývá i problém se u takového filmu smát. Tady to sice párkrát šlo, ale jinak hrůza – magoři jak z hororu. Nepopírám, že je to výborně natočené a klobouk dolů před hereckými výkony, jen mám problém se u něčeho takového bavit. ()
Film o zneužívaní detí, hlavne ich nevinnosti a dôvery v tých, ktorí ich majú mať pod ochranou. Premýšľala som nad tým, prečo je podaný tak zvláštnym, až nevhodným spôsobom. Myslím ale, že videný očami malého chlapca, by sa mohol odohrať presne takto. Kto však môže tušiť, čo v hlave zneužívaného dieťaťa prebieha. Citové vydieranie a manipulácia z otcovej strany a nezáujem, či rezignácia, zo strany matky, poznamenali detské obete bezpochyby na celý život. Nenechajte sa oklamať zdanlivým odstupom a nadhľadom, s ktorými vám je príbeh servírovaný. Je o utrpení a krivde, ktorá je ešte len v zárodku a naplno sa prejaví až neskôr, možno v rozsahu, aký by citlivejšia povaha nemusela uniesť. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (3)
- Ačkoliv je film dánský, překvapivě musel být pro dánské diváky otitulkovaný. Byl totiž natočen v jižním Jutsku, pouhý kilometr od hranic s Německem, kde se mluví dialektem, který je pro Dány z jiných částí země téměř nesrozumitelný. Děti, které ve filmu hrály, z této oblasti pocházejí, ale Jesper Asholt v roli otce si své repliky musel nejdříve naposlouchat a teprve pak se podle toho učit. (PeterJon)
- Peter Schonau Fog študoval profesiu filmového režiséra na pražskej FAMU a na Dánskej filmovej škole v Kodani. Jeho absolventský film Lille Mansk (Malý muž) získal desať medzinárodných cien. (PeterJon)
Reklama