Fimfárum – Do třetice všeho dobrého 3D

stále kvalitní animace, ale už tam moc nápadů navíc nebylo - takže standard. Příběhy příjemné, nápadité a poučné - jak jinak taky od Wericha, jen mi tam občas té vaty - animace - mezi povídáním přišlo moc a trošku už nudilo. Ale chápu, že kvůli kinu to muselo mít určitou délku, aby si lidi nestěžovali. Přesto to tam podle mě bylo největší chybou, i když na 3* to určitě má a další Fimfárum už naštěstí nebude. (31.10.2011)

Autoři se hrdinně pokusili uválet z prdu kuličku, žel, poslední díl Fimfára stává se sám o sobě pohádkou "O Nastavované kaši". Pouhopouhých 72 minut i s titulkama , které se z diváckého hlediska zdají být osmi hodinami, jsem vyloženě protrpěl. Kdybych měl hledat nějaká pozitiva, byli by to pánové Werich a Poš. Zásadním pozitivem tohto animáče ale zůstává skutečnost, že film nakonec skončí. Sice asi tak 72 minut po tom, co správně skončit měl, ale skončí. A věřte mi, je to neskutečně úlevné. (20.12.2013)

Jak prozrazuje podtitul "do třetice všeho dobrého" a dodal bych "a stačilo".Třetí zpracování Werichova Fimfára působí opravdu zbytečně.Jedná se o nejslabší díl a bohužel to nezachraňuje ani animace spojená s prvky loutkařství. Pohádkové příběhy jsou "namotány" do moderního stylu,takže si určitě povšimnete českým textů,které Vás donutí se pousmát.Pěkně nudně udělaná podívaná,kterou nemusíte vynechávat.Předchozí dva díly byly určitě lepší.Jedná se o nenáročnou podívanou s dobrým vypravěčem. (04.02.2013)

Jan Werich byl renesančně přemýšlivým člověkem. Zajímal se o člověka a svým uměním se stále snažil na něj zapůsobit po stránce lidskosti. Snad ho při počínání přepadala marnost, ale nikdy se neodmlčel na delší dobu. Jeho kniha Fimfárum se vyznačuje důvtipem, hravostí a dobrosrdečně výchovným důrazem. U třetího animovaného výběru Werichových příběhů se nezajímám o technické vymoženosti, nýbrž o ducha sdělení a rozvernou náladu. S výsledkem jsem spokojen. Film neoslní a neuchvátí tak, jako jeho předchůdci, přesto je Werich zachován a hravé provedení potěší. Kristina Dufková s výtvarnicí Denisou Grimmovou Abrhámovou si důstojně poradili s méně atraktivním kusem Jak na Šumavě obři vyhynuli. Výchovný rys je zde nejpřímější a předem neodsuzujícího diváka překvapí neustálým mumrajem. Vlasta Pospíšilová s výtvarníkem Petrem Pošem neslevili ze svého standardu v díle O kloboučku s pérkem sojčím aneb Král měl tři syny. Ilustrační záběry přináší vůni Radoka a uvědoměním si zbytečné uhoněnosti reflektuje i současnost. Největší prostor dostal David Súkup s výtvarnicí Patricií Ortiz Martínez. Rozum a Štěstí se zdá být nejpropracovanější. Sarkasmus nepálí, nýbrž rozveseluje. Rozum je pedantský poctivec bez možnosti odpočinku. Štěstí je bezstarostnost lennonovského šíření lásky. Humorný nadhled je všudypřítomný, pointy úderně laskavé a osvobozující. Zdánlivá obyčejnost modernímu divákovi vadí a přemítat nad věcí se mu nechce. Třetí Fimfárum si dokázalo udržet svou charakteristickou tvář. Pobaví a potěší, nic více od Fimfára neočekávám. (19.02.2018)

I do třetice si tato loutková skopičina udržuje vysokou kvalitu, i když tentokrát už ovšem kvalita jednotlivých pohádek trochu kolísá. Hlavně úvodní Jak na Šumavě obři vyhynuli považuju za hodně špatnou a nudnou a která hlavně úplně postrádá tu pověstnou Werichovu poetiku. Poté už je to naštěstí jenom lepší, plné nápadů a závěrečnou pohádku už jsem si vyloženě užil. Poetika naštěstí už pak zůstala zachována a Werichův hlas udělá taky svoje. 70% (09.11.2011)