Bibliotheque Pascal

Excentrická knihovna rozkoše. Příliš extravagantní hrátky, příliš výstřední spropitné majiteli samolibých potěšení. Pohádkový fiakr s přitažlivým espritem perverze. Nevěstinec pro zvráceně náročnou klientelu odemyká fantazijní neřest v imaginaci mysli na popud "obyčejně vykolejené skutečnosti." Opouštím ten svět, proklínám štědrost dekadentního blahobytu, který vede ruku dna a špíny do pestrobarevné "literárnosti" bizarních, kontroverzních a povrchních artistů. Ústy pronáším /ne/slušný návrh přikrášlené reality. Z očí lze vyčíst přání jediné, štěstí skromné. (31.05.2015)

nostalgické 4* už je to nějakou dobu, co jsem viděl tohle bizarní surrealistická pohádka, na které mě nalákal především jeho trailer a musel jsem ho hned vidět. Nebyl jsem vůbec zklamaný, zejména jeho hudební stránka mě nadchla. Není to jednoduchý film a hlavně hodně divní a taková všehochuť žánrů, takže každý si ho nedokáže užít ;-) Rozhodně si ho ještě někdy zopakuju a třeba se do něj ponořím hloub než na poprvé. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (04.03.2018)

Typicky balkánská jízda, ne nepodobná jiným maďarským filmům z nedávné doby, přičemž je o něco podivnější, než Revizoři, ale zase ne tak úchylná, jako Taxidermia. Zdaleka nejvíce se nápadně podobá Kusturicově filmu Dům k pověšení, který byl v některých ohledech méně bizarní, ale rozhodně drsnější. Maďarský režisér Szabolcs Hajdu se v Bibliotheque Pascal dle svých vlastních slov inspiroval nejrůznějšími skutečnými příběhy, které vyslechl, přičemž v tomto ohledu je Kusturica realitě trochu blíž (k natáčení ho přivedl článek v novinách), ale na tom vlastně vůbec nesejde. (25.09.2010)

Rozporuplné, barevné, téžké, zvrácené, pohádkové. Nevím ani proč dávám tak málo bodů, možná za tu děsivost, za tu rozporuplnost. Nápad skvělý, výborná tragikomedie, která vás ani na minutu nepustí k nudění, neustále se vám před očima míhají barvy, pohádky a sny. Ve zkratce film o prostituci v Anglii převedený do méně děsivé pohádkové podoby. Hudba byla výborná, postavy sympatické, obzvláště žena režiséra a jejich malá dcerka. Co se týče samotného podniku "Bibliothéque Pascal" tak ten byl dost úchylný, a scéna v pokoji Desdemody na mě byla už moc! ..nejvíc se mi líbil plavací kruh z plastových flašek.. (17.11.2010)

Liverpoolském varieté pana Pascala je místem, v němž se slaví "konec literatury". Pan Pascal, stejně tak jako jeho mnohem slavnější předchůdce, má svoji metodu, a dovede o ní rozprávět pomocí pochodní, vysokého kola a místností označených literárními hrdinkami a hrdiny. Vedle Johanky z Arku a Desdemony, jsou tu bezpochyby též paní Bovaryová, Nataša Rostovová a další, Don Juan, Faust ani Pinocchio tu zajisté také nechybí. Z literatury se stává "obsah díla k maturitě" a nakonec slavné české "hlášky", tj. repliky většinou o dvou větách. Zde je to ale trochu jinak. "Vytrhané" texty (podobně jako zuby) se převádějí do "snuff" formy, která se předvádí na soukromém jevišti pro maximalizaci uspokojení jednoho z aktérů a utrpení druhého. Myslím, že právě tohle je nejzašší kout, kam se literatura může dostat. V rámcovém příběhu (navrácení dítěte do matčiny péče) vidíme, jak obtížné je zastřít realitu fádním a banálním a tuctovým příběhem. (30.11.2019)