Dívčí tým synchronizovaného plavání se stane objektem pozorování vážné a obyčejné patnáctileté Marie. Její zanedbávaná, obézní a dětinská kamarádka Anne to nese velmi těžce. Marie se upne na kapitánku týmu Floriane, která flirtuje s hráči vodního póla a její týmové kolegyně ji pomlouvají za její údajné uvolněné mravy. Přesto se Floriane začne z Marií kamarádit. Nejdřív ji spíše využívá, ale postupem času se opravdu spřátelí. Florianin přítel stále více naléhá a ona se bojí, že bude odhaleno, že je stále panna. Pro Marii je to velká příležitost, jak přátelství s Floriane ještě zintenzivnit. Akvabely je nejen citlivý film o přátelství a prvních láskách, ale zobrazuje také obyčejnou krutost, které jsou mladé dívky schopné.(Febiofest)
Ohromující snímek mě na počátku nijak zvlášť neokouzlil, ale čím více jsem se do něj nořil, začínal jsem chápat, že nejlepší debut roku 2007 pro mě budou právě Akvabely - opravdové, syrově realistické, ale zároveň plné citů v podání herců, kterým jejich příběhy prostě nelze jinak než uvěřit. Hrdinkami dramatu objevování sexuální identity jsou tři mladé dívky nijak nezatížené vyššími autoritami, tedy relativně neomezené. Ostatní filmy na podobná témata bývají obtěžkány ještě další dějovou linkou, a to vztahy "děti - rodiče". V Akvabelách rodičovskou autoritu spatříte jen v náznacích. Dívka si zamyká pokoj a rozbitým plotem v zahradě odchází pryč - vyšší autority jsou pouze omezujícími prvky, jež se dívky již dávno naučili obcházet. Zůstává jim tedy relativní svoboda, která je však tvrdě vykoupena předčasným dospíváním a hrubými nárazy do zdí dospělého světa vztahů a pocitů. Samostatnou kapitolou je pak hudba a výborně zvládnutý závěr. Akvabely jsou pravdivým a uvěřitelným dramatem, které i v chladném a odtažitém prostředí plaveckého bazénu dokáže rozehrát vroucí hru dívčích emocí.(17.8.2008)
Film o troch dievčatách, ktoré sa zmietajú medzi homo a hetero orientáciou. Navzájom si citovo ubližujú a zároveň sú sami obeťami svojej vnútornej rozorvanosti. Dialógy sú primitívne a pomerne zriedkavé. Napriek tomuto paradoxu nám dáva obraz v tomto filme podľa mňa veľmi intenzívne a hlavne úprimne možnosť nahliadnuť do dievčenských duší, tak ako máloktorý iný film na podobnú tému.(22.4.2008)
Čekala jsem, že se bude film posouvat určitým směrem, ale byla jsem mile překvapena. Především tím, jak se režisérce povedlo zachytit na příběhu Marie, Anne a Floriane pocity dospívání. Vykreslit to mezidobí mezi dětstvím a dospělostí (scénka v McD) se všemi problémy, zmatky, touhami…bez jakýchkoli klišé a s naprostou uvěřitelností, čemuž napomáhají hodně přirozeným hereckým projevem představitelky všech tří hrdinek. Dost mě zaujala i skoro úplná absence dospělých ve filmu. Za celou dobu neuvidíme ani jednoho z rodičů, Marie dokonce jako by žila úplně sama, aneb s tímhle mezidobím se musí poprat každý sám. Závěrečných deset minut, hudba Para One (soundtrack se mu vážně povedl), prostě krása. Připomnělo mi to Smrt panen. Jen tak dál paní režisérko.(5.2.2009)
Pseudoartová podivnost, kde jsou tři dívčí postavy, z nichž ani jedna se nechová normálně, nebo alespoň uvěřitelně, jinak též řečeno, scénář psal křeček po prožití fridexu. Vážně, nechápu, že tohle je v červené (nad 70%), když české pusinky Karin Babinské, které se de facto zabývají tímtéž - dospíváním, včetně lesbické orientace - a jsou mnohem lepší a postavy se tam chovají uvěřitelně, tady ne. A krom toho tu vlastně ani není nic moc zajímavého, žádná z naznačených linek nejde do detailu, herecky i řemeslně průměrné a jedna nahá plavkyně tu sice je, ale žádné osmioké monstrum s chapadlama ji neoblézá, takže japonský trh se taky nechytne.(22.8.2016)
Hezký film o dospívání a hledání své orientace, první sexuální zkušenosti a tak. Mezi filmaři docela oblíbené téma. Příběhově i myšlenkově mi to až nebezpečně připomnělo jiný evropský film, můj oblíbený Fucking Åmål (Láska je láska). V přímém srovnání ale Water Lilies ve všech aspektech a na celé čáře prohrávají. Jediné co Švédi a (Lukas Moodysson) neměli byly krásné akvabely. Přesto není tento snímek, špatný. Ba naopak, je milý a natočený s francouzskou lehkostí... ale stejně u mě vítězí Fucking Åmål.(15.1.2009)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
thommas
Ohromující snímek mě na počátku nijak zvlášť neokouzlil, ale čím více jsem se do něj nořil, začínal jsem chápat, že nejlepší debut roku 2007 pro mě budou právě Akvabely - opravdové, syrově realistické, ale zároveň plné citů v podání herců, kterým jejich příběhy prostě nelze jinak než uvěřit. Hrdinkami dramatu objevování sexuální identity jsou tři mladé dívky nijak nezatížené vyššími autoritami, tedy relativně neomezené. Ostatní filmy na podobná témata bývají obtěžkány ještě další dějovou linkou, a to vztahy "děti - rodiče". V Akvabelách rodičovskou autoritu spatříte jen v náznacích. Dívka si zamyká pokoj a rozbitým plotem v zahradě odchází pryč - vyšší autority jsou pouze omezujícími prvky, jež se dívky již dávno naučili obcházet. Zůstává jim tedy relativní svoboda, která je však tvrdě vykoupena předčasným dospíváním a hrubými nárazy do zdí dospělého světa vztahů a pocitů. Samostatnou kapitolou je pak hudba a výborně zvládnutý závěr. Akvabely jsou pravdivým a uvěřitelným dramatem, které i v chladném a odtažitém prostředí plaveckého bazénu dokáže rozehrát vroucí hru dívčích emocí.(17.8.2008)
hygienik
Film o troch dievčatách, ktoré sa zmietajú medzi homo a hetero orientáciou. Navzájom si citovo ubližujú a zároveň sú sami obeťami svojej vnútornej rozorvanosti. Dialógy sú primitívne a pomerne zriedkavé. Napriek tomuto paradoxu nám dáva obraz v tomto filme podľa mňa veľmi intenzívne a hlavne úprimne možnosť nahliadnuť do dievčenských duší, tak ako máloktorý iný film na podobnú tému.(22.4.2008)
ninon
Čekala jsem, že se bude film posouvat určitým směrem, ale byla jsem mile překvapena. Především tím, jak se režisérce povedlo zachytit na příběhu Marie, Anne a Floriane pocity dospívání. Vykreslit to mezidobí mezi dětstvím a dospělostí (scénka v McD) se všemi problémy, zmatky, touhami…bez jakýchkoli klišé a s naprostou uvěřitelností, čemuž napomáhají hodně přirozeným hereckým projevem představitelky všech tří hrdinek. Dost mě zaujala i skoro úplná absence dospělých ve filmu. Za celou dobu neuvidíme ani jednoho z rodičů, Marie dokonce jako by žila úplně sama, aneb s tímhle mezidobím se musí poprat každý sám. Závěrečných deset minut, hudba Para One (soundtrack se mu vážně povedl), prostě krása. Připomnělo mi to Smrt panen. Jen tak dál paní režisérko.(5.2.2009)
Tom_Lachtan
Pseudoartová podivnost, kde jsou tři dívčí postavy, z nichž ani jedna se nechová normálně, nebo alespoň uvěřitelně, jinak též řečeno, scénář psal křeček po prožití fridexu. Vážně, nechápu, že tohle je v červené (nad 70%), když české pusinky Karin Babinské, které se de facto zabývají tímtéž - dospíváním, včetně lesbické orientace - a jsou mnohem lepší a postavy se tam chovají uvěřitelně, tady ne. A krom toho tu vlastně ani není nic moc zajímavého, žádná z naznačených linek nejde do detailu, herecky i řemeslně průměrné a jedna nahá plavkyně tu sice je, ale žádné osmioké monstrum s chapadlama ji neoblézá, takže japonský trh se taky nechytne.(22.8.2016)
bouncer
Hezký film o dospívání a hledání své orientace, první sexuální zkušenosti a tak. Mezi filmaři docela oblíbené téma. Příběhově i myšlenkově mi to až nebezpečně připomnělo jiný evropský film, můj oblíbený Fucking Åmål (Láska je láska). V přímém srovnání ale Water Lilies ve všech aspektech a na celé čáře prohrávají. Jediné co Švédi a (Lukas Moodysson) neměli byly krásné akvabely. Přesto není tento snímek, špatný. Ba naopak, je milý a natočený s francouzskou lehkostí... ale stejně u mě vítězí Fucking Åmål.(15.1.2009)