Vyfič!

zbožňujem americké malomesto. drew barrymore tento jej režijný debut vyšiel, ani neviem ako, lebo pravidlám toho derby som skoro až do konca nerozumel (začal som si ich skladať a chápať ich až niekde pred koncom), nie je to ničím inovatívne (v rámci comming of age filmu, ani v rámci indie amerických rodinných dramedy), ale všetci tu boli takí nejakí... dobrí, no nie v zlom zmysle, že by vám to liezlo na nervy, ale skrátka takí ľudskí, neprehnane príjemní, nikdy to nešlo cez nejakú hranicu trápnosti a patetickosti, čo sa hollywoodšťanom stáva veľmi ľahko a často... ale tuto to bolo celé držané ako-tak v medziach normálu... navyše je tam na kopec veľa krásnych žien, ktoré sa bijú, ohadzujú jedlom, chlastajú, jazdia na korčuliach a vyzliekajú sa pod vodou (čo je po vyzliekaní sa vo vzduchoprázdne - barbarella, gravity - druhá najsexy vec pod slnkom!) a podobne... dobrý soundtrack (drew si na hudbu potrpí), režisérka sama si užíva nielen réžiu, ale aj vďačnú vedľajšiu rolu a z celého filmu ide veľmi pozitívny pocit a energia... a harden&stern sú pre mňa ultimátny filmový rodičovský pár roka! (12.11.2013)

Není divu, že Drew Barrymore je bisexuální. Téměř všechno s výjímkou Donnieho Darka (díky za něj, Drew!), do čeho za posledních jedenáct let vložila své peníze, nějak souvisí se seriálem Charlieho andílci, kde zářila Farrah Fawcett. A ta má určité schopnosti, které nám byly předvedeny (v jinak špatných) Runaways od Florie Sigismondi. Farrah byla v jednom díle Andílků hvězdou stejného dívčího show na kolečkových bruslích, jaké sledujeme ve Vyfič. Nevím, zda Drew v nějakém interview inspiraci Andílky zmiňovala, ale já jsem byl v dětství úplně stejný fanda toho seriálu jako Barrymorovic holka, takže vím své. Ten díl byl nezapomenutelný, a myslím, že kdyby ho nebylo, nebylo by ani Vyfič. Jinak je to docela špatný a zároveň milý film, což může jít dohromady. Zajímavé a hodně matoucí je určovat dobu, v níž se Vyfič odehrává. Zpočátku vás nejspíš ani nenapadne, že by to nebyla 70. léta, později už to není tak úplně jasné a nakonec, když se postavy začnou bavit o webových stránkách, je zmatení úspěšně dovršeno. To byl ale nejspíš jen jakýsi Drewin postmodernistický záměr. Stejně jako Runaways, je to vlastně o tom, jak si holčičky hrajou. Holčičky jsou jakoby zlobivé, ale říká se, že kdo si hraje, nezlobí. A tak nakonec působí i oba ty filmy. Neškodně. Jen Vyfič se točí kolem trochu jiných kultů. Kdyby byly scény z bruslařské show (závodů/zápasů) trochu efektnější (snaha určitě byla, ale možná to nešlo - kdo ví) možná bych zvýšil i hodnocení. V případě obou zmiňovaných holčičích filmů mohu hovořit o vysokém potenciálu, který v mých očích nedošel zdárných výsledků. Mimochodem, po dlouhé době jsem zase viděl Tuesday Knight, zapomenutou zpěvačku a herečku z 80. let, která na sebe kdysi vzala neutáhnutelné břímě náhrady za Patriciu Arquette v sérii A Nightmare on Elm Street (a k čtvrtému pokračování také nazpívala písničku). Možná se pletu, ale s Drew Barrymore bych si docela rozuměl. (15.01.2011)

Drew Barrymore nijak moc nemusím a musela by se hodně (herecky) snažit, abych se o ni nějak zvlášť začal zajímat. Po režisérské stránce to je něco jiného. Ve svém debutu ukazuje, že není jen herečka jedné, dvou nebo tří tváří a že dokáže celkem schopně ukočírovat celovečerní film. Ellen Page na druhou stranu ukazuje, proč je řazena (po právu) mezi největší naděje současného Hollywoodu. Jen by si mohla vybírat více rozmanitější role, ty stejné polohy mě už nebaví a tak jen podvodní scéna byla příjemným osvěžením. Celkově s Whip It nemám nejmenší problém, výlet do ženského rychlobruslení to byl zajímavý leč opakovaná projekce nehrozí, na tu nemá film co nabídnout. 3 a 1/2. (23.03.2010)

Neuvěřitelně pohodovej film, až se mi nechce věřit, že ho natočila Drew Barrymore, kterou jinak moc nemusím. Evidentně, ale aspoň nasbírala po těch všech letech mnoho zkušeností a předvedla, že za kamerou má více talentu než před ní. Příběh je sice hodně jednoduchej a některá neustále se opakující klišé už mi dost lezou na nervy, ale ten film utíká tak neskutečně rychle, že vám to tentokrát ani nevadí. Ellen Page je opět okouzlující, atmosféra alá osmdesátky k nezaplacení a některé hlášky či scény nezapomenutelné. Výborný film pro zlepšení nálady, minimálně ještě jedno zkouknutí zaručené. (10.01.2010)

Čekal jsem Juno na kolečkách a dostal jsem umírněnou Vybíjenou pro holky co mají rády retro indie filmy. Což by samo o sobě nemuselo tolik vadit... ale mě to prostě moc nezaujalo. Ne když se hlavní postavy každou chvíli ohání vzletnými proslovy o revoltě proti systému a zažitým pořádkům, touze po markantní změně svých životů, přičemž se za podpory jinak slušné režie snaží tvářit jako strašně hluboké charaktery... ale zároveň jim scénář předepisuje ukázkovou plochost a jednoduchost, ve které je jasně vidět jak zoufale normální, obyčejné a nezajímavé jsou. Ellen Page je tu NEUVĚŘITELNĚ CUTE... ale s tím se spokojí a o nic víc se nesnaží, což mě osobně velice mrzí, protože ji jinak žeru už od Hard Candy. Nejen pseudoretro stylizací se ten film evidentně snaží zařadit do bouřlivých sedmdesétých let, ale přitom je ve svém důsledku a vyznění zoufale konzervativní. A když mě navíc nebral ani ten divný "sport" co předvádí... 6/10 (btw scéna v bazénu je za čistě subjektivních 10/10 :)) (14.01.2010)