Pohřbené duše

Typická televizní inscenace; komu je víc než třicet, dobře ví, o čem mluvím. A že je novodobá, barevné postprodukční úpravy jsou všudypřítomné. Už jsem sice viděl horší věci a schizoidní nálada se Durlacherovi vcelku povedla, nicméně na tyhle hrátky, kdy jakože divák nemá tušit, co se odehrává ve skutečnosti a co je výplodem hrdinovy choré mysli, mi už vypučela alergie jako bábrlata. Pattinson mimochodem nic moc, působí jako čerstvý abslovent konzervatoře. (21.03.2011)

Já naštěstí netrpím na Pattisona a z upíří ságy jsem neviděl ani díl... Trpím ale na RAF a tak jsem do filmu šel z tohoto důvodu. Po lehkém zklamání z dokumentárních záběrů nočních náletů v modrém filtru s mixem současných interiérových záběrů Lancasteru jsem si říkal no ok. Je to jen jakási vysvětlivka pro to co přijde. To, že to pilot během letu schytá se píše už na přebalu DVD takže ani zde se žádné překvapení nekonalo. Dál už film byl lepší. Vojenská ambulance RAF odveze Tobyho do sanatoria. Jedná se o klasické anglické sídlo zasazené do podzimní krajiny (možná letní - ona ta Anglie si je dost podobná vyjma zim) krákajících vran. Takovýchto zámečků a starých sídel za války armáda zrekvírovala pro sanatoria a výcvikové tábory celou spoustu, majitele vystěhovala a platila jim nájemné. Pilot to koupil do páteře, takže je od pasu dolů ochrnutý. Zde tleskám Pattisonovi, protože ochrnuté nohy předstíral dokonale. K jeho nepohyblivosti, která je mu umožněna jen s vozíčkem se mu v noci do hlavy vkrádají noční můry. Vidí oběti, které zabil při bombardování německých měst, zejména ty civilní. Strach z můr vede k nespavosti což umocňuje jeho paranoiu a vnímání podivných zvuků a vjemů. Kdo o tomto tématu něco ví, nebude se tak pohoršovat nad výčitkami svědomí hlavního hrdiny. Mladí muži za války vstupovali do letectva z běžného života, málokdo byl hotovým cvičeným vojenským pilotem před válkou a otrlým k hrůzám boje. Řada lidí z normálního světa náhle létala s bombardéry a devastovala města nepřítele. Samozřejmě že pozitivním argumentem byl boj za správnou věc a proti tyranii. Přesto řada z nich měla veliké výčitky svědomí (často až po válce zejména po tom co viděli záběry ruin německých měst). Zkrátka ne každý dokázal nenávidět až za hrob, řada vojáků se ze svých činů zkrátka zbláznila byť byly dělány pro vítězství svobody. Toby je v tomto filmu na tom podobně. Toho námětu si cením. Konec je skutečně trošku zmatený a závěr jsem ani já moc nepochopil. Hlavně přítomnost doktora.... Dávám dvě hvězdy za zajímavý námět a výkon Pattisona. (02.03.2011)

Pořád si nemůžu sama pro sebe stanovit, jestli se mi tolik líbil film nebo Robert Pattinson, ale ve výsledku mě prostě bavilo se na to dívat. A nejspíš se i podívám znovu. Temno po britsku, záběry na sochy podél vstupních bran, tajemná Rachael a úchylný Julian... Inu, asi to opravdu nebylo jenom Robertem... (01.01.2009)

Bude to nějakou chvilku trvat, ale nakonec se Robert Pattison vymaní z role upíra. Upír mu sice přinesl velkou popularitu, ale módní hity jsou značně pomíjivé, proto vítám jakoukoliv jinou jeho roli, která mu v budoucnu může přinést daleko víc. V jedné scéně se tu Toby holí čerstvě nabroušenou břitvou. To považuju za skutečné umění, protože když to někdo neumí, tak se může rázem ocitnout na pravdě boží. (06.03.2011)

„Svá kouzla často užívám na stvoření, co škodí nám. Čolek, ropucha, myš, pavouk… lidé krysařem mne zvou.“ Tak jsem se nechala nachytat na líbivou tvářičku „upíra“ Roberta Pattinsona a záhadami obestřenou kliniku s neméně tajemným doktorem Burnsem. – Všechno co se tu děje, je od začátku až do konce v režii na vozík upoutaného Tobyho, který si své stupňující přeludy hýčká a laská, aby si tu dlouhou léčbu něčím ozvláštnil. Kdo má v oblibě zjemnělého Robertka a mihotající se pavoučky, ten si přijde na své. Můj šálek černočerného mysteria, to však není. (28.02.2011)