Můj báječný rozvod

Aby jeden človek zaujal na taký dlhý čas treba veľké umenie, pani Balzerová svoj talent a zručnosti jasne preukázala. Hre vdýchla rôznorodé životy, povahy, charaktery. Konverzačná komika spolu s humorom giest vytvorili miestami zmes nečakane skvelého humoru. Tu a tam pekná myšlienka, či trefný opis skutočnosti.. A opäť mám nový pohľad na život. Zajimavé. (22.01.2011)

Eliška Balzerová předvedla excelentní výkon. To, že vážné pasáže většinou mezi všemi těmi komediálními prvky nevynikají tak, jak by měly, s tím by se mělo tak trochu počítat. Vážné téma nebude ve stínu komedie nikdy působit tak vážně, jak by působilo normálně. To ale na kvalitě celé hry neubírá a já jsem se upřímně bavil. (12.05.2013)

Nadprůměrná one woman show, které asi nikdy nebudu moci zcela podlehnout, nejsouce od přírody adekvátně anatomicky a emocionálně vybaven. Záchvaty smíchu se u mě také nekonaly, ale celé příhody paní Angely jsem si vyslechl se stabilním zájmem a pobavením, a ocenil multipolohový (nikoliv zcela všestranný, ovšem přesně podle scénáře) výkon Elišky Balzerové. Přisprostlými etudami si sice budovala post "tety Samanthy" pro Ženy V Pokušení, a klidně bych se bez toho obešel, ale úspěšná moderní tvorba pro ženy si zjevně nevyhnutelně žádá exponovat nitro a sebe sama společně a nerozdílně se sexuální stránkou života (říkal tu někdo "od Bridget Jones až po Eat, Pray, Love"?). Ale co, kdyby se mě někdo zeptal, jaké nenáročné a povedené malé "divadlo" bych mu doporučil, určitě bych báječně rozvedenou Elišku Balzerovou vzpomněl. A to je známka určité kvality, ne? Váhám mezi sedmdesáti a osmdesáti, ale jelikož těch aktuálních celkových devadesát mi přijde už nadsazených, uchýlím se k nižší hodnotě a vystavím tři hvězdy. (24.05.2011)

Text samotný je průměrný a nijak nevybočuje ze všech těch stylizovaných ženských deníčků, kterými je v současné době český knižní trh zaplaven. Eliška Balzerová naštěstí umí skvěle převyprávět všechna ta klišé ženské literatury, takže i pro muže může být tato one-woman show zážitkem. Čtyři hvězdičky taky proto, že mám rád divadelní prostor jménem Viola. (20.05.2011)

Zázrak asi nejtěžšího hereckého umění - divadla jednoho herce. Téměř dvě hodiny souvisle hraného textu jsou samy o sobě mimořádnou zátěží paměti; blízkost hlediště a jeviště prozrazuje sebemenší nedořek a odskok od tíživých nároků či absenci také potřebné hercovy radosti z takto komplikované úlohy. Eliška Balzerová je paní herečkou a ví se to o ní ještě dříve, než na sebe upozornila v dietlovských dílech NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA. Střídání různých hlasových poloh hlavní postavy, reprodukce hlasů postav dalších, četné a ne právě snadné pohybové akce, dívčí hbitost zavedené sedmdesátky, ostře a dobře pointovaný text, jemuž není cizí něžný a hravý humor, jemuž není nic lidského cizí včetně sebekriticky zabarveného odstupu, to všechno není jen příležitost, ale i hra, kterou s herečkou sdílí i její publikum. Bezpochyby jde o jedno z nejvýznamnějších představení tohoto roku silně nadnárodní úrovně. (15.10.2023)