Přestřelka v Palermu

Natočené je to pěkně, ale pořád nevím, co ve mě ten film zanechal a kam bych ho zařadil. Na jednu stranu se mi ta jeho jinakost líbila, na stranu druhou mi trochu vadilo, že většinu času se ve filmu nic neděje. Campino (jinak člen kapely Die Toten Hosen) je charizmatický a mezi ním a Giovannou Mezzogiorno to hezky jiskří. Přestřelka v Palermu je jedním z těch snových filmů, u kterých musíte číst mezi řádky. Jestli se však něčeho dočtete ví asi jen Wim Wenders. (23.03.2009)

Z nových filmů Wima Wenderse je podle mě nejlepší Země hojnosti, z níž stejnojmennou skladbu nazpívanou Leonardem Cohenem si pouštím dodnes. Tento fotografický (nikoli mafiánský) Palermo Shooting má své místo v linii díla Pana režiséra, ale asi ne už v jakési podstatné filmové historii. Zkrátka je jasné, že už u mě vyprchává původní přízeň smínku, a je nutno říci, že byla podnícena prostě vynikajícími okolnostmi: film jsem viděl na Febiu 09, poslechl si komentář samotného Autora, zúčastnil se diskuse a poté si nechal Wendersovu knížku (Dech anděla) počmárat obrovským podpisem lihovkou. 8-) (28.03.2009)

Wim Wenders mi dal po dlhom čase pocítiť čo je to pravá filmová psychóza. Intelektuálno-polofilozofický scenár s polomysterióznou zápletkou je vo svojej podstate síce originálny a nápaditý, no ako celok bol nezáživný, rozťahaný a pomerne monotónny. Po technickej stránke skvelá práca, najmä invenčná práca s kamerou bola cítiť, a ťažkú artilériu na mňa tvorcovia vytiahli aj zo strany vizuálne originálne spracovaných scén, ktoré sa podielali na slušnej mysterióznej atmosfére. Celkovo mám teda z filmu zmiešané pocity, verdikt však jednoznačne priemerný. 60%. (25.04.2009)

Smysl života Wima Wenderse. Pan Režisér v první půli filmu inscenuje příběh světoznámého fotografa, a tak logicky nabízí divákovi především vizuální orgie a naprosto úžasnou kameru Franze Lustiga, reflexí vyprázdněnosti života světotoznámé celebrity svým vyzněním a náladou asi nejvíce připomíná podobně laděný snímek Sofie Coppoly Odnikud někam, příjezdem do Palerma se ale film dramaticky láme do uměle romantické polohy a ódy na velké umění, které je zcela zjevně metou tvorby jak hlavního hrdiny, tak především samého Wima Wenderse, ta úporná snaha obou ale hraničí tak trochu s křečí... Wenders si jako etablovaný tvůrce může dovolit mnohé (třeba zhmotnit zpěváka Lou Reeda v jedné z Finnových vizí), stejně jako jeho hlavní hrdina má ale zřetelnou krizi inspiračních zdrojů. Přesto jeho úžasný cit pro vizuální stránku filmového díla, stejně jako urbanistické cítění a explicitní náklonost pro prostor velkoměsta (viz některé jeho předešlé snímky) dělá z Přestřelky v Palermu silně nadprůměrný film, možná sice ne námětem, ale rozhodně svým zpracováním... (20.12.2011)

Dřív plynul čas tak nějak jinak, tvrdí Finn Gilbert na začátku filmu. Fotografie je umění, které velice obdivuji. Na tento snímek jsem se moc těšil a nebyl jsem zklamaný. Je plný krásných fotek, zajímavých myšlenek, zvláštních dialogů, divných snů a hezké hudby. A kdo že to v tom Palermu (Matka přístavů) vlastně střílel?....jakoby každý spánek byl malá smrt. A po dlouhé době je "teď" prostě TEĎ. Můžu si vás vyfotit? Memorandum na konci filmu bylo mrazivé. (02.03.2009)