Všude dobře, proč být doma

Mendes svým dalším filmem potvrzuje, jak výjimečným režisérem je. Tentokrát natočil malý nezávislý filmeček o páru, který hledá dobré místo pro své nenarozené dítě. Oba lidé přitom potkávají své příbuzné a známé, kteří mají více či méně bizarní životní styl. Po rozpačitém začátku a scéně s rodiči nastává ta pravá mendesovská jízda, která mi tak dlouho chyběla. Vynikající soundtrack plný folkových písniček, které dokreslují tu pravou indie atmosféru a sympatičtí herci vám přidají na dobré náladě. 8/10 P. S.: John Krasinski vypadá jako mladičký František Fuka. :-) (08.08.2009)

Jdeme pryč... Burt s Veronou šli a Sam Mendes je pořád bourák - třetí setkání s jeho tvorbou, třetí útok na nejvyšší hodnocení. Abych si odbyl úvodní superlativa - dostalo mě to. Kompletně, do posledního nervového zakončení. Od srdce jsem se smál, měl jsem vlhké oči, soucítil jsem a celkově si se mnou film emotivně pohazoval přesně tak, jak chtěl. Základní premisa je jasná: Burt a Verona jsou ve vztahu, ona čeká dítě, oba mají po třicítce a mají neodbytný pocit, že jim život protéká mezi prsty. Pak přijde impuls, který je milosrdně odpálkuje na cestu, kde poznají impuls další - takový ten, který vytáhne lidem hlavu z hajzlu a dá jim důvod věřit, že nejsou trosky. I když mají okno z kartonu. Následný mix individuí, s nimiž ti dva přicházejí do styku, je neuvěřitelně pestrou kombinací situačního humoru, upřímných životních výpovědí, skvělých herců, neotřelé šílenosti a šikovně implementované lidskosti. Tady nežijí filmové tváře, ale opravdu ty krávy od vedle a ta holka co měla kdysi krásný prsa a její sestra a prostě všechno co budete chtít. Sežerete ty absurdní dialogy a výstřední postavičky, protože i přes svou bizarnost zůstávají lidmi, jak je víceméně známe a jejichž případnou šílenost můžeme porovnávat s šíleností naší a našich známých. Neuvěřitelné, ale šlape to. Burt a Verona jsou skvělým filmovým párem - procítěnost a osudová "ksoběpatřičnost" z nich teče proudem a já chtěl dál poslouchat dialogy, v nichž se milují jako nikdo na světě a co že s tím tedy jako budou dělat. Možná je Away We Go opravdu jen ohranou road movie, která sází na indie kabátek a dialogovou naturalistiku, ale má tak zatraceně hřejivou lidskou podšívku, že jí prostě nemůžu odolat. "Říkal jsi, že se jmenuje Ellen, a tady je L. N. ... Ne!" (20.09.2009)

Je to tu pro nás jako stvořené…. Ale popořadě. Začínat film sexem je nezvyklé. Ovšem jak jinak než podle ,,ehm“ příchuti můžete poznat, že čekáte potomka. A začít tak cestu, která má pomoci určit ne otcovství, ale kde že vlastně je nejlepší ,,být doma“. Tento šťastný pár se postupně setkává ,,s těmi ostatními“ a o tragikomické situace, které sice nenahradí požitek ,,orálu“, ale mají originalitu není nouze. Životní moudra druhých nakonec vedou k ujištění, že mít děti a rodinu, znamená být lepší než vás vůbec napadlo. A také, že všude dobře, doma nejlíp. Protože domov je tam, kde se cítíme dobře. Další film o vztazích, jen není tak agresivní jako Nouzový východ a ve kterém je vše co obdivovatelé S.Mendese očekávají a odpůrci nenávidí. Já jsem někde uprostřed. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (10.10.2009)

Tak, a mám to za sebou! Tento film som dosť dlho sušil v budíčku a s veľkým potešením mu naperiem maximálne jednu hviezdu, pretože s niečím tak nezáživným (tu na csfd v červených číslach!) som sa pekne dlho nestretol. Dialógy samá trápnosť o ničom, postavy jeden odpornejší magor a hipík ako druhý, sám sa divím, že som nezaspal... Vlastne nedivím, lebo keď som vytočený, tak sa mi spať nedá :) Nebudem filmu, ktorý ma vyslovene nasral dávať nadpriemerné hodnotenie len preto, že ho režíroval Mendes, alebo preto, že tak učinili niekoľkotisíc bodoví užívatelia. Nie, nie, páni, ja určite nie. (14.01.2010)

Výtky, které k filmu mnozí jistě budou mít, jsou dozajista oprávněné, ale pro tu dokonale pozitivní atmosféru nemůžu jinak. Mendes se svým způsobem vlastně motá furt kolem toho samého, ale zase je to trochu jinak, zase trochu o něčem jiném a zase mu to (u mě) vyšlo. Tentokrát vyhrál tím, že vsadil na ‚obyčejnost‘ děje a fantastické herce. Devadesát minut hlazení po duši, s bonusem překrásného závěru. (28.09.2009)