Mlčení Lorny

Film o jedné v podstatě hloupé malé rybě, která nemá ani náznak kontroly nad svým životem, a i když si sama myslí, že všechno dělá právě proto, aby tu kontrolu nabyla, nakonec musí přijít deziluze. Lorna na mě působí mnohem víc na osobní než sociální úrovni, vlastně jako sociální drama mě nepřišla moc zajímavá, ale to není špatně, protože ona osobní rovina mě zaujala víc, než je u Dardennů běžné. (06.09.2015)

Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Snad nám nakonec nebude líto dívčiny, která svou budoucnost programově budovala na podvodech a vraždách, a nakonec to na ni byla přece jen příliš silná káva. --- Jak tvrdil už Hayek, nejhorším následkem socialistické tyranie není materiální bída, nýbrž demoralizace. --- Dobrý příběh, svérázné filmařské umění. Jenže, jak už poznamenali jiní, uvidět jednou, pochválit na festivalech, a za pár týdnů si nikdo nevzpomene. Příčinou je zřejmě fakt, že tenhle střízlivý až chladný přístup nevyvolává skoro žádné emoce. (01.05.2011)

Stále stejní, a přitom tak noví Dardennové, či tak noví, ale přitom stále stejní Dardennové? Těžko říct, protože nezáleží ani tak na tom, nakolik jste obeznámeni s tvorbou oblíbenců v Cannes, kteří si "odtud" odnesli Zlatou palmu za ROSSETU a DÍTĚ, ale jestli přijmete zlom v druhé polovině. Jejich pozorovatelský odstup, známý ze SLIBU či SYNA, se zde postupně promění ve vyprávění z pohledu hlavní ženské postavy, jejíž psychické stránce se uzpůsobuje eliptické vyprávění a i míra informací a způsob jejich dávkování je závislý na ní. Zájem o lidi žijící na okraji společnosti, kteří se zapletou se zločinem (nelegální přistěhovalectví - SLIB, předčasná dospělost a zodpovědnost za druhé, např. za na drogách závislou matku - ROSSETA , SYN - vyrovnání se s minulostí: vražda, zbavení se novorozence kvůli obživě - DÍTĚ), zůstává, stejně tak poukázání na vazbu mezi nimi a státními institucemi. Na leitmotiv - smíření se se svým svědomím prostřednictvím pokání - prostupující celým dílem belgických bratří je ale nahlíženo v druhé polovině až nábožensky a ústřední postava, přestože ji zůstává naděje na záchranu, není schopna čelit svému čini, vyrovnat se s ním, čímž se odřizuje od společnosti. Od Bressona k Buňuelovi aneb deprese z represe. (20.03.2009)

Skličující, ale ne beznadějný film; až nepříjemně skutečné drama, které se nesoustředí jen na sociální otázky - jakkoliv věrohodně je v něm svět přistěhovalců v "blahobytné Belgii" zachycen - ale především na lidské charaktery, na zápasy v duši. Sledujeme tichý přerod albánské imigrantky Lorny, pro niž se druhý člověk, feťák Claudy, jehož si vzala kvůli občanství, postupně stává z věci člověkem, ne prostředkem, ale cílem. Utkvělo mi v srdci nekolik krásných okamžiků: například nečekaná milostná scéna (byť trochu příliš dlouhá), kde je sex mnohem spíše projevem sebedarování než chtíče. Ocenění poroty v Cannes za scénář však moc nechápu. Film v poslední třetině příliš dějově zrychlí a zhoustne, takže divák ukolébaný pomalým rytmem vyprávění najednou lapá po dechu, přemýšlí, co se to vlastně na plátně stalo a příběh se mu mírně odcizí. Zkratkovitsot začne vadit. Navzdory tomuto nedostatku si minimalismu bratří Dardennů cením - podivuhodně pravdivě a bez kašírování totiž spájí sociální výpověď s duchovnem. Dával-li bych zlatou palmu, pak za režii. Jako jiné dardennovské filmy, ani Lorna nepotěší, nepobaví, neposkytne únik... kdo jí však bude ochoten věnovat pozornost, mnoho si odnese - přinejmenším jednu užitečnou jizvu navíc. Ale Bohu díky za takovéto chirurgické zákroky na duši, pomáhají člověka léčit z jedovatého opojení, do něhož se v multikinech - chrámech eskapismu - často tak ochotně vrhá. (23.02.2009)

Zvláštní film. Lorna slouží albánské mafii jako profesionální snoubenka. Peníze pečlivě ukládá na účet, aby si jednou mohla se svým milým otevřít bar. Film je o tom, co takový život obnáší a jak těžké je dostat se ze začarovaného kruhu ven. Zpočátku vypadal nenápadně, ale nemohla jsem odtrhnout oči od obrazovky. Konec nic nepokazil, naopak. (05.12.2014)