Tři opice

Vidíme, slyšíme, mluvíme, ale mnohdy raději nevidíme, neslyšíme a mlčíme. Z hlediska scénáristického nenabízejí Tři opice nic ukrutně originálního. Být příliš přísný, označím je prostě za další příběh o zločinu, trestu a hledání odpuštění. Brát jej coby příběh symbolický, nikoliv realistický, dá se říct, že podobnou situaci musí párkrát do života řešit každý a minimálně každý druhý se snaží být stejně vypočítavý jako hrdinové tohoto filmu. Filmu vizuálně zachmuřeného, přesto nádherného. I díky tomu, že jsem seděl velmi blízko plátna, jsem každý pečlivě komponovaný záběr mohl studovat jako obraz v galerii. Což mne, přiznávám, často bavilo více nežli samotný příběh. Možno šlo o tvůrčí záměr, aby pořád bylo na co koukat, co nového objevovat. V žádném případě si nemyslím, že jde o film nudný, pouze si žádá, aby k němu bylo přistupováno trošku jinak. Zvídavěji. 80% (07.07.2008)

Štyridsaťminútový film roztiahnutý na takmer dve hodiny pomocou (zbytočne) dlhých záberov, ktorých je v tomto snímku skutočne viac než by bolo zdravé. Ďalej tu nájdeme aj zopár prvkov, ktoré sú pravdepodobne úplne nepochopiteľné a tým pádom aj nezmyselné (minimálne pre mňa) a mne osobne dosť vadil aj šedo-žlto-zelený filter, bez ktorého by boli Tri opice zaujímavé aspoň z pohľadu estetického. Takto je to len depresívna a miestami nezmyselná NUDA. (04.07.2008)

Po prekvapivom zážitku pri filme Distant tohto istého režiséra som už dva dni pobehoval nervózne po Artfilme(AF), plný očakávaní. A to čakanie nezostalo neodmenené. Ceylan svojím citom pre tiché odhaľovanie pohnútok a myšlienok svojich charakterov, ktoré bolo tak fascinujúce v jeho filme o dvoch bratoch a klaustrofobickom mikrokozme ich napätých vzťahov, tu rozpráva príbeh 3 opičiek - ľudí, ktorý napriek vedomiu pravdy zostávajú dobrovoľne vo voliére sebaklamu. Príbeh, by sa kľudne mohol zaradiť medzi tie tuctové, tak ako to hrozí každému, ktorý nie je postavený na prekvapivosti, kŕčovitej fabulácii, či divokých predstavách scenáristu bez kontaktu s realitou. Tomu však Ceylan svojou bravúrnou prácou s hercami úspešne zamedzuje. Ich výkony sú umocnené voľbou polo detailov, niekedy až nepríjemného rámovania obrazu s časťami tvár snímaných z extrémnej blízkosti a občasných efektných prestihov na panoramatické zábery, ktoré práve svojou sporadickosťou použitia naberajú na prekvapivej sile. Zároveň ale táto technika odhaľuje na kosť potrebu kina s jeho zvukom ale hlavne obrazom, kde až naozaj vynikne pestrosť a veľkoleposť obyčajných vecí ako ľudská pokožka či vrásky. Tu už kritizovaný zvolený filter vynikajúco podfarboval temnosť príbehu a dodával každej emócii na tvárach hercov na sile. Určite jeden z najlepších filmov AF 2008. (06.07.2008)

Atmosféra mezi třemi lidmi, že by se dala krájet. "Opice" jsou osoby, které jsou příliš poddajné a poskakují kolem jiného a nechají se jim ovládat. Nejvíc psycho ty dlouhé scény, kdy čekáte, co udělá ta druhá osoba, na kterou kamera zrovna zamířená není! Výborné herecké obsazení. Nádherná poslední scéna. (28.04.2016)

Chápu, že dost často sem píšou lidé, kteří se k danému filmu dostali omylem - uznejte ale sami, že psát o Ceylanově filmu, že se tam nic moc neděje a že by děj vystačil na 45 minut filmu, je jako stěžovat si u Upíra Nosferatu, že zvláštní efekty jsou nic moc nebo naříkat, že Twilight je fajn, ale Anthony Hopkins by Edvarda zahrál líp. Vesmírná odysea je taky nuda, stejně jako celá Bergmanova tvorba. U Antonioniho děj nedává smysl, Woody Allen zase nedokáže natočit zcela vážné drama. Ech. Three monkeys je dílem vyspělého tvůrce, který už přesně ví co chce a jak to udělat. Paradoxně je to trochu na škodu, protože ve srovnání se staršími filmy jsou Tři opice vcelku standardní, trochu jsem postrádal tu podprahovou symbolika, ambiciózní lyriku, výlety do podvědomí. Utopený chlapeček, ze kterého si tady několik lidí učůrává, je přece jen trochu přímočarý tah. Ceylanovi se podařilo vytvořit vlastní, smutný mikrosvět, prošpikovaný neustálým napětím - zatažená obloha, teskné výkřiky racků, tmavé filtry, velmi blízké, nebo naopak ztracené, vzdálené záběry. Filmařsky je to krásná práce, která v kontextu dnešní tvorby převyšuje průměr, Ceylan má ale na víc. Počkejme, uvidíme. (30.10.2010)