Tři opice

Tak tady bylo něco špatně. Nuda, šeď a deprese, dalo by se říct. A to jak scenáristicky (děj by se dal shrnout do 45 minut), tak střihem, kamerou....Jedině ten čvachtající chlapeček mě dostal. Mám-li to shrnout celkově, nenarazila jsem na jedinou zápletku, kterou bych neodhalila ještě, než se děj stačil rozvinout. A to je hodně smutné. Záhadou mi zůstává název. (11.07.2008)

Chápu, že dost často sem píšou lidé, kteří se k danému filmu dostali omylem - uznejte ale sami, že psát o Ceylanově filmu, že se tam nic moc neděje a že by děj vystačil na 45 minut filmu, je jako stěžovat si u Upíra Nosferatu, že zvláštní efekty jsou nic moc nebo naříkat, že Twilight je fajn, ale Anthony Hopkins by Edvarda zahrál líp. Vesmírná odysea je taky nuda, stejně jako celá Bergmanova tvorba. U Antonioniho děj nedává smysl, Woody Allen zase nedokáže natočit zcela vážné drama. Ech. Three monkeys je dílem vyspělého tvůrce, který už přesně ví co chce a jak to udělat. Paradoxně je to trochu na škodu, protože ve srovnání se staršími filmy jsou Tři opice vcelku standardní, trochu jsem postrádal tu podprahovou symbolika, ambiciózní lyriku, výlety do podvědomí. Utopený chlapeček, ze kterého si tady několik lidí učůrává, je přece jen trochu přímočarý tah. Ceylanovi se podařilo vytvořit vlastní, smutný mikrosvět, prošpikovaný neustálým napětím - zatažená obloha, teskné výkřiky racků, tmavé filtry, velmi blízké, nebo naopak ztracené, vzdálené záběry. Filmařsky je to krásná práce, která v kontextu dnešní tvorby převyšuje průměr, Ceylan má ale na víc. Počkejme, uvidíme. (30.10.2010)

Po prekvapivom zážitku pri filme Distant tohto istého režiséra som už dva dni pobehoval nervózne po Artfilme(AF), plný očakávaní. A to čakanie nezostalo neodmenené. Ceylan svojím citom pre tiché odhaľovanie pohnútok a myšlienok svojich charakterov, ktoré bolo tak fascinujúce v jeho filme o dvoch bratoch a klaustrofobickom mikrokozme ich napätých vzťahov, tu rozpráva príbeh 3 opičiek - ľudí, ktorý napriek vedomiu pravdy zostávajú dobrovoľne vo voliére sebaklamu. Príbeh, by sa kľudne mohol zaradiť medzi tie tuctové, tak ako to hrozí každému, ktorý nie je postavený na prekvapivosti, kŕčovitej fabulácii, či divokých predstavách scenáristu bez kontaktu s realitou. Tomu však Ceylan svojou bravúrnou prácou s hercami úspešne zamedzuje. Ich výkony sú umocnené voľbou polo detailov, niekedy až nepríjemného rámovania obrazu s časťami tvár snímaných z extrémnej blízkosti a občasných efektných prestihov na panoramatické zábery, ktoré práve svojou sporadickosťou použitia naberajú na prekvapivej sile. Zároveň ale táto technika odhaľuje na kosť potrebu kina s jeho zvukom ale hlavne obrazom, kde až naozaj vynikne pestrosť a veľkoleposť obyčajných vecí ako ľudská pokožka či vrásky. Tu už kritizovaný zvolený filter vynikajúco podfarboval temnosť príbehu a dodával každej emócii na tvárach hercov na sile. Určite jeden z najlepších filmov AF 2008. (06.07.2008)

Bifurkace je bod ve vývoji příběhu (či systému), z nějž lze uvažovat určitý počet konkrétních, předem nijak nerozhodnutelných, rovnocenných možností, kudy se bude vyvíjet dál. A tenhle film je ryzí bifurkační drama, soustředěně a precizně zpracované. Scéna diváka postaví před několik málo možných vyústění (sledovaný muž usne za volantem, nebo neusne? -- je to on, kdo přejel člověka, nebo je naopak on tím svědkem nehody? -- souhlasil s návrhem, nebo nesouhlasil? -- zná jeho rodina pravdu, nebo nezná? -- -- spala s ním, nebo nespala? -- díval se na ně její manžel, nebo se dívala jeho manželka, nebo to byl její syn, kdo se díval? -- zabil ho on, zabila ho ona, zabil ho někdo třetí? -- skočila, nebo neskočila? -- a tenhle souhlasil s návrhem, nebo nesouhlasil? ... a na citlivější škále můžeme stejně vyplnit i prostory mezi těmito hrubými bifurkacemi nekonečně jemnohmotnějšími -- myslí na to, nebo na ono, když ji pozoruje -- cítí k ní zášť nebo lásku, jak se na ni dívá? -- myslí si o něm, že to udělal? -- myslí si o ní, že to udělá? -- ...). Pravidlem je, že na rozuzlení se nikdy nedíváme, ale na otázku se nám jakoby mimochodem vždycky v dalším ději odpoví. Je to pochopitelné z následných hovorů nebo jednání. A pak se příběh znovu zauzluje a v hlavě nám vyvstane další otázka, dvě tři možné odpovědi, a pak se v nové scéně dozvíme, co z toho se mezitím doopravdy stalo, jak se to odehrálo. A tak až do konce, který sám je novým bifurkačním bodem, a příběh odtéká za titulky dál a provází jej vějíř možných, velice konkrétních pokračování v naší mysli. *** Režisér k výstavbě tohoto neobvyklého vybroušeného klenotu mistrně používá zvukovou stopu - nechává ji kupříkladu přetékat z jedné scény do následující, aniž byste především zpočátku znali mechanismus filmu a věděli, že právě ve střihu mezi scénami se odehrálo to, nač se ptáte, a vy se díváte na nový stav v ději, který v sobě už skrývá odpověď. Tak máte vždycky na vzrušující reflexi několik vteřin, v nichž vám má dojít, že těch několik vteřin už jste to měli vědět. Nic podobného jsem ještě ve filmu nezažila. Jsem naprosto soukromě nadšená. *** Na druhé dívání je to nově fascinující. Znáte příběh a už v něm není napětí, otázky jsou rozhodnuté a vy se díváte jako na obraz, který už byl namalován a sledujete tahy a barvy a plochy a obdivujete techniku. Co předvádějí herci, je strhující. Jedním pohledem očí, dlouhým záběrem, lze vyjádřit, jak o sobě uvažují, jak se na sebe dívají, co si do sebe promítají, a v jednom pohledu se stihnou vystřídat i tři čtyři zlomy v jejich duševních pochodech. Ženskost, mužskost, synovskost, manželskost v různých představitelných životních scénách v celé škále emocí s představitelnými důsledky. Nádherné obrazy plné srozumitelného napětí mezi lidmi, kteří spolu už hodně prožili a cítí k sobě všechno od despektu a nechuti přes záchvěvy vášně po soucit. Jenom ne lhostejnost. *~ (23.05.2014)

Atmosféra mezi třemi lidmi, že by se dala krájet. "Opice" jsou osoby, které jsou příliš poddajné a poskakují kolem jiného a nechají se jim ovládat. Nejvíc psycho ty dlouhé scény, kdy čekáte, co udělá ta druhá osoba, na kterou kamera zrovna zamířená není! Výborné herecké obsazení. Nádherná poslední scéna. (28.04.2016)