Tři opice

Chápu, že dost často sem píšou lidé, kteří se k danému filmu dostali omylem - uznejte ale sami, že psát o Ceylanově filmu, že se tam nic moc neděje a že by děj vystačil na 45 minut filmu, je jako stěžovat si u Upíra Nosferatu, že zvláštní efekty jsou nic moc nebo naříkat, že Twilight je fajn, ale Anthony Hopkins by Edvarda zahrál líp. Vesmírná odysea je taky nuda, stejně jako celá Bergmanova tvorba. U Antonioniho děj nedává smysl, Woody Allen zase nedokáže natočit zcela vážné drama. Ech. Three monkeys je dílem vyspělého tvůrce, který už přesně ví co chce a jak to udělat. Paradoxně je to trochu na škodu, protože ve srovnání se staršími filmy jsou Tři opice vcelku standardní, trochu jsem postrádal tu podprahovou symbolika, ambiciózní lyriku, výlety do podvědomí. Utopený chlapeček, ze kterého si tady několik lidí učůrává, je přece jen trochu přímočarý tah. Ceylanovi se podařilo vytvořit vlastní, smutný mikrosvět, prošpikovaný neustálým napětím - zatažená obloha, teskné výkřiky racků, tmavé filtry, velmi blízké, nebo naopak ztracené, vzdálené záběry. Filmařsky je to krásná práce, která v kontextu dnešní tvorby převyšuje průměr, Ceylan má ale na víc. Počkejme, uvidíme. (30.10.2010)

Štyridsaťminútový film roztiahnutý na takmer dve hodiny pomocou (zbytočne) dlhých záberov, ktorých je v tomto snímku skutočne viac než by bolo zdravé. Ďalej tu nájdeme aj zopár prvkov, ktoré sú pravdepodobne úplne nepochopiteľné a tým pádom aj nezmyselné (minimálne pre mňa) a mne osobne dosť vadil aj šedo-žlto-zelený filter, bez ktorého by boli Tri opice zaujímavé aspoň z pohľadu estetického. Takto je to len depresívna a miestami nezmyselná NUDA. (04.07.2008)

Úprimne som prekvapený z týchto hodnotení. Ceylan je totiž podľa môjho názoru jeden z najtalentovanejších režisérov. Má svoj osobitý fotografický štýl. Veľký cit pre odramatizovanie situácií v ktorých paradoxne dokáže odprezentovať veľkú dávku emócií. Tri opice sa nesú v podobnom štýle ako Climates. Máme tu pomerne jednoduchú zápletku, ktorá je veľmi pekne rozvitá a necháva priestor na odhalenie vnútorného sveta každej z trojice postáv. Ceylanove povestné zábery na more, oblohu, panorámy a oči odhaľujú veľmi citlivý príbeh jednej rodiny, ktorá sa snaží zachrániť pred rozpadnutím. Nielen hodnôt, ale ja všetkého čo doposiaľ poznali. Pre mňa veľmi silný film, kde tradične dominuje ticho a zvuk vetra. Meditatívne a natočené z veľkým citom. (20.03.2015)

Turečtí Martin Huba s Vilmou Cibulkovou (bez předností v hrudní oblasti) v příběhu, ve kterém se kloubí snad všechna nejprovařenější artová témata. Od všeho hrst, ale pořádně vlastně nic. Jaké to bude předznamenal již úvodní táhlý sépiově zbarvený záběr na usínající postavu. Jak nechtěně výstižné. Tři opice nejsou zase až tak zlé. Jen mě na nich naprosto fascinuje, že skutečně někdo cítil potřebu natočit TAK strhaně utahanou záležitost. (08.07.2008)

Vidíme, slyšíme, mluvíme, ale mnohdy raději nevidíme, neslyšíme a mlčíme. Z hlediska scénáristického nenabízejí Tři opice nic ukrutně originálního. Být příliš přísný, označím je prostě za další příběh o zločinu, trestu a hledání odpuštění. Brát jej coby příběh symbolický, nikoliv realistický, dá se říct, že podobnou situaci musí párkrát do života řešit každý a minimálně každý druhý se snaží být stejně vypočítavý jako hrdinové tohoto filmu. Filmu vizuálně zachmuřeného, přesto nádherného. I díky tomu, že jsem seděl velmi blízko plátna, jsem každý pečlivě komponovaný záběr mohl studovat jako obraz v galerii. Což mne, přiznávám, často bavilo více nežli samotný příběh. Možno šlo o tvůrčí záměr, aby pořád bylo na co koukat, co nového objevovat. V žádném případě si nemyslím, že jde o film nudný, pouze si žádá, aby k němu bylo přistupováno trošku jinak. Zvídavěji. 80% (07.07.2008)