Tokijská sonáta

Je to celkom dobrá dráma. Má dosť dobrý príbeh o mužovi, ktorý vedie ideálny život, má rodinu a aj dobrú prácu, keďže je vedúcim oddelenia v úspešnej firme, lenže všetko sa zmení, keď o prácu nečakane príde. Svojej rodine sa to hanbí oznámiť a tak sa snaží čo najskôr nájsť novú, lenže zároveň sa situácia v jeho rodine stále viac komplikuje. Spracovanie je celkom slušné, ale aj tak sa to ešte dalo podať aj o niečo lepšie. Hlavne som čakal niečo trochu iné, spočiatku to všetko pôsobí veľmi dobre, strata zamestnanie príde takmer okamžite, takže sa dej môže sústrediť na to hlavné, hľadanie práce pôsobí zaujímavo, rovnako aj trávenie času mimo domova a podobne. Na moje prekvapenie už ale čoskoro ide celá tématika o hľadaní práce bokom a tvorcovia si zvolili hlavne zameranie na samotné postavy v rodine a vzťahy medzi nimi, ale aj toto je našťastie podané dobre, všetky postavy sú zaujímavé, majú svoje vlastné problémy a sny, výborne zvládnutá je aj atmosféra v rodine, takže aj tak s tým väčšinu času nemám väčší problém. Lenže v tej poslednej tretine to už celé trochu upadne, hlavne som mal pocit ako keby to už stratilo nejaké plnohodnotné smerovanie a viaceré scény už ako keby patrili do iného filmu, hlavne tá pomerne samoúčelná so zlodejom, ale aj tak je to zaujímavé a dá sa to bez problémov dopozerať až do konca. A tak mi to celkovo príde ako taká dráma s občasným mierne čiernohumorným nádychom. Herecké obsadenie nie je zlé, síce mi niektoré postavy neprišli práve charizmaticky obsadené, čo platí obzvlášť pre hlavného hrdinu, ale celkovo s tým nemám žiadny problém, zloženie má pôsobiť dojmom obyčajnej rodiny a to sa aj podarilo. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, síce v niektorých situáciách mi sadli lepšie a niekedy zase horšie, ale celkovo mám z toho rozhodne dobrý pocit, Kiyoshi Kurosawa už len predsa má dosť skúseností. Tokyo sonata síce nie je taký film, akým vyzerá byť na prvý pohľad, ale nakoniec som spokojný aj s týmto, slušný film, aj keď skôr len na jedno, dve pozretia. 72% (07.04.2013)

Nemůžeš být jiný, než jsi. 1) Když pomyslím, co všechno se ve filmu odehraje, tak mě až překvapuje absence deprese, kterou bych po takové nadílce očekával. Ne, že by to film nemyslel vážně, ale všem životním kopancům dokáží jeho hrdinové čelit s otevřeným hledím. Pokud jsou autentičtí, pak se asi není třeba o osud Japonska obávat. 2) Ztráta zaměstnání v 46 letech u člověka, který vlastně nic neumí, v kultuře, kde věrnost firmě znamená více, než věrnost ženě, zde funguje jako katalyzátor, který obnažuje latentní problémy v soužití rodiny. Bezradný hlavní hrdina ve své bláhové snaze neztratit tvář vedle touhy ho pořádně zmlátit ve mně vzbuzoval i soucit. Spoluscénárista a režisér 53letý Kiyoshi Kurosawa to asi vnímal podobně, protože svého hrdinu věru nešetřil. 3) Největší přínos filmu nevidím v zobrazovaném příběhu, ale v pro Evropana exotických japonských reáliích. Učitel, který ztratí autoritu ve třídě poté, co je obviněn svým žákem, že si prohlížel pornografický časopis? Do detailů propracovaná image zaměstnaného člověka, kterou si pěstuje nezaměstnaný Sasakiho spolužák ze střední školy? Otec, který ze strachu o ztrátu rodičovské autority odmítne změnit své staré rozhodnutí o nesouhlasu s hodinami klavíru pro svého syna, i když vlastně není proti? Vítejte v Japonsku. 4) Koan, který se ve filmu objeví těsně před koncem a který tvoří moto mého komentáře, asi nejlépe vystihuje podstatu snímku. (30.04.2011)

Pro me jednoznacne plny pocet hvezd, Kiyoshi Kurosawa predvadi v tomto filmu svuj vrchol. Scenar je mene mysteriozni a prekvapive civilnejsi nez jsme u rezisera zvykli, ovsem az na par tipickych - rekl bych primo rukopisnych momentu. Herecky je pak film opravdovou lahudkou stejne jako Claude Debussy na zaver. (08.04.2009)

Japonská herečka, Kjóko Koizumiová, je hádam tou najväčšou možnou vábničkou, prečo dať vôbec práve tejto rodinnej dráme, akú, takú šancu, pretože jej vari najživšia postava - Megumi Sasakiová, je zrejme tým najpozitívnejším článkom, inak dosť sentimentálneho počinu pod taktovkou Kijoša Kurosawu, ktorý si zrovna tentoraz, bohužiaľ, poriadne nepostrážil ani「strihovú skladbu」, kvôli čomu v podstate samotný film strácal na atraktivite ako celok... • Tento dojem pravdepodobne pochádza už z toho prostého hľadiska, že sa scenár chcel venovať ("zavďačiť") asi každému jednému členovi rodiny, pričom to ale nečinil svedomito, povedzme len útržkovito, až tým oveľa viacej『tlačil na pílu』, než je prípustné, a to ani nehovoriac o tom, akonáhle vstúpila na scénu postava v podaní Kódžiho Jakušoa, ktorá ako by normálne pochádzala z úplne iného filmu, čím snímka u mňa snáď definitívne stratila možnosť na vyššie (z)hodnotenie, pritom samotný začiatok príbehu je vskutku ešte veľmi sľubným, prezentujúcim zaujímavú konšteláciu ústrednej postavy Ryuheia Sasakiho v podaní Terujukiho Kagawu, ktorý síce nebol na prvý pohľad extra sympatickým, no i napriek tomu sa celé「filmové dianie」začalo priamo od neho odvíjať. Skrátka, čochvíľa tento protagonista prichádza o svoje dobre platené zamestnanie, čím ako sa zvyčajne zvykne hovorievať, „doterajší nadštandardný spôsob života sa začne otriasať v samých základoch”, keďže túto skutočnosť pred rodinou neustále tají, tak sa väčšinou správa presne tak, ako by sa ani nechumelilo. Jednoducho povedané, žene, ani dvom synom o tejto krutej realite necekne ani jedno slovo, tým by jeho osobnosť utrpela veľkú porážku, a preto sa každé ráno vždy vytráca s tým, že chodí stále do práce... • Ďalšou devízou tohto filmu sú ďalšie tajomstvá našich postáv, a do toho sa tiež ešte primiešajú i sociálne pomery Japoncov a politika, čím sa divákovi snáď automaticky predsúvajú zmätočné ukazovatele, a tak sa nedokáže kvalitnejšie sústrediť ani na jeden z nich, i keď podotýkam, že Sasakiovci sú trvalo neoddeliteľnou časťou celej Tokijskej sonáty, no miestami sami pôsobia chaotickejšie, ako by sa mohlo zdať. • Neviem, či by som si ich mohol dovoliť označiť, ako dynsfunkčnú famíliu, alebo nejakým iným smerom rozvrátenú, no svoju recenziu vzápätí podtrhujem aj tým dodatkom, že vzťahy medzi nimi boli zvyčajne naštrbené, keď ani nie medzi matkou a jej synmi, ako najskôr medzi autoritatívnym otcom a následne potom sa to vzťahuje i na jeho synátorov v podobách Kendžiho & Takašiho, ktorí majú so svojim otcom - mimoriadne komplikovanú zviazanosť. • Finále je takou podivuhodnou bodkou za celým predchádzajúcim dianím, za ktorým by som mohol kľudne pridať i sám výkričník? (27.05.2023)

Hodně příjemný film, který sice není o veselých věcech a o radosti ze života, ale o to více vyniká vyznění celého příběhu, kdy rozhodně každý ze zúčastněných hrdinů má něco, co ho trápí, a co se mu těžko říká nahlas. Přiznám se, že nemám příliš rád japonskou a vůbec asijskou mentalitu, ale ve filmech jsem schopný a ochotný to tolerovat a v tomhle případě pokud bych měl filmu jako takovému něco vytknout, tak by to zřejmě byla velice dlouhá stopáž a fakt, že jsem měl kolikrát problém se zorientovat v tom, co se tam vlastně konkrétně v tu kterou chvíli děje. Ale naštěstí po většinu filmu jsem zíral se zájmem na televizní obrazovku a byl opravdu upřímně zvědavý na celé zakončení tohoto japonského dramatu. Celkový závěr celého příběhu pak byl nesmírně sympatický a dával snad tušit nějaké radostnější a optimističtější vyhlídky pro celou rodinu, což bych jim opravdu srdečně přál. Takže když to tak nějak shrnu, tak od filmu jsem toho příliš neočekával, jen jsem doufal v pokud možno zajímavé, atraktivní a kvalitní japonské drama, což se také potvrdilo a já tak mohu se spokojeností konstatovat, že tenhle film byl hodně příjemným zážitkem. Ale nebylo to tak zcela bez výtek, o čemž jsem se už v tomto komentáři zmínil, a vzhledem k těm výtkám nemohu dát maximální hodnocení, ale myslím, že i čtyři hvězdy jsou kvalitním a především tím správným hodnocením pro tento film. (13.06.2010)