poster

Martin Frič, klasik českého filmu (TV film)

Dokumentární / Životopisný

Česko, 2008, 53 min

Režie:

Zdeněk Zelenka

Scénář:

Zdeněk Zelenka
(další profese)
  • kinderman
    **

    Je ostuda, že se na ČT probrali s dokumentem o M.Fričovi až ke 40.výročí srpnových událostí. Nevadilo by to, kdyby se podle zahraničních vzorů (napadá mě třeba dvoudílný dokument Hitch: Alfred the Great) podařilo vytvořit komplexní portrét (vypravěč provádí životem, pamětníci přiblíží osobnost a filmoví odborníci styl, dílo a jeho přínos české kinematografii). Místo toho jsme svědky nahodilého slepence, v němž si těch pár pamětníků, kteří zbyli, nic moc zajímavého nepamatuje (až na manželku J.Sováka), filmovou vědu supluje publicista populárního magazínu a stopáž se natahuje nesmyslnými (rádoby emocionálními) klipy nastříhanými na písně z Fričových filmů.(30.8.2008)

  • NinadeL
    *

    Za předpokladu, že bych se chtěla cosi o životě a díle Maka dozvědít, nemohla bych si vybrat hůře. Odešla bych totiž políbena "moudrem" o kafíčku, které každičké ráno vyvářel Mac své ženě Suzanne Marwille - a to by bylo asi tak všechno. No, a pak samozřejmě točil s tou Bohdalovou a Sovákem, jinak to byly saláty. A toto všechno nám pověděly osoby z "nejpovolanějších", například Sovákova vdova nebo Iva Janžurová. WTF? Důležité je, že Menzel zřejmě hodně čte a rád nám to poví.(22.10.2012)

  • Marthos
    *

    Životní a profesní dráha režiséra Martina (Maca) Friče, jedné z nejvýznamějších a nejvýraznějších osobností domácí kinematografie vůbec, stále nedošla své objektivní klasifikace, ba co víc, stále se zmítá v bludném kruhu slepé nevědomosti. Přesně takový je i Zelenkův televizní dokument, zinscenovaný vlastně jen proto, aby mapoval pouze jednu část Fričova života v návaznosti na nic. Naprostá minimalizace objektivních informací je nahrazena snůškou povrchních, bezpředmětných klepů a polopravd ryze bulvárního charakteru, umně předkládaných tzv. mluvícími hlavami. Relevance komentářů Bohdalové, Janžurové, Menzela, Vorlíčka, Sovákové a dalších, kteří s osobou Martina Friče nemají přímou souvislost, je nulová a v podstatě vytváří klasický vatový materiál chatrné konstrukce. Dokonce ani tam, kde by měl dokument ustoupit subjektivitě, se mu to nedaří a namísto toho se objevuje samolibá prázdnost, zastoupená zejména v osobě filmového publicisty Jaroslava Sedláčka. Inventář Fričovy filmografie má simulovat sled notoricky známých ukázek z notoricky známých filmů (proč se zabývat těmi méně známými, že) a rádobyvtipný sestřih dvou písniček. V závěru už dokument rezignuje na cokoli dalšího, čímž zcela otevřeně přiznává svůj veřejnoprávní odpadní status, jež může sdílet leda průměrně nevzdělaný jedinec. Marnost nad marnost a nic než marnost.(5.10.2008)

  • Zbyisek
    ***

    Dokument nabízí zajímavé nahlédnutí do života a díla velkého českého režiséra Martina Friče. Oceňuji poměrně poutavou formu se spoustou ukázek z jeho filmů. Myslím, že stopáž, která je necelou hodinu je také ideálně zvolená. Co mi trochu vadilo, byl závěr. Když už vše vypadalo na pěkné zakončení, film náhle pokračoval dál. Záhadou mi zůstává, proč rozhovor s Otakarem Vávrou byl v černobílém provedení, zatímco všechny ostatní rozhovory byly barevné. Tento dokument jsem viděl na Zlínském filmovém festivalu 2008.(29.6.2008)

  • Historik
    *

    Jednoznačné zklamání. Než tohle, netočte raději nic. K čemu nám jsou ukázky z Fričových filmů a několik otřepaných historek? Je smutné, že taková osobnost jako Martin Frič se ani po čtyřiceti letech od smrti nedočkala seriózního zhodnocení ať už formou televizního dokumentu nebo knihy. Nezbývá než dál čekat a doufat. A rychle zapomenout na tento dokument.(27.8.2008)

  • - Když dostal Martin Frič titul Národního umělce, poslal mu Jiří Sovák tento telegram: „Já sám tě milý Macu považuji za Národního umělce již dávno, jsem rád, že se strana a vláda ke mě připojila... (Sovák)“
    (sator)