Reklama

Reklama

Martin Frič, klasik českého filmu

(TV film)
všechny plakáty

Životní příběh výjimečné osobnosti československé kinematografie 20. století, který se uzavřel v srpnu 1968. Martin Frič (* 29. března 1902 – † 26. srpna 1968) byl jedním z nejvýraznějších československých filmových tvůrců 20. století. Jeho rozsáhlá filmografie čítá přes čtyřicet scénářů a režíroval řadu legendárních filmů, např. Osudy dobrého vojáka Švejka, To neznáte Hadimršku, Život je pes, Hej-rup!, Ať žije nebožtík, Mravnost nade vše, Škola základ života!, Cesta do hlubin študákovy duše, Eva tropí hlouposti, Kristián, Hotel Modrá Hvězda, Princezna se zlatou hvězdou, Dařbuján a Pandrhola, Hvězda zvaná Pelyněk nebo Lidé z maringotek.
Režisér Zdeněk Zelenka se s Martinem Fričem nikdy nesetkal. Jeho osobní vzpomínka se váže až k Fričově smrti, tedy k srpnu 1968, kdy tento klasik českého filmu dobrovolně ukončil život. Právě tato osobní vzpomínka byla výchozím impulsem pro vznik dokumentárního filmu, který nesleduje pouze tvorbu a život této výjimečné umělecké osobnosti československé kultury, ale odhaluje – za pomoci pamětníků, spolupracovníků a kolegů – dosud zcela neznámý osud Martina Friče. Snímek uvádíme k připomenutí událostí 21. srpna 1968, které Martinem Fričem vzhledem k jeho vlasteneckému cítění hluboce otřásly. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy požil v té době již těžce nemocný Frič větší množství alkoholu, v jehož důsledku upadl do bezvědomí a krátce poté zemřel. (Česká televize)

(více)

Recenze (26)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Za předpokladu, že bych se chtěla cosi o životě a díle Maka dozvědít, nemohla bych si vybrat hůře. Odešla bych totiž políbena "moudrem" o kafíčku, které každičké ráno vyvářel Mac své ženě Suzanne Marwille - a to by bylo asi tak všechno. No, a pak samozřejmě točil s tou Bohdalovou a Sovákem, jinak to byly saláty. A toto všechno nám pověděly osoby z "nejpovolanějších", například Sovákova vdova nebo Iva Janžurová. WTF? Důležité je, že Menzel zřejmě hodně čte a rád nám to poví. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Klasicky televizně nenápaditá poklona jednomu z nejlepších českých filmařů vůbec. Většinu času zabírá sestřih z Fričových nejznámějších filmů, který je prokládaný rozhovory s jinými umělci, či osobami jemu blízkými, a dobovými záběry z patřičných časů (např. srpen 1968). Největší výhrou jsou rozhovory s paní Annou Sovákovou, která dokument dokázala zpestřit informacemi, o kterých jsem nevěděl. ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Životní a profesní dráha režiséra Martina (Maca) Friče, jedné z nejvýznamějších a nejvýraznějších osobností domácí kinematografie vůbec, stále nedošla své objektivní klasifikace, ba co víc, stále se zmítá v bludném kruhu slepé nevědomosti. Přesně takový je i Zelenkův televizní dokument, zinscenovaný vlastně jen proto, aby mapoval pouze jednu část Fričova života v návaznosti na nic. Naprostá minimalizace objektivních informací je nahrazena snůškou povrchních, bezpředmětných klepů a polopravd ryze bulvárního charakteru, umně předkládaných tzv. mluvícími hlavami. Relevance komentářů Bohdalové, Janžurové, Menzela, Vorlíčka, Sovákové a dalších, kteří s osobou Martina Friče nemají přímou souvislost, je nulová a v podstatě vytváří klasický vatový materiál chatrné konstrukce. Dokonce ani tam, kde by měl dokument ustoupit subjektivitě, se mu to nedaří a namísto toho se objevuje samolibá prázdnost, zastoupená zejména v osobě filmového publicisty Jaroslava Sedláčka. Inventář Fričovy filmografie má simulovat sled notoricky známých ukázek z notoricky známých filmů (proč se zabývat těmi méně známými, že) a rádobyvtipný sestřih dvou písniček. V závěru už dokument rezignuje na cokoli dalšího, čímž zcela otevřeně přiznává svůj veřejnoprávní odpadní status, jež může sdílet leda průměrně nevzdělaný jedinec. Marnost nad marnost a nic než marnost. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Solidně zpracovaný dokument o jednom z největších předválečných režisérů, navíc pro mne se spoustou nových a někdy i překvapivých nejen statistických inforamcí. Některé filmové záběry z natáčení, abych se přiznal jsem viděl úplně poprvé. Velký prostor zde dostal především film Císařův Pekař / Pekařův císař (jeden z jeho technicky nejnáročnějších a nejnákladnějších filmů podobně jako kdysi třeba Jánošík) ale také třeba manželka Jiřího Sováka, jejíž muž byl s Macem velký kamarád a to už někdy od 58' roku. Celkový dojem 60%. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Nositelé cen za celoživotní přínos se dojímají nad osudem největšího profíka mezi československými režiséry. Sice se dovíme, že si Frič odseděl pět měsíců ve vězení, že byl moc dobrým člověkem a svůj alkoholismus nedával na place znát, ale skutečně chceme tuto sortu informací slyšet o režisérovi více než osmdesáti mnohdy významných filmů? Těch pár nebulvárních, alespoň trochu hodnotných, byť nepřehledně řazených faktů, by vystačilo tak na 20 minut i s otravně dlouhými filmově-hudebními ukázkami. Raději než toto zoufalství doporučuji např. Fričovu legendu od Jaroslava Sedláčka v Cinemě ze srpna 2008. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (1)

  • Když dostal Martin Frič titul Národního umělce, poslal mu Jiří Sovák tento telegram: „Já sám tě milý Macu považuji za Národního umělce již dávno, jsem rád, že se strana a vláda ke mě připojila... (Sovák)“
    (sator)

Reklama

Reklama