Štíty království českého

Asi to nejlepší, co se v Čechách urodilo z dokumentů o českém středověku. Zvídavý divák si podobné dílka sám najde a standardního ignoranta to k obrazovce v žádném případě nepřiková. Velmi to připomíná české školství, nikoliv naučný, ale poučující způsob vyprávění, přehlcení fakty, přeskakování mezi tématy i hrady, minimální systematizace předložené faktografie, minimální animace – tj. tam kde se vykládá o stavebních postupech, způsobech obrany i obléhání a kde by byla vysoce žádoucí, není vůbec, použije se pouze k dokreslení hradu v místech, kde jsou dnes jen ruiny. Navrch její úroveň je stejná, jako malířské možnosti Mr. Beana při restaurování obrazu Whistlerovy matky. O rekonstrukci některých událostí za pomocí herců a hraných scének se autoři ani nepokusili. Tomáš Durdík je evidentně odborník na slovo vzatý, ale také brutálně nudný patron a uspavač hadů. Kdosi tu psal, že by měla být delší stopáž, aby to bylo ono. Neměla, usnuli by i ti, které historie baví. Jak na konci, tak na začátku každého dílu jsou stejné, nicneříkající kecy páně Plesla, místo toho by tam mohlo být jedno až dvouminutové opáčko a shrnutí o čem vlastně (na začátku minulý, na konci právě shlédnutý) díl byl. Na historický dokument je formát Kalendária Saskie Burešové poněkud nešťastné řešení, navrch bez časové posloupnosti prezentovaných údajů. Na to, kolik hradů ten kočovný cirkus s natáčením navštívil a kolik to muselo i tak stát, je velká škoda, že televize nedala do projektu víc peněz a nezkusila jednou formát, který by byl schopný i exportu. V Čechách špička, bohužel jen v Čechách. (30.03.2013)

Muselo být úžasné navštěvovat s Tomášem Durdíkem všechny ty hrady při natáčení tohoto seriálu, protože Durdík rozumí našim hradům jako prakticky nikdo jiný. Bohužel je někdy znát, že se točilo trochu narychlo, neboť tvůrce tlačil čas. To je rozhodně škoda, protože mnohokrát se vyskytující noční záběry o hradu samém mnoho nepoví. Navíc, když se točí v zimě bez sněhu a s hustými šedými mraky po celé obloze, tak z toho zkrátka slušná kamera nebude ani kdyby se kameraman na hlavu stavěl. Přes toto omezení je nutné uznat, že je kamera velmi slušná, nebojí se netradičních pohledů a má-li možnost, citlivě si hraje se světlem a atmosférou. Také hudební podkresy jsou velmi citlivě voleny. Bohužel se zdá, že je na bohatou a složitou historii českých hradů poměrně málo času. Nedokážu posoudit jak seriál působí na nepoučeného laika, ale zdá se mi, že se mu bude nějaký celistvý obraz skládat poměrně obtížně. Například nacpat královské hrady Karla a Václava IV. do jedné půlhodiny je docela zvěrstvo. Navíc takřka bez jediné zmínky o významných šlechtických hradech té doby. Naopak ocenit je nutné, že nejde o školometský výklad, nýbrž o mnohavrstevnatou podívanou, kterou koření Durdíkův příslovečný smysl pro humor a jeho schopnost vysvětlovat i složité věci jednoduše a srozumitelně. Ocenit je třeba rovněž to, že seriál není pouhým chronologickým přehledem vývoje českých hradů, ale "hradní" problematika je pojata z mnoha stran a úhlů. Popravdě řečeno by mě zajímalo, jak probíhala režie tohoto dílka, neboť působí dojmem, že jej režíroval spíše sám Durdík, který je rozhodně nejen autorem celého průvodního slova, ale velmi pravděpodobně i valné většiny Pleslových otázek a asi i scénáře. Ať to ovšem bylo jakkoli, je třeba ocenit, že se režisér tohoto výrazného "angažmá" nebál, ale vytěžil z něj možné maximum. Rozhodně se jedná o nejkvalitnější televizní počin, který kdy v českých zemích na dané téma vznikl. Kdyby to někdy vyšlo na DVD, rozhodně bych neváhal s jeho zakoupením. (27.07.2008)

Tak u tohohle seriálu jsem si rozpomenul na svá archeologická léta v devadesátých letech. Dělali jsme nějaký výzkum na hradě na Vimperku a protože jsme našli nějakou do té doby pod sutí ukrytou zeď, přijel se na nás podívat pro mne neznámý chlapík a pár dní s námi v montérkách strávil na hradě. Postavy hřmotné, brýlatý, fousatý, vlasatý... Zvláštní typ hned od pohledu, ale jakoby k hradu patřil. Na jednom z dřívějších výzkumů jedné zříceniny v lesích jak jsem se dozvěděl dostal od jednoho brigádníka ze Slovenska dokonce přezdívku obor (obr). Jeho parta totiž nepochopila který výkop mají zaházet a zaházela ten připravený k dokumentaci... Durdík se prý tehdy rozzuřil a řítil se na ně řvouc ,,Vy idioti'' !!! Partička se rozprchla po lese a opravdu vyděšený Slovák prý řval v úprku ..obor! obor !!! :-))) Tehdy jsem nevěděl s jakou kapacitou nejen v rámci české ale dokonce evropské kasteologie kempuji v dosti partyzánských podmínkách na vybydleném hradě... Ucpal se nám tam jediný záchod a tak jsme jej opravovali. Nešlo nám to a tak Tomáš přikleknul a jal se na kolenou demontovat lecčíms ucpané trubky... Tykal si s námi a byl neskutečně fajn a skvěle vyprávěl neuvěřitelné příhody jak z dávných časů tak z dřívějších již proběhlých výzkumů. Uvádím to zde pro jeho památku protože navzdory tomu jaká to byla neskutečná palice na opevnění, tvrze, hrady a historii vůbec - to byl super chlapík, který neměl potřebu chovat se jakkoliv povýšeně. Proto mi tenhle dokument moc sednul. Rád jsem si jej připomenul. Sednul - tedy až na Plesla. Toho mám rád, ale jako sekundant Durdíkovi mi ani jako zástupce laické strany moc nesedl. Škoda, že Tomáš už není a že takovéhle dokumenty nemohou vznikat. I za těch deset dílů jsem ale nesmírně rád. Dávám za 4 obytné věže. * * * * (13.09.2020)

Škoda, že tam nebyl prof. Durdík sám, byl by to kvalitní objektivní dokument. Pleslovy komentáře o temně temném a barbarském středověku byly vyloženě debilní. Mám rád, když o humanitě žvaní představitel pohanské společnosti, v níž matky jen v ČR nechají každý rok zavraždit více než 22 000 vlastních dětí. Tento počet je několikrát větší než počet heretiků odsouzený k smrti katolickou Inkvizicí v celé Evropě během 500 let jejího trvání! Pohani nemají žádné právo brát si Inkvizici do huby. (08.05.2014)

Vynikající seriál o středověkých hradech a tehdejším životě. Líbilo se mi, jak byl seriál netradičně koncipován. Nebyla to totiž souvislá prohlídka jednoho hradu po druhém, ale vždy bylo poodkryto pouze něco, co zapadalo zrovna do tématu daného dílu. Hodně efektní (a dle mého soudu i efektivní, neboť jinak bych si to těžko představil) bylo grafické vyobrazení hradů přímo na místě, kde dnes můžeme najít pouze ruiny. Co se týče dvojice průvodců, tak Jarda Plesl je sympaťák a Tomáše Durdíka podezřívám, že je návštěvníkem. Ten člověk ví o středověku a o hradech snad všechno a navíc to umí skvěle předat. Nejvíc se mi líbil asi díl sedmý o středověkém hodování a dalších kratochvílích tehdejší doby a potom díl pátý, ve kterém ústřední dvojice střílela z praku stokilový kámen letící rychlostí přes 100 km/h. (20.09.2011)