Ni šagu nazad
Režie:
Vitalij VorobjovKamera:
Georgij BlinovObsahy(1)
Victor – mladý sovětský důstojník – se dostane do úplně prvního bombového útoku na západní hranici SSSR. Je těžce zraněn a spolu s přáteli jej zajmou fašisté. Netuší, jak daleko se nachází fronta ani kde jsou sovětské jednotky, ale ani přesto se nevzdají. Victor a jeho přátelé připraví útěk a s nepřítelem bojují, co jim síly stačí. To je nicméně jen začátek jejich cesty za svým vítězstvím. Avšak pouze jeden z nich přežije … (oficiální text distributora)
(více)Recenze (17)
Takový průměrný válečný film, který nijak zvlášť nevybočuje ze sovětského/ruského stylu zobrazování Velké vlastenecké války. Rudoarmjeci jsou zde zdatní, stateční a uvědomělí a Němci pyšní, nadutí a porazitelní. Zajímavým prvkem je přiznání, že ne všichni obyvatelé SSSR viděli zpočátku v Němcích okupanty - myšleno zejména pro Ukrajinu. Myšlenka je vyjádřena částí filmu, kde jsou sovětší zajatci verbováni bojovat po boku Němců. Naprosto nevěrohodně na mne působila epizoda s "novým" typem děla, které nejsou Němci absolutně schopni sami prozkoumat a musí k tomu použít zajatců. No to nebylo scénáristicky nejšťastnější.... ()
Velmi průměrný ruský film s řadou viditelných nedodělků scénáristických, hereckých i odborných přes veškerou snahu o modernost a novost pojetí nepřekonává tradicionalismy brežněvovské stagnace a v mnoha ohledech jde i pod jejich úroveň. Fakt, že jsem poprvé viděl zblízka zobrazen rozvrat v ruských bojových liniích v prvních dnech hitlerovského přepadu tehdejšího SSSR, tyto nepřehlédnutelné skutečnosti může vyvážit jen velmi vzdáleně. Viditelná snaha o velkorysost výpravy a pojetí se tak nemohla neminout se smyslem a původní ambicí díla. ()
Poněkud úchylný nízkorozpočtový ruský válečný film, který se ve snaze ukázat, jací byli molodci gerojové, nenechá zmást ani historickými fakty. Celkem zbytečná záležitost, jedna hvězdička za bojové scény. Hlavní hrdina utíká po louce na hranici, zatímco německé bombardéry se ho marně snaží trefit (jako by neměly důležitější cíle - letiště, seřadiště, komunikace. Pak upadne do zajetí, dostane lopatu do ruky, lopatou přemlže stráže, zíslá samopal, samopalem postřílí Němce na motorce a získá lehký kulomet, cestu posbírá pár podobně postižených a ejhle, najdou opuštěnou pevnost a u ní náklaďák plný zbraní, munice a potravin s připojeným funkčním dělem, takže urrá!. Pokud jste někdy hráli Call of duty nebo podobnou druhoválečnou střílečku, mohlo by se vám to líbit. Do toho němečtí důstojníci, projíždějící se sem tam krajinou, pořádající pikniky u řeky (na koci července 1941), ruští zajatci obratem navlečení do německých uniforem a poflakujcí se v kasárnách... Co dodat. ()
O historii druhé světové války se zajímám a události jako zahájení operace Barbarossa nebo počáteční partyzánská válka jsou pojednány uvěřitelně. Tuto část války skvěle popisuje například ve svých pamětech maršál Žukov (v ruském vydání ze 60. let). Ale hlavně režisér Vorobjov je výborný vypravěč. Filmu nahrává i to, že se děj odehrává v krásné prázdninové přírodě. ()
Uznávám, že po filmařské stránce nejde o kdovíjakou hitparádu, ale samotná gerojská story soudruha poručíka mne svou jednoduchou přímočarostí docela zaujala. Jasně, nacionalismus stříká všemi otvory…ale s tím jsem do toho samozřejmě šel. Takže Rusové hrdinní vlastenci, Němci naivní hrdopýškové a to celé v rytmu „ratatatatatata“. Někdo padne, někdo spadne, někdo nejde trefit ani z metru a někdo by svými činy mohl přenášet hory na zádech. Samozřejmě ruské válečné drama disponuje i spoustou nelogičností a faktických přešlapů…..ale jaký válečný film (obzvláště Ruský) ne, že soudruhu poručíku? ()
Galerie (10)
Photo © Montek
Reklama