Manželské etudy

Dám vám tip: Nahrajte si to i s díly "po dvaceti letech", a pusťte to opačně, než jak to předkládají v televizi. Tím myslím nejdřív Etudy po dvaceti letech a pak teprve Etudy. Garantuju vám, že to pak nebude jen pořád to samé "vzali se, měli dítě, zabydleli se". Když víte, jak to s tím či oním párem dopadlo, a pak je vidíte mladé a nezkušené, je to o něco zajímavější. (28.08.2010)

Výborný nápad, povýšený k dokonalosti pokračováním po 20 letech. Mimo jiné také solidní obrázek doby a také uvažování běžného člověka. Mirka a Antonín: Antonín má jít na dva roky na vojnu. "Mirka: No, zůstat sama doma s 1200 na měsíc, co nám dá Národní výbor, to je docela málo. Antonín: Máme ted problém s penězma, dělám úředničinu. Mirka: No, snad to nějak zvládnem. Čekáme ted druhý dítě, no,uvidím, ted jedu do Jugoslávie a pak se rozmyslím" Uff. (06.08.2010)

Velmi zajímavé - a to nejspíš proto, že jsem ještě v té době ani nebyl na světě, takže mě hodně baví koukat se, jak to v té době chodilo a jestli třeba bylo v něčem to manželství jiné. Avšak Manželské etudy po 20 letech, mně příjdou ještě poutavější, každopádně tohle je ''základ'' a že to byl hodně dobrý nápad, pustit se do takového projektu!! (02.09.2010)

Tak takto sa začal unikátny časozberný projekt, trvajúci DESAŤROČIA (!). V 80. rokoch si Helena Třeštíková vybrala šesť čerstvých manželských mladých párikov, ku ktorým sa v nasledujúcich desaťročiach vracala. Najskôr z toho bol návrat po 20. rokoch a nakoniec po šialených 35. rokoch. Najvyššie hodnotím prostredný cyklus po 20. rokoch, pretože bol najhutnejší, najsilnejší a vôbec. Prvý cyklus tohto fenomenálneho projektu je taký... nuž, štartovací. Všetko je tiché, nenápadné, všetci (až na Marcelu) sú plus mínus z manželstva nadšení. Budujú si byty a domy, prípadne ešte bývajú u svokrovcov, no chceli by sa postaviť na vlastné. V tom im pomáha i komunistická doba s jej pre mladých ľudí vcelku štedrými pôžičkami a inými spôsobmi, ako sa ľahšie, rýchlejšie a čo najlacnejšie postaviť na vlastné nohy. (06.02.2018)

Helena Třeštíková je asi nejlepší dokumentaristka u nás a její časosběrné dokumenty často svou hodnotu mají. V tomto případě jde o to, že manželé se za socialismu brali hodně mladí, často ani nedokázali říct, proč se vlastně berou a častý byl i případ těhotné osmnáctky či dvacítky, takže se prostě tzv. brát museli. Asi nejzajímavější je fakt, jaký problém bylo sehnat bydlení, což řešily prakticky všechny páry. Je to úsměvné, když vám dojde, že tohle byla jedna z kritizovaných věcí na socialismu a dneska je problém s bydlením pro mladé opět. Další je pak častá rozvodovost, která zrovna v této době vcelku narůstala, byť dříve sezdané páry, většinou naši rodičové, naopak tvrdí, že manželé se často kvůli blbostem nerozvádějí a byli spolu celý život. Přeci jen je ale škoda, že v 80. letech si H. T. nepomohla barevnou kamerou v níž by řada věcí vynikla lépe. (27.02.2023)