See prang

Prvý príbeh začína celkom slušne, zo začiatku ma vtiahla "nevinná" smsková komunikácia, neskôr mierna melanchonická nálada, bolo cítiť stiesnenú atmosféru, neistotu. No nakonci to režisér zaklincoval úplne neoriginálne, milión krát videnou (teda aspoň v ázijských hororoch) rádoby pointov a trapným vyvrcholením príbehu, čím predošlé minúty v mojich očiach úplnen zhodil. Toto išlo teda zakončiť aj tisíc krát inak. 3/5. Druhá story má podobný problém, slubne sa vyvyjajúca zápletka okorenená rôznymi kamerovými nájazdmi, filtrami a inými vychytávkami akoby z oka vypadla z tvorby Pangocov, ale u tohto režiséra (Paween Purikitpanya) to bolo poznať už v jeho predošlom horore Body 19 - tam sa to však ešte dalo zniesť, no keď tu začali na konci pobehovať digitálne potvory, kvalita išla rýchlo smerom dole, tak zlé efekty som nečakal, pripadalo mi to akoby ich robili úplny amatéry. 3/5 Tretí kraťas od jedného z režisérov Shutter a Alone je asi najhorší z týchto štyroch. Hneď je poznať kto pri nakrúcaní spomínaných dvoch hororov mal väčší talent, historka o 4 kamarátoch je tuctová, bez napätia a aby toho nebolo málo zakončená nasilu vloženou pointov, len nech to vyzerá čo najviac moderne. 2/5 Konečne prišiel na rad posledný príbeh (resp. Posledný Let) - druhá (dovolím si povedať tá talentovanejšia) polovica režiérskeho dua Shutter a Alone, rozohráva na malom priestranstve lietadla napínavý ducharinu s vynikajúcou atmosférou, pár shock momentmi, lakačkami a sympatickým hereckým obsadením letušky .) Škoda, že to je takéto krátke a na konci to pôsobí až moc narýchlo zakončené len aby sa to vošlo do danej dĺžky. 4/5 Celkovo sa jedná o dosť sklamanie vzhľadom na daných režisérov - dvojica "shutter režisérov" a nádejný Paween (Body 19). Na 4bia som sa tešil už od prvých teaserov a nakoniec sú to len tuctové strašidelné historky, ktoré nemajú ponúknuť čo nové. Fanúšikov ázijských hororov síce môžu zaujať, ale myslím si, že na viac ako jedno pozretie to nieje. Nebyť tu zhrnutý The Last Flight tak idem dokonca aj z hviezdičkov dole. Celkom teda 2,5/5 (20.10.2008)

No teda konečně sem po dlouhé době viděl něco mě zaujalo a zvlášť od Thaiců :). Čtyři povídky , které mě velmi zaujaly. První povídka mě nadchla hlavně příběhem a koncem. Druhá povídka o démonech nebyla špatná, jen ti démoni vypadali jako z večerníčku. Třetí povídka byla velice kvalitní co se týče příběhu, ale jinak jedna z nejslabších povídek.Čtvrtá a poslední povídka byla nejlepší. Byla děsivá, měla hororové koule, a dokázála se mnou udělat co už dlouho žadný film a to ,že sem se zařízl do křesla jak to jen šlo. Ano sem rád, že jsem na to narazil........ vřele doporučuji. Hodnocení povidek . 70%,60%,50%, 90% (05.07.2012)

Čtyři strašidelné povídky v podání čtyř thajských režisérů specializujících se na horrory. Těšil jsem se především na třetí a čtvrtou od tvůrců Shutter a Alone... V Happiness se mladá nezaměstnaná dívka s nohou v sádře oddává v bytě smskové komunikaci. Příjemná bude jen ze začátku... Režisér pravděpodobně nevěděl, jakou podobu dát předpokládanému finálnímu elementu. Neměl vůbec šťastnou ruku... 6/10 _ Tit for Tat má na svědomí režisér Body #19, což je zásluhou digitálních bubáků, kamerových obletů a místy chaotického střihu pěkně poznat. Autor jakoby chtěl napodobovat styl bratří Pangů. Více vizuální střídmosti a krvavá okultní povídka by byla hned údernější... 6-7/10 _ Na In the Middle je vidět, kdo z režisérského tandemu stojícím za nejlepším thajským horrorem zřejmě tahal při natáčení za kratší provaz. Příběh 4 kamarádů sjíždějích na člunu řeku absolutně ničím nepřekvapí... 6/10 _ Režisérský čtyřboj vyhrává s přehledem Parkpoom Wongpoom! Řemeslně nejvytříbenější segment, Last Fright, o podivném pasažérovi a vystrašené letušce na palubě letadla zdobí asi největší porce napětí. Méně sázky na jistotu a více šoku a bylo by to lepší, než za 8/10. _ Celkově dobře koukatelné, ale vzhledem k tvůrčí sestavě mírné zklamání. (16.08.2008)

HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH POVÍDEK: Happiness - Překvapilo mě to. Sice je to už několikrát opakovaný nápad, ale i přesto mě tohle zaujalo. Už jenom tím, že filmu se mluví pouze prostřednictvím SMSek. Ve finále jsem ale čekal něco trochu víc, ale i tak, je to povedené a má to atmosféru. (4*) Tit for Tat - Ta strašně sílená akční kamera mi nehorázně lezla na nervy, naštěstí čím déle o šlo, tím byla kamera normálnější a tak jsem se nakonec dočkal celkem zajímavé pointy, nějakého gore a samotného gore finále. Jen škoda toho debilně natočeného začátku, no... A tu lekačku úplně na konci si taky mohli odpustit, přišlo mi to trapné. (3*) In The Middle - Zprvnu napínavý a těžko odhadnutelný, později zábavný hororový příběh o partě kamarádů, co jsou na výletě na raftu, rozebírají filmy, vtipkují, jenomže pak se všichni v člunu převrátí a přijdou o jednoho kamaráda. Nebo snad ne? I ten konec, který jsem čekal (avšak to bylo záměrné) mě pobavil a postavy mi byli sympatické. Kupodivu plný počet, bavilo mě to. (5*) Last Fright - Ta prostřední část je na mě utahaná, ale ty ostatní fungují skvěle. Prostředí letadla je celkem zajímavé a dokonce i děsivé, akorát se to tam musí zmáknout tak, aby to ani chvíli nenudilo. Tady to sice nudilo, ale jen pár minut někde uprostřed, jinak mě to bavilo. (4*). CELKOVÉ HODNOCENÍ: Velké překvapení. Tohle bych do Thajska nikdy neřekl a už vůbec bych neřekl, že by se mi povedlo narazit na povídkový horor, kde by se mi líbili všechny povídky. Za mě je vítěznou In The Middle a odhadl jsem dobře, že je od Banjonga Pisanthanakuna, se kterým jsem se seznámil už v první Abecedě smrti, kde měl písmenko N a jeho část pro mě dopadla jako jedna z nejlepších, takže tu mám kandidáta na nového oblíbeného režiséra, ještě uvidím, co mi předvede u celovečeráku. Ale i ostatní povídky stojí za to, takže tohle doporučuji a chystám se na dvojku. A to jsem zhlédnutí toho odkládal strašně dlouho, ale nakonec to stálo za to. A jelikož je to hodně velké a milé překvapení, dám tomu i slabounkou pátou hvězdu. (23.09.2018)

Hororová antologie z Thajska obsahující čtyři povídky, z nichž každou režíroval někdo jiný. První dva příběhy jsou značně průměrné. Jeden sází na omšelé klišé, druhý ve zbytečné přemíře využívá digitálních úmrtí a věru to nepůsobí dobře. Jenže se zbytkem už přichází výrazné zlepšení. Třetí povídka o partičce kamarádů, co stanují v lesích a rozebírají duchařské horory, vám nečekaně polechtá bránici. V posledním příběhu od režiséra Shutter se konečně dostaví nefalšovaný pocit strachu, jde vidět, že Wongpoom to má v malíku. Nevýrazná první polovina tak budiž odpuštěna. A co se týče kvality, dvojka (opět od stejných tvůrců) je na tom hodně podobně... 7/10 (01.11.2011)