Krásná Junie

Nejen postavy, ale i děj je lehce přitažený za vlasy. Zvraty a osudy příběhů jednotlivých hrdinů, kterých je mimochodem zbytečně moc a divák se často kvůli tomu ztrácí, působí jako z jiného světa. Od francouzského dramatu by se naopak mohla očekávat reflexe současného světa, zvlášť když se většina příběhu věnuje mladickému zamilování. (09.11.2011)

Jaký to rozdíl oproti například filmu Mezi zdmi! Také se jedná o středoškoláky, také se celý děj odehrává ve škole, ale zatímco v Mezi zdmi se řešily otázky rasové diskriminace, šikany žáků i učitelů, sociální problémy a celkově věčné otázky spojené se školou a učením, Krásná Junie nabízí "jen" sladkobolný příběh o tom, jak 17 leté děti hledají své lásky a sexuální orientaci a věnují tomu veškerý svůj čas na škole. Není to špatné, film je zručně natočený, scénář je moderní adaptací jednoho z vůbec prvních (psychologických) románů - La Princesse de Clèves od Madame de La Fayette, což je také zajímavý postup, ale nějak mě to nevzalo. Asi nejsem cílový divák:) Do postav jsem se nedokázal vcítit, jednali všichni tak podivně, nepředvídatelně a nepochopitelně, jak to vídávám snad jen v jihokorejských dramatech, což mě u francouzského filmu vážně překvapilo. (02.12.2010)

Tohle se těžko hodnotí. Mám z toho tak smíšené pocity, že bych pochopila toho, kdo tomu dá dvě hvězdy, ale zároveň i toho, kdo jich dá pět. Pro mě to je film místy neuvěřitelně nudný svojí atmosférou, které k oné unylosti dopomáhá prostředí šedo-bílo-béžové Paříže a svým způsobem i výběr kostými herců je takto barevně sladěn. Na druhou stranu,, právě ona otrava a unylost je největším plusem filmu. Vystihuje nálady, odevzdanost společnosti a zároveň, když se pak někdo trochu vzbouří, jeho vybočení z celkové nálady filmu působí o to intenzivněji. Prostě to bylo divný, ale dost dobře divnný, tedy alespoň v mém případě. Mimochodem to napětí mezi touhou, posedlostí a láskou, to je prostě thriller. Z té nádherné obrazovosti, nádherně unylého prostředí, nádherných herců a zejména pak nádherně vygraduovaných pocitů, budete mít oči přilepeny na obrazovce jako nikdy před tím. (13.05.2011)

Z podobné zápletky by šla udělat pěkná nasládlá hovadina. Jenže tohle není americká romantika ze středoškolského prostředí, ale malý, civilní francouzský film… ze středoškolského prostředí. To, čím Junie tak působí, je prostředí laděné do šedavých barev, skvělí herci, kamera, která postavy vyloženě „sleduje“, nepitomé dialogy a vůbec celá nosná myšlenka o strachu z lásky. Příznivce potěší jedna z hlavních rolí pro Louise Garrela, vycházející hvězdu současného francouzského filmu. (09.12.2010)

Sem tam se mi stane, že narazím na Francii, která přesně vystihuje to, co mi na Francouzích vadí. Nemůže za to ani Léa Seydoux, na kterou jsem se vysloveně těšil, a která mě následně dost zklamala, jako spíš její herecký kolega Louis Garrel. Ten tu totiž hraje, dle mého soudu, naprosto klasickou postavu francouzského světa. Machr, nad věcí, galantní, myšlenkami někde jinde, ale zároveň máte pocit, že v sobě má kus génia, což způsobuje značnou aroganci, kterou jsou francouzští mladí vysloveně proslavení. A přes to mám opravdu velký problém přejít. Až mě Louis Garrel přesvědčí, že je i výborným hercem, rád se mu omluvím. Mimochodem scénárista musel bejt sem tam dobře na šrot. Na dialogy, se kterými jsem se setkal tady, narazíte ve filmu málokdy. Něco ve stylu: "Počkej, chci ti něco říct? - Co mi chceš říct? - Hm, no... - Co mi teda chceš říct? - No já už vlastně nevím. (17.11.2015)