Jen proto, že jsme jiní

Film o homosexuálech napsaný heterosexuály a cílený taky na heterosexuály. Ovšem nikoliv cílený na jejich osvětu a pochopení, ale cílený na to, aby se u filmu necítili nepohodlně a měli mýlný dojem, že když se jim tento film líbí, jsou vlastně liberální. Proto taky kupříkladu jediná milostná scéna, kterou v něm najdete, je podivný úlet gaye s ženou. (19.10.2014)

Kam se poděla šťavnatá plnokrevnost francouzských komedií? 1) Nepoděla se, milé děti, prostě zemřela (Mistr Cimrman mi jistě tuto parafrázi odpustí). Jako odchovanec funesovských a belmondovských snímků nějak nemohu přijít na chuť bezbarvým pseudokomediím posledních deseti - dvaceti let, kterými nás české distribuce zahrnují. Kde je, ptám se, jiskřivý esprit francouzských komiků či duchaplné napětí psychologických snímků? No kde? 2) Režisér a scénárista Vincent Garenq natočil film podle skutečných událostí svého přítele...a autentičnost je snad jediné výrazné plus tohoto díla. Příjemní herci a pár záběrů na pařížskou La Défence dotvářejí přívětivý image snímku. Ale to je taky vše. Zbytek je nuda topící se v cukrkandlovém balení s hollywoodským zakončením. (30.07.2009)

Ale proč ne? Komedie to rozhodně není, jenže kolikrát se distributoři seknou? (Pochybuju, že některé filmy vůbec vidí.) Žádné zkarikování postav, jen příběh člověka, který má svůj sen a hodlá pro jeho splnění udělat cokoliv. Samozřejmě, příběh nepočítá s dalšími komplikacemi, všechno prakticky jde jako na drátkách - ale upřímně řečeno jde o odraz doby. Kdoví, za dvacet let možná nikoho nenapadne takový příběh natočit, tak, jako by dnes v USA nikdo netočil Hádej, kdo přijde na večeři. (Podotýkám, že nepatřím ke čtyřprocentní menšině.) (05.08.2009)

První film, po jehož shlédnutí jsem nevěděla, co mám napsat za komentář. Nestává se mi totiž často, abych nedokázala vytvořit alespoň jednu srozumitelnou větu, jednu větu, která by vystihovala moje myšlenky nebo postřeh o filmu. Chtěla jsem toho tolik napsat, ale najednou jsem nebyla schopná myslet na to, aby měl kometář hlavu a patu. Napadali mě jen samé blbosti. Nebylo to tím, že bych byla konsternovaná tématikou, na které je příběh postaven a nebylo to ani tím, že by mě tohle štvalo. Nad tím už se ani nepozastavuju. Před pár lety jsem radikálně změnila svoje názory, takže jsem k některým věcem hodně tolerantní. Uložit komentář k ledu jsem nepovažovala za vhodné. Tak, kde začít? Fajn.Vezmu to tedy od začátku. Žánr komedie je v tomto případě trošku mimo, ale byly i okamžiky, kde jsem se pousmála. Spíš se nám tu rozehrává lehké drama, příběh ze života. Manuel a Filip žijí ve spokojeném svazku. Manuelovi však k úplné spokojenosti něco chybí. Chce dítě, ale adopce homosexuálům není umožněna. Po krátké úvaze se Manuel rozhodl pro možnost, že dítě odnosí náhradní matka jako je to u neplodných párů. Jako adeptku si vybral Fínu, které naboural s přítelem auto. Ta na všechno přistoupí v případě, že si ji Manuel vezme a zajistí jí tak legální pobyt ve Francii. Všechno je samozřejmě ošetřeno smlouvou. Situace se trošku zkomplikuje, protože Fína se do sympatického Manuela zamiluje. Fína Manuelovi a Filipovi porodí holčičku. Film končí typickým hollywoodským koncem, ale tady je docela na místě. Když přehlédnu některé okolnosti, byl by z Manuela a Fíny dokonalý pár. (05.11.2009)

Celkem zajímavý námět na film...Čistou náhodou se seznámí párek gayů s cizinkou Finou, které právě vypršelo vízum ve Francii. Pár má problémy s tím, že jeden z nich chce mít děti a druhý nechce a díky tomuto rozpornému názoru se rozejdou. Emmanuel se začne scházet s Finou a protože ona nemá kde bydlet nabídne jí bydlení u něj. Sbližují se a po testech zjistí, že Emmanuel je neplodný tak požádají jeho bývalého přítele o dárcovství....Konec byl bohužel dosti předvídatelný a znát takovou ženskou, která s klidem opustí své dítě, jelikož neví co chce tak bych jí dala pár facek. (13.10.2012)