Režie:
Bernard ŠafaříkHudba:
Vlastimil TřešňákHrají:
Josef Charvát, Pavel Landovský, Nina Švábová, Sabine Rasser, Walo Lüönd, Caroline de Ramm, Petr Feyfar, Michael Schacht, Sonja Bosshardt, Věra Vlasatá (více)Obsahy(2)
Pavel Landovský a Josef Charvát v hlavních rolích tragikomedie o životě českých emigrantů. Malíř Rek se protlouká v Basileji jako příležitostný autor plakátů a portrétista čtyřnohých miláčků; ponižující práce v nepřátelsky naladěném prostředí ho skličuje, ale nezbavuje ho sebeúcty a vědomí hodnot. Rekovým protipólem je jeho kamarád Láďa Lapák, věčný organizátor a obratný pragmatik, který je sice bezpochyby úspěšnější, ale vede prázdný a bezduchý život, je to právě on, kdo čas od času obstará Rekovi nějaký kšeft (např. práci šoféra ve své firmě pro odvoz opilců z večírků vlastními auty až domů). Exil je pro zneuznaného výtvarníka krušný, návštěva bývalých přátel, kteří si na Západ vyrazili na dovolenou, ho však utvrzuje v tom, že doma by bylo ještě hůř.
Hraný celovečerní debut Bernarda Šafaříka pojednává s tragikomickou nadsázkou o životě českých emigrantů ve Švýcarsku. V hlavní roli excelují režisérův přítel Pavel Landovský a český emigrant žijící v Německu Josef Charvát. Film byl vyznamenán na mezinárodních festivalech v Mannheimu, Saabrückenu a Amiensu a promítal se mimo jiné i na prestižních přehlídkách v Torontu, San Sebastianu a Locarnu. V Československu měl premiéru až v roce 1990.
Šafařík sám na jaře roku 1968 odešel do Švýcarska, kde získal politický azyl. Studoval na univerzitě v Bazileji dějiny, literární vědu a filozofii, ale postupně jej upoutával film. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let natočil několik desítek experimentálních krátkých filmů z oblasti moderního umění. Po Psích dnech z roku 1983 se tématu emigrace věnoval ještě v nadcházející dramatické romanci Chladný ráj, uvedené o tři roky později. Oba snímky realizoval ve vlastní produkci a z podstatné části za své vlastní finance.
(Česká televize)
Recenze (22)
Kupodivu mnohem lepší film, než Chladný ráj. Někdy je jednoduše lépe nepřekračovat prvotinu, aby alespoň ta zafungovala. Příběh českých emigrantů je mnohovrstevnatý a zasloužil by si ještě lepší vedení, herecky je nicméně realistický, přičemž Landovský tradičně převyšuje svým typem. Je dobré kontrovat oba Šafaříkovi filmy s dokumenty uvedenými v cyklu ČT Večer na téma, ale ten se bohužel na mé nahrávce nedochoval celý, takže stále mám mnohem pevnější představu o lidech žijících venku před Listopadem, než o cizincích žijících u nás dnes. Což by mě zajímalo i poněkud více. ()
Jakpak se asi žilo emigrantům z Československa po vytoužené cestě za hranice? Nad tímto tématem jsem se nějak nikdy pořádně nezamýšlel nejen já, ale ani domácí film. Přitom je zajímavé a tento snímek točeny přímo českým emigrantem se o něj pokouší. Filmařské zpracování je bohužel docela amatérské , ale možná bych i souhlasil s názory, že se to sem hodí. Asi film nemá šanci nalákat tolik diváků, ne vždy se mi to dobře sledovalo, ale zase to dává možná ještě větší pocit lehké autentičnosti a právě zkušenosti. Zajímavá je závěrečná epizodka s návštěvou přátel z Československa, kteří obdivuji obchod s oblečením. Na (opravdu) jedno zhlédnutí pro zajímavost dobrá rarita, viděna ve velmi souvislosti s dnešním výročím 17.listopadu díky Virtuálnímu retru kina Willyho Kufalta. ()
Bolo zaujímavé sledovať osudy ľudí, ktorí sa odhodlali na tak vážny krok. Lebo keby sa niečo pokašlalo, tak by mali veľké problemy vo svojej zemi a zas odísť od rodiny a známych a vedieť, že už ich nemusíte nikdy vidieť je fakt silne téma, ale tento film ju uchopil takou vtipnou formou, ale tu mi trocha taká prekážala. Mohlo to byt brané viac vážne a film by si ma určite získal. Je to naozaj zaujímavá téma a takých filmov sa v našich končinách veľa neurodilo, ale, že by to filmu prospelo sa nedá povedať, nevyužil sľúbenú šancu. Je tu niekoľko vtipných momentov, ale, ani jedna nie je taká, ktorá by mi vyrazila dych. Rozhodne to nie je to, čo som očakával. Slabé 3*. ()
Na poloamatérské zpracování jsem si brzy zvykla a vlastně mi k tomu tématu začalo nakonec i vyhovovat. Oni ti umělci prchli z Československa před novým nástupem cenzury, před režimem, který začal utahovat opasky svobodě jejich uměleckého vyjadřování. No a ve svobodné zemi se zase museli potýkat s nedostatkem financí a hlavně s faktem, že tam o jejich tvorbu dohromady nikdo nestojí, ať už z důvodu jazykové bariéry nebo proto, že lidi na Západě řešili úplně jiná témata než my tady. Pokud byl pro někoho hlavním motivem útěku ten ekonomický, mohlo se mu, pokud byl šikovný a neměl zábrany začít dařit. Lanďák to zahrál dobře, pobavil. A Josef Charvát tu frustraci z nutnosti opět vytvářet umělecké kýče taky. ()
Psí dostihy dýchnou svěžím závanem amatérského filmu dělaného s kamarády doslova na koleně. I když nejde o žádné veledílo ani převratný snímek světové kinamatofragie, má svoje nesporné půvaby. To podstatné je určitě téma. Na emigranty se pohlíželo jako na ty, co už se mají líp. Vykořenění a izolaci vnímali zase ti na druhé straně hranice. Přes vážnost tématu nepostrádá snímek osobitý humor, založený spíš na situační komice. Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Galerie (12)
Photo © Česká televize
Reklama