Global Metal

Dokumentu jsem se docela bál. Nenávidím totiž metal. Dokument je však postaven tak, že hudba zde není primární záležitostí. Spíše zde metal prezentuje, jako nějakou filosofii, zejména, mladé generace. Co musím na dokumentu rozhodně ocenit, jsou velmi exotické destinace, které má divák možnost navštívit. Takže i lidé, kteří nenávidí metal nebudou na konci znechucení. Nějak se však nezbavím pocitu, že podobný dokument by bylo možné natočit na bázi každého hudebního žánru. Dávám pěkné 2*. (16.08.2012)

"Zní to, jako když za řevu leteckých motorů bičují divoká zvířata. Mastňák třese hrncem plným kamenů a blije u toho do kovové roury." Tolik k názorům mého fotra, který se svého času decentně rozplýval nad tím, když Brouci spustili na svou dobu brutální "All my loving". Dříve jsem vždycky jen pohrdlivě pohodil mastnou, bujnou kšticí a poslal ho do hajzlu! Teď už nemám moc čím pohazovat, ale do hajzlu jej posílám furt. A vsadím se, že podobnými "vtipnými" bonmoty jej kdysi častoval i jeho fotr, jenž se cítil jako největší frajer, když žoviálně protáčel babku u nějakého, tehdy kůl extravagantního, swingového kvarteta. A tak to jde z generace na generaci. I já, když teď slyším nějakého DJ Pitchuse s kšiltovkou dozadu, jak za konstantního duc duc techno trancu hobluje vinylové desky a čtrnáctky napuštěné extází se u toho můžou posrat, intenzivně přemýšlím, jak udržím své děti od téhle kakofonie disharmonického šílení. No, až tak to zas neprožívám! Mám totiž kovové srdce, bořím zdi Jericha a vím, co je Zákon, který nás všechny drží v jednotě svobodné! Ať už ťaman, arabáš, židák, pandžábský kočovník nebo normální člověk, "We need it as a liquid in our veins instead of blood!!!!" (25.11.2011)

Nijaký dokument o metale ale i o inom hudobnom štýle nemôže nikdy dosiahnuť dokonalosť! Prečo? Lebo sa natáča. Kamery nútia ľudí robiť zo seba nikoho kým niesú. A strčte kameru pred metláka. Ukáže povestné gesto, zaručí a vyplazí jazyk. Tento dokument nám dokázal, že toto správanie je uniformné po celom svete. (Fór na začok.) Metal je nástrojom globalizácie! V tomto duchu sa nesie celý dokument, ktorý nás zavedie do zdanlivo nemetalových a exotických krajín. Od Sepultúrie či pardon Brazílie, kde je je undergroundová scéna dôsledok demokracie, cez pokytecké Japonsko v ktorom sa 35 kilová Japonka po trojsekundovom prejave spomenutom v úvode sa chichotaním stratí zo záberu až po islamistické krajiny, kde je metal dokonca zakázaný zákonom, ale prežíva. Rozhovory s celosvetovými legendami či lokálnymi priekopníkmi metalovej scény spolu so záznamami z koncertov umožňujú divákovi aspoň nahliadnuť do situácie v akej sa nachádzajú. Mne ako punkáčovi s metalistickou minulosťou prešli niekoľko krát po chrbte zimomriavky. Či sa už jednalo o kultové hudobné podmazy, alebo stotožnenie sa z 30 000-mi Indami a opätovné si pripomenutie pocitu z môjho prvého koncertu. Dokument nielen pre metalistov, o tom že si musia vážiť aj to čo tu je, lebo mohlo byť horšie! \m/_ (01.11.2011)

Rebelie, nasranost na všechno, na život, na to, že musej vyrůstat v takový díře... a asi v ní i umřou... takže co udělají? Začnou poslouchat METAL!!!... Tento film je o postoji ostatního světa o kterém (očividně) nic nevím k HM. Pohled do Brazílie, kde je SEPULTURA vnímána stejně jako Pelé a že Japonci jsou v metalu stejně ,,švihlí“ jako ve filmech tolik nepřekvapí. Kromě toho, že je v Indii lidí jako sraček, Indonésii ,,zdobí“ 40% nezaměstnanost a v Číně (kde každej jezdí na kole) znamenají dlouhý vlasy sílu - mohou tyto kultury nabídnout taktéž tvrdou muziku. Takový TANG DYNASTY a jejich Ritual Day fakt stojí za poslech. Pravda – Irák či Dubaj už tak zajímavý nejsou, ale je třeba, aby sbírka byla kompletní. Zajímavá fakta z historických (metalových) událostí, doplněné archivními záběry plní učel: rozšířit si obzory. Třeba jednou začnu poslouchat X JAPAN. (09.03.2010)

Je velmi zajímavé sledovat, jak vnímají pojetí metalu různé kultury. Bez nadsázky si myslím, že to zaujme i naprosté nemetloše, kteří se rádi něco dozví i z jiného soudku, než který je zajímá. Co se povedlo, jsou autentické záběry koncertů, které se v těch zemích hráli. Takovej pohled na 1 300 000 lidí v Rock in Rio v Brazílii 1985 je fakt lahůdka největšího kalibru. (03.06.2011)