Spálené mosty

Po druhom pozretí mením hodnotenie z 2 na 4*. A pri tom je tento film tak obyčajný, až je krásny. Netreba od neho očakávať hĺbavé dialógy, neskutočné scény, napätie, či zápletku - ide len o výňatok zo života rodiny postihnutej tragédiou a ich vyrovnávanie sa s touto náročnou situáciou, pri čom každý z členov rodiny to prežíva a zvláda iným spôsobom. Celý dej je veľmi ľudský a familiárny, pri čom vcholí zmierením jednotlivých členov navzájom, ale aj so stratou milovanej osoby. Netvrdím, že veľdielo, ale je tu určitá iskra a sympatia, ktorá diváka nenechá chladným. (11.01.2018)

Nový film Michaela Winterbottoma se odehrává, jak již název napovídá, v italském Janově, přičemž pravděpodobně ne zcela náhodou svým stylem odkazuje právě k italskému neorealismu. Některá z děl Winterbottomovy filmografie obsahují pseudodokumentární prvky, což je nejvíce patrné v Devíti písních, a pokud se nejedná o žánrově vyhraněnější díla (např. neo-noir Vrah ve mně nebo sci-fi Code 46), zaujímá v nich realismus výsadní postavení. Genova se odehrává ve striktně autentických lokacích, kulisy všedně pojatého dramatu tvoří skutečné životem pulsující město a s odhlédnutím od jednoho duchovního (či zvýrazněného psychologického – záleží na úhlu pohledu) prvku – zjevující se mrtvé matky – působí celé vyprávění naprosto uvěřitelně. Z narativního hlediska se jedná o film vyprázdněný, chybí mu nosná dějová linka a místo toho jsme konfrontování s drobnokresbou všedního života rodiny v ne zcela všední výchozí situaci. Z tohoto důvodu se mnohým divákům může zdát, že Genova je prakticky „o ničem“ a „nic se v ní neděje“. Síla tohoto filmu tkví právě v oné všednosti, postavy v ní nejsou konfrontovány s nějakým dějovým konstruktem, veškeré dění plyne ve své přirozenosti, neexistuje začátek jasně a systematicky uvádějící charaktery na scénu a samotný film končí v nedořečenosti – jako bychom místo uceleného příběhu sledovali jakýsi výřez z opravdového života. Tento přístup jasně nabádá diváka k uvědomění si, že postavy měly nějaký život před děním ve filmu – život, který končí hned v jeho úvodních minutách – a taktéž, že zároveň se skončením onoho filmu nekončí osudy postav. Ve výsledku pak film působí přirozeněji a uvěřitelněji, ale, jak již bylo řečeno, vyskytuje se tu onen ne zcela realistický prvek, který je však součásti vykreslení psychologického rozpoložení jedné z postav a taktéž představuje spouštěč dramatických situací. _____ Genova je z vizuálního hlediska velmi pohledným dílem, nikoliv však podle představ běžného diváka zvyklého na ladnost, vizuální čistotu a výraznou stylizaci hollywoodských trháků. Winterbottom spolu s Michaelem Mannem patří mezi nemnoho filmařů, kteří dokonale pracují s ruční digitální kamerou a nakládají s její živou a světelně velmi citlivou optikou s obrovskou pečlivostí a citem. Vše je natáčeno v přirozeném světle a kamera je neustále v pohybu s postavami, což opět zvyšuje dojem realističnosti. _____ Vyzdvihnout si zaslouží i herečtí představitelé v čele s civilním Colinem Firthem a soustředěnou Catherine Keener. Překvapivě vynikající výkony na profesionální úrovni předvedlo i holčičí duo ztvárňující Firthovy osiřelé dcery – i velmi vyhrocené situace zvládají s elegancí ostříleného profesionála. _____ Po Síle srdce s Angelinou Jolie představuje Genova další logický krok ve Winterbottomově filmografii a troufám si tvrdit, že to, co začalo s Umbertem D, Rosselliniho válečnou trilogií a Zloději kol, našlo své pokračovatele právě ve výše jmenovaných filmech. (03.11.2010)

Jednoduchý príbeh o trágedii v rodine. Vo filme sa však nesnažia ísť niejak do hĺbky, nebodaj riešiť problémy od základu. Sú naznačované iba v náznakoch, poprípade zostávajú na povrchu. A samotný dej plynie len tak svojským tempom niečo ako "bezvetrie".Ale po zhliadnutí Spálených mostov sa mi v myšlienkách vracajú len tri ("nádherné") scény: úvodná-keď deti hádajú farbu auta, pohreb vs guľovačka a scéna na diaľnici keď sa Mary snaží prejsť cez dialicu na druhú stranu aby dobehla svoju mamičku. (05.02.2009)

Velmi podhodnocený snímek pro citlivější diváky. Úžasný filmový zážitek. Nádherně natočená Itálie, uvěřitelnost, přirozenost, lidskost, skvělý casting... Dvě malé sestry, které potká tragická rodinná událost, smrt jednoho z rodičů - obrovsky silné téma, prázdnota osudu... žádné citové vydírání, nebo slzopudný charakter, převládá jen umělecký dojem, skvělá Winterbottomova režie, ocenil bych i práci s kombinací ruční i statické kamery, radost pohledět... 80 % (18.09.2017)

Bez mučení se přiznám, že jsem neměl tušení, že je Janov jen krycím názvem a že se má Genova správně překládat do češtiny jako Spálené mosty. Asi odkaz na nějakou středověkou událost. Pravděpodobně válku. Ale k filmu; ten byl fakt zvláštní. Abych řekl pravdu, děj už jsem si za ty roky vůbec nepamatoval a postupně jsem přicházel na to, proč tomu tak je. Příběhů o vdovcích, kteří se po smrti manželky starají o své dcery, jsem už několik viděl, ať už ve formě dramatu nebo i jako drama říznuté humorem, a musím říct, že mi povětšinou sedly mnohem více, než tomu bylo v tomto případě. Atmosféra starého města byla perfektní a hodně toho zachraňovala, protože s dějem už to bylo horší. Pořád jsem čekal, že k něčemu dojde, že přijde něco významného, co celý příběh někam posune, ale nebýt závěrečných titulků, prošvihl bych takhle zřejmě i toho třiatřicetiletého hipísáka, který každoročně nosí hodným divákům dárky. 3*- (19.12.2021)