Chi bi xia: Jue zhan tian xia

Úplně jinak pojatý film než Part 1. Namísto samoúčelného akčnění, všech možných mini-soubojů a vizuálního obžérství konečně John Woo začíná vyprávět hlubší příběh plný zajímavých postav s různorodými motivacemi, skvělou válečnou taktikou a zároveň sympaticky vyobrazuje některé typicky východní tradice křehkou obrazovou poetikou, kterou nezklame. Jako celek je však Red Cliff zbytečně natahovaný, místy repetitivní a technicky občas nevyrovnaný, plný odfláklých triků (především na konci). John Woo splnil nelehký úkol, natočil hollywoodským způsobem asijský spektákl plný heroických momentů a krvavých bitev, avšak trochu se v tom místy topí. (05.01.2022)

Moje hodnocení je za oba díly dohromady - tedy téměř 5 hodin filmu. Krásná hudba! Nejlepší na tomto filmu je podle mě strategie, plánování, děj mimo boj (přestože bojové scény výborné jsou, zvlášť ta ve formaci "želva"). Už úvodní titulky v prvním dílu ukazují, jak "ožívá" 1800 let starý meč - stejně tak v tomto filmu ožívá čínská historie. Jediný nedostatek jsou určité optické nedokonalosti v masových scénách loďstva, tyto věci však filmu rád odpustím. Zkrácenou verzi si určitě pouštět nechci. Reálných 87%. ■ P.S. Takeshi Kaneshiro je můj oblíbený herec a i obě hlavní ženské postavy jsou obsazeny výborně. ■ P.P.S. Děj filmu vychází ze skutečné historie. Podrobnosti o Cchao Cchaovi a o bitvě u Rudých útesú jsou zde: http://www.ikarie.cz/clanek/cchao-cchao. ■ Zajímavost: Bolesti hlavy, kterými Cchao Cchao ve filmu trpí, byly zřejmě způsobeny nádorem na mozku, který Cchao Cchao skutečně měl a na který v roce 220 n.l. skutečně zemřel. Legenda říká, že mu lékař navrhl otevřít lebku a nádor odstranit, nedůvěřivý Cchao Cchao ho uvěznil. Zemřeli oba. ■ Po roce bylo hodnocení změneno na maximální. Líbí se celé naší rodině, viděli jsme opakovaně, kamaráda film "donutil" ke googlení čínské historie :). (21.01.2010)

V podstatě totéž jako první díl, opět je tu kladenej důraz víc na taktizování, strategie nebo lsti místo na bitvy, což při Woově perfektní režii a hereckých výkonech Tonyho Leunga nebo Kaneshira zase tolik nevadí a navíc to je podle mě přehlednější, propracovanější, postavy jsou jasnější a vizuální stránka hodně zajímavá, ale přece jenom čekat v přepočtu i s prvním dílem na závěrečnou bitvu téměř 4 hodiny, to je fakt moc a krom toho bych po takovým čekání očekával něco daleko monumentálnějšího, ale naštěstí díky Woově velkýmu smyslu pro dokonalý vizuální ztvárnění každičkýho záběru to působí i tak úžasně nádherně, i když se nejedná o žádnou převratnou bitvu, obzvlášť ten ohnivej podkres je perfektní. Celkově Woo svůj první velkofilm zvlád celkem s přehledem a někdo, kdo upřednostňuje děj a taktizování namísto bitev a soubojů, bude asi absolutně spokojenej, ale mě Woo úplně neuspokojil (13.03.2009)

John Woo znovu dokazuje že vizuál a dynamické akčně explosivní scény opravdu umí, ale ve chvíli kdy má na straně "hodných" víc než pět lidí už přestává zvládat k těm scénám přidat dostatečně zajímavý a chytlavý příběh. Velkofilmový formát s uberepickými bitvami mu zkrátka nesvědčí zdaleka tolik jako komorní "jeden vs. všichni" a nejhorší na tom je že on sám si to uvědomuje také a tak se z chodu snaží dostat z jednoho stylu do druhého - takže celá armáda kladné strany je tady víceméně zredukována na zbytečný (a drahý) kompars, protože prakticky celou bitvu ve výsledku vybojuje parta subergerojů. Což by mohlo být sice hodně fajn, ale jen v případě že by šlo o hyperstylizovaný wu-shu film který si na realitu nehraje ani v nejmenším, ne film podle skutečnosti kde notnou část stopáže zabírá vymýšlení a vysvětlování válečné taktiky. Nicméně... pořád je to od Johna Woo... 7-8/10 (12.06.2009)

Ano, tahle část už jede bez zaváhání od první minuty, kdy se nám dostane staromilsky provedeného "V předchozí části" a plynule naváže na další peripetie kolem snahy o ovládnutí a obranu jižní Číny. Vše pomalu graduje, používají se lsti a podvody, některé zvlášť povedené, tančí se s meči, cituje se Umění války, hovoří se o vaření čaje a čaj tu má celkově důležitou roli (ano, to mi taky vadilo v minulém díle, tedy jeho nevýraznost :), dojde i na další humorné epizody, ačkoliv mají jistou pachuť nejistoty a tragédie, zvýrazňují se přátelství, bratrství a také romance, naopak dochází k osudovým rozkolům a vzpomínkám na nevinnou minulost a vše režisér, kameraman, střihač a hudební těleso podávají v neodolatelném východním hávu a stylizaci, obrazové poezii, dotažené k dokonalosti. A nakonec se ukáže, že pokud měly předchozí bitvy své nedostatky, bylo to kvůli tomu, že se většina energie vrhnula do té rozhodující, finální. A vskutku to stojí za to. Woo již našel pevnou půdu pod nohami a ohně můžou vzplanout. Heroické steče a oběti začít. A závěrečné zúčtování nemá chybu, i přes to, že by rozhodně nevadilo, kdyby film věnoval bitvě ještě dalších 20 minut, protože mám takový přetrvávající pocit, že některé části byly vystřiženy. Ale nakonec, hlavní je, že Woo nám přinesl dvoudílní epos, který jen sotva může hledat v současnosti konkurenci a mně osobně velkofilm, na který jsem již delší dobu čekal. Někde od dob Království nebeského a Pána prstenů. 9/10. (30.12.2014)