O patro výš

Harold sa odhodlane driape na mrakodrap, aby si vyšplhal spoločnú svadobnú cestu s vyvolenou. Strhujúcemu finále predchádza súbor situácií, točiacich sa prevažne okolo pracovného stresu, nezmyselne prísnych vedúcich, či drobnej vynaliezavosti nižšej strednej triedy. Tej, ktorá sa vybrala hľadať šťastie a kariéru z vidieku do veľkomesta a skončila v pozíciách treťoradých predavačov či poslíčkov. Režisér s pochopením a obrovskou dávkou svojrázneho humoru tak, popri hlavnej dejovej línii, mapuje život dobového veľkomestského prekariátu. Body si u mňa získali vtípky typu: použitie lesklej plešiny ako dokonalého zrkadla alebo porovnanie súbojov zákazníčok, naladených zľavami, boxerskému súboju. (04.12.2020)

Film, co přesahuje meze pouhé grotesky. Je to spíš fascinující dokument o tom, co všechno je člověk schopen udělat pro legraci. Jistě - filmu se dá vytknout, že důležitý je jen ten bravurní výkon na konci a začátek je takové natahování, aby to dohromady dalo celovečerní film. Přesto hodnotím naplno, protože to co na konci přijde už není jen tak nějaká zábava. Je to přímo jakýsi manifest grotesky. Lloyd, co visí za ručičky hodin je obraz neméně výrazný nebo vzrušující než kočárek padající z oděsského schodiště nebo ruka s nožem odhrnující závěs sprchy. Harold natáčel všechny scény tak, jak jsou vidět - bez záchrané sítě, bez falešných zadních kulis. A právě proto je to dodnes sugestivní film (viz zdejší hodnocení) o hranicích lidských možností a jejich překonávání. (02.08.2012)

Nejvtipnější film němé éry, který jsem viděl, ale přesto to bylo pouze úsměvné, já se u tohohle válet smíchy vážně nedokáži, ale Harold Lloyd mi na tváři vykouzlil úsměv skoro počas celého filmu. Výborný gagy od začátku až do úplného, velice napínavého a klaustrofobického konce. Za normálních okolností bych takové hodnocení nedal, ale s ohledem na staří filmu a mé né přímo oblibě grotesek, musím uznat nespornou nadkvalitu tohohle snímku a dám mu hvězdiček pět! (27.02.2009)

Při doplňování starších kousků jsem se dostal i k třetímu králi grotesky z počátků minulého století - Haroldu Lloydovi a jeho nejznámějšímu snímku O patro výš. Z neodmyslitelného srovnání s Chaplinem a Keatnem u mě vychází Lloyd jako nejslabší. Charlie Chaplin dokázal mimo skvělé zábavy dát do svých děl vždy ještě nějaká poselství. Díky tomu byla pak jeho díla právě něco více než jen zábava. Buster Keaton sázel své gagy s větší kadencí a jeho grotesky mě bavily častěji a s větší intenzitou. O patro výš je dobrou groteskou s občas skvělými gagy, ale také se místy táhne a nepřidává nic navíc. Dávám pěkné tři hvězdy za několik výtečných nápadů a přidám i doporučení na zábavu na jeden večer, i když sám bych asi volil druhé dva jmenované. (22.10.2020)

V jedné lehce morbidní písničce se zpívá: pověste ho vejš, ať se houpá, pověste ho vejš, ať má dost. Harold Lloyd šplhal bez kaskadéra, bez záchranýho lana a lidé zvraceli o stošest. Nepamatuji si, kdy mi naposled takhle bušilo srdce. Málem vyletělo z hrudi. Zvracet to ne, ale jelikož mi nedělá dobře už jen pohled na Petřín či pouliční lampu, byl docela problém vydržet do konce. Což ale neberte jako zápor. Koneckonců je to groteska a ta má v člověku vyvolávat podobné pocity. Ale jinak: ufinky! (02.08.2009)