Kimssi pyoryugi

Zhruba do padesáté minuty výborné, na čtyři hvězdy. O chvilku později jsem dokonce přemýšlel o pěti, ovšem od prvních dopisů v láhvi jako by jste se dívali na úplně jiný film. Jakoby tvůrcům došly nápady - kamera se dívá skoro pořád skrz čočku fotoaparátu a nebo pro změnu sledujeme několikaminutový nepřetržitý záběr na tvář. Co naplat, druhá polovina se prostě nepovedla a byla na necelé tři hvězdy. Celkově to tedy na ty čtyři kousky vyjde, ale i tak je tady film neuvěřitelně nadhodnocený. (23.12.2009)

Nádherný, nádherný, nádherný film. Narazil jsem na něj úplně nečekaně a teď přemýšlím, že se uhnizdí v mé první patnáctce. Atmosférou i zaměřením opravdu připomíná povídkový klenot Tokyo!, je ale nerozstříštěný, citlivý a ohromně dojemný. Neváhám ani chvíli s ultimátním hodnocením. 10/10 U Korejců opravdu umí nejenom Kim Ki-Duk... PS: s odstupem času zařazuji do své TOP 15 jako číslo 3 (01.02.2010)

Na korejské filmy koukám poslední dobou docela často, obvykle jsou si pohříchu dost podobné, co se týče zápletky, obsazení, rozuzlení a vlastně i všeho ostatního. V naprosté většině filmů se objevuje zaostalá postava a i do komedií obvykle zasáhne smrt někoho blízkého.... nic takového tu ale není! Už proto na mě působí Kimův ostrov tak svěžím dojmem. Skutečně malý filmový zázrak a to už jsem pomalu chtěl nad celou jihokorejskou kinematografií zlomit hůl. PS: Kimův ostrov. (24.02.2010)

Takový novodobý trosečník, i když byl pár set metrů od civilizace. Tenhle film ukazuje, že se dá žít bez všech vymožeností a člověk se i přes to může smát a užívat si života a díky shodě náhod si může i přilepšit :-) Líbil se mi celý film, co bych zmínil je třeba scéna, jak se snaží rozdělat oheň, s ptačími hovínky nebo dojemná scéna s vlastně vyrobenými nudlemi. Co k tomu víc dodat, bavil jsem se. Z plakátu možná vyčtete to, že se bude jednat o podprůměrnou komedii, ale film vás poté přesvědčí o opaku. Další dílo, které můžu doporučit. (27.08.2011)

Příběh o tom, jak jeden zkrachovalý Korejec musel ztroskotat na pustém ostrově hned za městem, aby objevil pravé hodnoty života a stal se z něho ten pravý muž pro traumatizovanou asociální dívku, která uvízla ve virtuálním světě, si mě získal nebývalou lehkostí a svérázným, rozmanitým humorem, který v některých momentech dokonce i umně balancuje na hranici dobrého vkusu (radostné chvilky s rukama plnýma ptačího trusu budiž důkazem). V druhé polovině filmu vstupuje do popředí dramatická rovina, která pak předvídatelně spěje ke kýženému happyendu. Z formálního hlediska mě u Kimssi Pyoryugi zaujala především kompozice a složení záběrů a celková práce s mizanscénou (barevné řešení hrdinčina pokoje, atd.). Tak či tak to je neuvěřitelná pecka a jeden z nej "feel-good" filmů za poslední dobu (jako nej "fell bad" film v rámci korejské kinematografie zase boduje Viděl jsem ďábla). (20.06.2011)