Kimssi pyoryugi

Už po pár minutách jsem si vzpoměl na kolegyni kareen, když mě říkala, že jihokorejský filmy nejsou její stimul, protože herci tam přehrávaj jak prasata. No a samozřejmě první dramatická scéna a korejčík tam vyvádí jak kdyby měl v prdeli sloní chobot. No zkrátka jiný kraj, jiný mrav a úplně jiný herecký projev, smířil jsem se s tím. Pak film střídá velmi zábavné momenty, hlavně pořáteční sarkasmus hlavního hrdiny s těmi co trošku nudí, což platí hlavně pokud se děj přenaší do bytu korejské slečinky. Má to celkem zajímavý závěr, který docela alarmuje nad tím, jestli jsou naše životy plné stresu a honěním za kravinama skutečně šťastné. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 4. (04.04.2015)

Tak po desiatich rokoch som si to pustil druhýkrát a stále to je nádherná pecka o dvoch osamelých exotoch, ktorý sa z rôznych dôvodoch a rôznym spôsobom izolovali od zbytku sveta. On pripomína Hanksovho Trosečníka a ona zase takú uzavretejšiu Amélie z Montmartru. Film ukazuje, že človek proste potrebuje nejaký kontakt, inak sa zblázni. Páčilo sa mi verné vyobrazenie toho, keď dlho izolovaný človek má možnosť odísť, tak potom, čo si na samotu zvykol, tak s tým má problém a jeho prvotná reakcia je odmietnutie. Už v tej dobe tu je zároveň pekná kritika toho, že ľudia žijú viac život na internete ako v skutočnosti. Je to neskutočne zábavný milý film ale v jadre zároveň veľmi smutný a pritom bez snahy o citové vydieranie. Namiesto sĺz v divákovi skôr vyvolá nutkanie zamyslieť sa nad myšlienkou filmu a nad tým či sám žije naplno. Celý film stojí na ústrednej dokonale stvárnenej dvojke v podaní Jae-yeong Jeong a Ryeo-won Jeong a epizódne výstupy iných postáv pôsobia jak príchod zlého votrelca. Výsledkom je film natočený v takom pomalom poetickom štýle, že aj keď má 2 hodiny, tak si prajete, aby trval minimálne dvakrát toľko. Po druhom pozretí zvyšujem z 8/10 na 9/10. Je neskutočné kde všade môže človek stroskotať. :) (21.10.2009)

Vcelku sympatická pakárna, byť v mých očích výsledné hodnocení strhává dolů nuda, jíž jsem se při sledování neubránil. Jednou za čas jistě neuškodí rozšířit si obzory a podívat se na tak trochu jiný film z druhého konce světa, ale osobně jsem zrovna z tohoto konkrétního snímku nijak nadšený nebyl a vcelku mě míjí vysoké hodnocení, jemuž se zde tento film - k mému podivu - těší. Z asijské produkce chovám v oblibě dosti jiný typ filmů a tento mi jednoduše nesedl, snad i kvůli přílišné inspiraci západní kinematografií, již jsem zde nemalou měrou identifikoval. Jeden by se až podivil, že tolik let po vzniku Amélie stále ve světe vznikají její klony - vážně by se za tím už měla jednou udělat tlustá čára a začít točit něco nového. (13.05.2013)

Znáte ten pocit, kdy se po konci nějakého filmu tak blaženě pousmíváte - ten pocit, že jste z toho filmu fakt nadšení?...Nestává se to moc často, jen hrstka filmů tohle umí a pokud se jim to poštěstí, je to max jednou (právě na konci). U tohohle filmu se mi toho dostávalo snad každou půlhodinu!! Výborné vtipné scénky, které vůbec netlačí na pilu, vaše břišní svaly nejspíše nerozpohybují, ale je radost na to pohledět. Jsem rád že jsem na tento film narazil, v tu ránu se stal jedním z mých nejoblíbenějších. Po skončení jsem litoval že ještě dál nepokračuje a nejradši bych ho zhltnul ještě jednou. (26.06.2012)

Castaway on the Moon jsem viděl v tentýž den jako postapokalyptické Boy and his Dog a vedlo mě to ke zvláštnímu srovnání. Že ve smyslu osamocení jednotlivce, přežití a postarání se o sebe sama od úplného začátku tenhle trosečnický film většinu nelítostných postapokalyps překonává. S humorem, dojemností, korejským citem pro vizuálno (kýč) a samozřejmě s "tak trochu jinou", krásně křehkou romantikou. (17.03.2010)