Mary a Max

Černobílá pestrost kreslených kulis. Film, na který se dobře divá, který má srdce a emoce. Adam Elliot přistupoval k MARY A MAX s láskou a to v konečném výsledku představuje daleko větší význam, než když všechnu svojí práci věnovat pro komerční úspěch. V tom je největší kouzlo filmové práce. Výdělky filmů nezaručují skutečnou rozmanitost všech pocitů. (06.12.2012)

Nebýt normální je normální. Celovečerní debut obrazotvorně i literárně (film má obrovský knižní potenciál) nadaného Adama Elliota sice nic nového nekonstatuje, ale skrze univerzální pravdy v něm k sobě nacházejí cestu postavy natolik nekonvenční, že jsem měl neustále dojem něčeho nového a jedinečného. Třebaže asi ne natolik nového a jedinečného jako ti, kdo neviděli Elliotovy kraťasy, zejména Harvieho Krumpeta, jakousi zeštíhlenou verzi Mary a Maxe pro televizní obrazovky. Kde to jde a jak jen to rozpočet umožňoval, využívá Elliot lákadel „velkých“ filmů (přeostřování, komplikované manévry „kamery“, užití známé, nepůvodní hudby). Pro potěchu oka, zvlášť toho všímavého, byla přidána rovněž řada vtipných, občas vtipně nechutných detailů. Úmyslné nelíbivá, leč stejně jako hrdinové „svá“ animace nesedne každému a nejméně pravděpodobně dětskému divákovi. Na něj tahle melancholická tragikomedie ostatně necílí. S morbidní nadsázkou je nahlíženo na tak vážná témata jako alkoholismus, duševní poruchy, smrt (co nebožtík, to kandidát na Darwinovu cenu). Ale namísto depky se v – nikoliv jednostranně pozitivním – závěru dostavil onen fajn pocit, který dlouho nedokážete dostat z hlavy a marně pro něj hledáte slova. Nechávám tedy prstomluvy a jdu zkusit tu čokoládu v rohlíku. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, Mahalik, czejny, Gereth, Ještěřák (06.02.2010)

Krása tohoto filmu spočívá v úžasném scénáři. Propojení osudů polovičního autisty Maxe a smolařky Mary je skvělý hlavní motiv, který je navíc obohacen o náčrty životů dalších vedlejších postaviček. Výsledkem je strhující a hlavně událostmi nabitý děj, jehož tempo nepolevuje. Vizuálně se mi film až zase tolik nelíbil, ale to je asi spíš věc názoru a vkusu, než nějaké objektvní hodnocení desginu postaviček a jejich světa. Na tom ale skutečně nesejde, protože propojením loutkového filmu s dojemným příběhem dvou outsiderů vzniklo úžasné dílo, které stojí za to vidět vícekrát. (18.11.2010)

Nebudu tady nijak zastírat, že Mary a Max je od začátku až do konce jeden velký citový kalkul. Od barevného ladění (šedá pro neosobní a nelidský NY, sepiová pro zpátečnickou a citový a osobnostní rozvoj potlačující Austrálii), přes hudbu perfektně dokreslující jednotllivé momenty (Prokofievův Op. 64 by udělal drama asi i z dětského večerníčku) až po samotnou tragičnost postav, která je pro citlivého diváka vždy umně vyvážena lehkým příslibem naděje do budoucna. Stejně jako Elliotův předchozí počin je i M&M o samotě, odcizení a smíření, ovšem tentokrát je to formou lehce rozvleklejší a mnohem méně údernou. Ve chvílích, kdy by stačil čistě jen obraz se Elliot bohužel uchyluje k patetickému a nemístně deskriptivnímu vypravěči. I přes to všechno ale nemohu říci, že by mě křehké přátelství Maxe a Mary nechalo chladnou. Právě naopak... Přišlo režisérem krutě naplánované Que sera sera a vešekeré mé pokusy o chladný analytický přístup se rozplynuly do ztracena. Ještě teď mám chuť vzít Zlaté stránky, zabodnout do nich prst a... (19.11.2009)

Už si živo predstavujem, ako 7.marca Adam Elliot dvíha nad hlavu pozlátenú sošku malého mužíka. Nominácia bude jasná, ale konečne by to mohol niekto natrieť amerických štúdiovým popcorňákom. Tie mám síce vo veľkej obľube, ale škoda, že sa stále pretláčajú do povedomia len pomocou mainstreamovej vlny. 'Mary and Max' ide úplne mimo šablóny a dokazuje, že aj touto cestou sa dá potajomky vkradnúť do duše a srdca diváka a rozpútať tam absolútnu citovú smršť. Krásny príbeh, jedinečný myšlienkou, originálny spracovaním, komplikovaný, a pritom tak jednoduchý. Smútok a radosť boli dve najčastejšie pocity, ktoré vo filme dominovali a ich kombinácia vždy v inom pomere prinášala každou scénou čosi iné. Po skončení však prevládla radosť z dokonalého filmového zážitku, ktorého pôžitok si určite v najbližšej dobe znova rád vychutnám. Znamenitá bola najmä práca animátorov a všetkých, ktorý sa podieľali na výrobe tohto krásneho vizuálu, a hudobný podmaz už len skvelo doplnil už tak bezchybný celuloidový výtvor. Tlieskam. 100%. (10.12.2009)