Mary a Max

ZLÍNFEST Jako vyprávění o přátelství nesmírně silné a působivé, i když především proto, že v emociálně nejvypjatějších scénách film vybočí ze svého stylistického systému a je ve své podvratnosti nesmírně opojný; jako celovečerní debut trpí spoustou neduhů prvotin. Neschopnost stvořit soudržný filmový fikční svět, špatně rozdistribuované informace ve vyprávění, redundance v podobě voice-overu vysvětlujícího, co vidíme na plátně (obrazovce), snaha pojmout vše, ale nic pořádně, předvídatelné pointy a uchylování se k vyšlapaným kolejím, vtipnost založená na glosách, která ne vždy fungují, a vyloženě trapné vtipy s vyměšováním, které působí jako jedna velká křeč. Tyhle "prvotní nedostatky" bych byl schopen překousnout, protože jsem se výborně bavil i dojímal, kdyby si MARY A MAX určil, pro koho chce vyprávět - takhle se akorát znudí dětský divák a ten dospélý se nijak nerozruší. P.S. Téma netradičního přátelství snad bude mnohem lépe zpracováno ve VZHŮRU DO OBLAK, protože zatím doporučuji vrátit se ke KRAJINĚ PŘÍLIVU. Není totiž hezký pohled na to, jak se Adam Elliot motivicky vyčerpal, variuje svá témata do zemdlení a neovládá celovečerní formát. 7/10 (07.06.2009)

Ty věci lidský zas... Jsme hlína, jsme plastelína... Ach! . . . Jsem písek, v Poušti vyprahlý! Ještě že je pitek, můžu se jít opít. Mezi lidi zas, samosebou vybraný... %-] . . . Qué sera... - - - - - (Poprvé viděno 16.9.2011 na pátečním >plastelínovém prostoru< , hodnocení 6909., komentář zde marný jako pětistýsedmdesátý - 16.9.2011) (16.09.2011)

Animák, který mě svým vnějškem odrazoval a který rozhodně patří mezi nejzvláštnější animované snímky, které jsem kdy v životě viděl. Důležité je ale zmínit ještě jednu věc- Dětem určitě nepouštět! Mary a Max je první (a prozatím to tak i zůstává) celovečerní animák tvůrce Adama Elliota, jehož krátké animované snímky jsou hodně specifické, k jejich ne vyloženě hezkému stylu musíte přijít na chuť a přesto by se tyhle animované kraťasy určitě měli dočkat pozornosti. Elliot vytváří tak trochu dospělejší animáky, kde předvádí tak trochu specifický humor, jeho postavy jsou v podstatě jednoduché a především jsou jeho filmy osobní a inspiraci pro ně sbírá kolem sebe a svých známých/blízkých. Jeho kraťasy poté celkově slavili úspěch (došel si pro ceny na Sundance, v Berlinale a dokonce i na Oscarech) a bylo tak otázkou času, než dostane Elliot příležitost natočit svůj první celovečerní animák- Mary a Max. Mary a Max je jedním z nejoriginálnějších animáků, který upoutá už Elliotovou specifickou animací a zároveň neskutečně silným scénářem. Náhodou 8-letá holčička z Austrálie vyhledá adresu jednoho náhodného muže z New Yorku a pošle mu dopis, aby se ho zeptala zda i v USA se děti rodí z půllitru piva jak se dozvěděla od svého dědečka a to odstartuje jedno velmi zvláštní přátelství dvou věkově odlišných a přesto podobných lidí, kteří se navzájem baví o svých problémech, snaží si navzájem pomoct a žijí ve velmi hnusném světě. Tomu napomáhá i fakt, že Elliott se cíleně snaží animovaný svět očividně vytvořit co nejošklivější svět, aby ještě více zapadl do celé atmosféry filmu. Přesto máte pocit, že stop-motion animace je na vrcholné možné úrovni a ten fakt, že to celé nevypadá zrovna přikrášlené skutečně jen slouží k tomu, abychom příběh téhle velice zvláštní dvojice, co nejvíce vnímali jejich očima. Pomáhá to i v tom ohledu, že i přes objevené přátelství a snaha o zlepšení vlastních životů k definitivní nápravě zcela nedojde a takové finále rozhodně neskončí klasickým Happy Endem. O to více se tak potvrzuje, že tohle skutečně není pohádka a Elliotův celovečerák je jednoduše točen pro dospělé diváky. Elliottova animace možná není ´´ nejhezčí´´, s designem postaviček si ale hodně vyhrál. Přece jen mám k jeho stylu animace pár menších výhrad, jde ale jen o detaily, které jinak dokazuji, že Elliott je schopný tvůrce, který navíc točí přesahová animovaná díla. A to neznamená přesahová v podobné formě jako takový Pixar. Spíš přesahová ve své vlastní bublině, kde jde mnohonásobně více za hranu než právě lidé u Pixaru. Elliotův animák má parádní vizuální nápady, velmi vtipné gagy a občas přece jen bere zpátečku a uvádí věci, které si divák snadno domyslí. Jen mě zamrzelo, že se Mary a Max zrovna dvakrát nevyhnul infantilnějším pasážím, které mi k celému tónu filmu vlastně zase tak nesedli. Těch infantilních přeskoků ale na druhou stranu není zase tak moc. Pořád jsem se nezbavil pocitu, že by šlo vlastně většinu děje Mary a Max osekat a celé by se to tak možná vešlo do kratší verze, klidně i do 30-minutového kraťasu. Ten specifický styl a humor se mi vlastně někdy v průběhu okoukal a samotná zápletka se vydala trochu jiným směrem, než jsem čekal a není to zrovna dvakrát ideální směr. Vlastně celkově mi přišlo, že po první vydařené polovině Elliotovy trochu došly síly a ukázalo se, že jeho celovečerní debut očividně točil člověk, který neměl dosud s celovečerním animákem zkušenost. Přesto ale jeho animák cením a vzhledem k tehdejšímu finančnímu neúspěchu se dá čekat, že podobných inovativních vyspělých animovaných filmů nebude vznikat v dohledné době tolik. A vlastně mě to i přes ty drobné výhrady mrzí. Philip Seymour Hoffman, Toni Collette, Eric Bana, Barry Humpries i Bethany Witmore za mikrofonem předvedli famózní výkony, které navíc Elliotovým loutkám dodávají duši. Celý vizuální podání filmu poté možná není na první pohled nejhezčí, k celé atmosféře a tónu filmu ale sedí tak moc, že je jednoduše radost přece jen tenhle animák vidět. A soundtrack Dalea Corneliuse je překrásný! Důležité je ale skutečně vědět jednu věc- Animovaný kabátek skrývá hodně depresivní podívanou, která není pro každého a je velmi snadné tento animák odsoudit. Jenomže přece jen se v Mary a Max skrývá silně unikátní zážitek, který stojí za vidění. Je to minimálně originální a v mnoha ohledech skutečně zábavné. Zároveň ale skutečně v mnoha ohledech chytré a o to více chvílemi zamrzí skluz k infantilitě. Unikátnost tohohle animáku to ale přeci jen nesmaže. (03.01.2021)

Život v kostce dvou labilních aspiků, lemovaný instantními pořekadly a lidovými pravdami. Tak nějak přímo, až prvoplánově podávané kondenzované mléko s časem ztrácí říznou chuť a málem začne nudit. Trošku horská dráha, kdy nahoru táhne audiovizuál, cynismus a sympaticky jednoduchý Max, dolu pak fascinace infantilními intermezzy, repetitivnost hýřící stereotypy a nijak uvěřitelná Mary. Jedna věc mě ale zarazila. Člověk asi někdy potřebuje banálním sdělením dostat přímou na solar. Možná opravdu právě proto prapůvodně vznikaly otravné putovní maily. Odpouštím ti proto, že nejsi dokonalá. Tahle věta mi protáhla nějakou ucpanou cévku v mozku (jsou v mozku cévy?) a nad hlavou rozsvítila žárovičku. Snad se mi usídlí hluboko v nevědomí. Byla by škoda o ní přijít. Už jen za tohle sdělení film stojí. (08.08.2011)

Loser jako že si to někdo v životě vážně vylosoval na prd. Mary a Max se tak dlouho hledali, až na sebe zbyli. Mizérie dvou lidí, kteří na životní cestě ztroskotali už na začátku, ale přesto se statečně v těch sračkách všedního dne snažili ne jen plavat, ale plavat s grácií, humorem, láskou a aspergerem. (18.10.2014)