Puškvorec

Pořádná morda do frňáku všem megarozpočtovým kvadroskopickým 5Déčkům s hvězdným hemžením v cool kreacích. Rafinovaná jednoduchost s hvězdou světového formátu Krystynou, filmařinka staré školy, která při vší tíze tématu přináší rozkoš. A neměl bych zapomenout ani na minimalistickou puškvorcovou ♫ hudbu P.Mykietyna. (31.10.2014)

Puškvorec má dvě vůně – list voní lahodně jako kadidlo, ale oddenek má zápach močálového jílu, hnilobné rybiny – zápach smrti. ___ Tři roviny, tři podoby jednoho příběhu o těch, kdo odchází, i těch, kdo zůstává. Nejspíše jen pro ty, koho zajímají nejen první a prostřední, ale i poslední věci člověka. (19.04.2011)

Celá geneze tohoto filmu jako by byla stejně bolestná jako obsah původní Iwaszkiewiczovy povídky Puškvorec (Tatarak). Celkový koncept tvoří tři narativní linie. Iwaszkiewiczovský příběh na smrt nemocné ženy prodchnutý tragičností její lásky k mladíkovi Boguśovi, jakýsi meta-film z natáčení o problémech hlavní herečky a linie, ve které Krystyna Janda předčítá své autentické zápisky z posledních dnů jejího manžela kameramana Edvarda Klosińkyho, který během natáčení původní podoby filmu zemřel. Přitom ve všech třech rolích jako herečka exceluje Krystyna Janda. [LFŠ 2010] (02.08.2010)

Podobne, ako vo Veľkom týždni Wajda točí už skôr televízne stroho s niekoľkými málo hercami a zopár interiérmi a exteriérmi. Napriek tomu sa mu podarilo vytvoriť veľmi sugestívnu, až stiesňujúcu atmosféru, najmä zvolenou farebnou paletou. Film si akoby napísal a natočil pre seba, ale nie ako ušľachtilú nudu, ale poctivé psychologické dielo. Stavbou scenára pripomenie hutnejší, ale ťažšie uchopiteľný Všetko na predaj. Po tomto filme je už konečne najvyšší čas si pozrieť Evu Novú a prípadne tieto diela porovnať. (24.03.2016)

Po deseti hubených létech - všech těch pompézních, afektovaných produkcích - přišla konečně úroda. Mám ale takový rouhačský pocit, že největší zásluhu na tomto úspěchu nenese ani Wajda, ani vynikající Krystyna Janda, ale její muž, kameraman, který zemřel na rakovinu a nestihl tento film natočit. Opět se ukázalo, že Wajda podává výkon teprve tehdy, když je konfrontován s krizí - jen v takové situaci je schopen nevídané invence, jinak upadá do prázdného a tupého schématu. Z tohoto hlediska Tatarak připomíná slavného Člověka ze železa, který také udělal z nouze ctnost - a díky stávce dělníků v gdaňské loděnici přerostl z obyčejného filmu do generačního skvostu. Tatarak je film hluboce dojemný, rozvrstvený a zneklidňující. Tvoří ho tři roviny - monolog Krystyny Jandy, která vzpomíná na poslední měsíce života svého muže, pak pseudodokumentární záběry natáčení filmu Tatarak, a nakonec vlastní děj filmu - příběh osamělé ženy z malého městečka, na kterou přepracovaný manžel-lékař nemá čas a jejíž synové zahynuli ve varšavském povstání. Schéma a vývoj scénáře jsou bezchybné a strhující, jediným mínusem - i když velkým - snímku je masivní přehrávání, typické pro polskou kinematografii a od něhož se dokázali oprostit jen Jan Englert a Krystyna Janda. Wajda se vrátil. (27.04.2009)