Skrytý

TEN KŘIK JE V LESE !!!..... Divnej film. Krásnej strašidelnej dům a atmosféra, že husina po těle několikrát přeběhne. A místo toho, aby tenhle norský příběh Barbory Škrlové (která byla Aničkou a v Norsku Adamem) šokoval a výjevy, přeludy či skutečné postavy strašily nejen Kláru Mauerovou je mi servírován přes TV obrazovku genetický kód spánku. Pomaličku, ale v silných dávkách. V Norsku mají krásnou přírodu.... Chce se mi zařvat: AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ!!! Ale zmůžu se jen na: JEŠTĚ ŽE NEJSEM Z KUŘIMI! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Jmenuji se Klára Mauerová. 2.) Budu točit film s názvem Kuřim. 3.) Jezdím do Norska na ryby. 4.) Zdědil jsem starej barák a místní z toho nemaj dobrej pocit. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (05.05.2010)

Skjult je pozoruhodný svou urputnou snahou strašit diváka minutu co minutu, od začátku do konce, bez nejmenšího výdechu. A dokud si člověk neuvědomí, s jakou zpatlanou krávovinou má vlastně tu čest, docela se mu to daří. Pål Øie by měl přestat psát a zůstat výhradně u režie, tam odvádí dobrou práci. U Villmarku mi slabší děj nevadil - vystačil si de facto s jedním lesem a neznámým zabijákem (a scénář má na svědomí někdo jiný, Pål stojí za jen za tím prostinkým příběhem), z čehož se dokázalo vykřesat maximum. Ale Skjult, to je úplně jiný případ. V úmyslu nejspíš bylo natočit děsivý horor, kde jedna hrůzná scéna střídá druhou, no naneštěstí scénář působí dojmem nekonzistentního guláše, co v sobě míchá neuvěřitelně mnoho motivů, postavy se chovají způsobem, aby mohly vznikat zajímavé scény, ale nikoli tak aby dění působilo uvěřitelně, natož smysluplně. Za těch 90 minut jsem se teda párkrát leknul, sem tam jsem ocenil velmi dobrou atmosféru, ale film jako celek mě málem umořil. Ukrutného blonďatého hrdinu bych v klidu už teď pasoval na nesympaťáka roku a Skjult na jeden z nejbolestivějších hororových zážitků. Protože nejhorší je, když se plýtvá očividným talentem. (20.10.2009)

Výtečně natočený psychologický thriller, který však doplácí na vyumělkovaný scénář, takže mnohdy působí až abstraktně. Nemám nic proti snaze okořenit hororový žánr špetkou artu, jenomže v tomto případě to jde občas až za hranici únosnosti. Přesto mě film určitě zaujal. Kristoffer Joner zvládá hlavní roli znamenitě, a přestože jsem se ke konci už poněkud ztrácel, celkově jsem měl z filmu docela dobrý pocit. Každopádně to je lepší než režisérův předchozí film Villmark. (14.04.2013)

Odlehlé sídlo uprostřed norských lesů je pro horor naprosto ideální prostředí z kterého se však dalo vytřískat i mnohem víc. Je třeba také pochválit místy celkem originální kameru. Zápletka, i když by se na scénáři dalo ještě trochu zapracovat, nebyla vůbec špatná a to včetně rozuzlení. Bohužel napětí během filmu dost kolísalo a místo sklouzávalo směrem k nudě. (27.11.2010)

A půl. Pål Øie mě již dokázal ohromit a vystrašit v "Temných lesích" a byla jsem zvědava, jestli na mě podobně zapůsobí i jeho další dílo. Ponurá atmosféra, těžící především z temných lesů zahalených v mlze, neustálé tmy a rozpadlého, starého domu, pracuje skvěle i zde. Již úvodní scéna při návštěvě matky mi dokázala způsobit vydařený šoking. Kristoffer Joner je ve své roli muže traumatizovaného otřesným dětstvím skvělý. Snímek mi sice nedokázal vyjasnit jisté okolnosti a původ či počínání několika postav, ale to jsou jen drobné větvičky, na něž jsem během "pátrání" v těchto lesích šlápla:) (20.07.2011)