Obsahy(1)
Televizní film ze současnosti, v němž osudy deseti postav pohltí milostný vír... Tématem televizního filmu jsou nenaplněné či promarněné milenecké a manželské vztahy dnešních dnů. Jde o film povídkový: deset postav – deset milostných variací. Protagonisty jsou lidé současné vyšší střední třídy. Ti, kteří stačili vydělat nějaké větší peníze či je získali právě sňatkem a neumí je rozumně využít. Jsou-li muži, ženu pokládají za zaměnitelný majetek či, patří-li k opačnému pohlaví, muže za prostředek k zajištění bezstarostné existence. Povídky jsou navzájem provázány tak, jak je to v současné kinematografii moderní: postavy – v našem případě vždy jedna postava – přecházejí z jedné povídky do druhé, až se kruh uzavře. A právě na konci kruhu uvidíme opravdovou lásku, která bohužel už nemůže nic zachránit... Scénář televizního filmu napsala autorská dvojice Pavel Kohout a Jelena Mašínová, z jejíž scenáristické tvorby viděli diváci ČT např. seriál Konec velkých prázdnin, televizní film PF 77, televizní film Hodina pravdy či Hodina tance a lásky. Téma televizního filmu je parafrází divadelní hry rakouského dramatika Arthura Schnitzlera, která vznikla před sto lety a je u nás překládána jako „Rej" (Der Riegen). Jenže Schnitzler zakázal svou hru provozovat až do konce ochranné lhůty, tak ho trápily všemožné a opakované cenzorní zákazy. Poté, co lhůta uplynula, Pavel Kohout napsal jako poctu Schnitzlerovi divadelní hru „Arthurovo Bolero“ a právě podle ní vznikl dnes natočený film Deset způsobů lásky. Dnešní doba není tak prudérní a sex také není hlavním problémem hry: tedy vlastně ano, ale jen jako prostředek, s nímž lze dosáhnout nejrůznějších cílů. A ty cíle ukazují jednu tvář současné společnosti. (Česká televize)
(více)Diskuze
NO tak mně to přišlo jako absolutní sračka. Takový mechanická manipzlace, postavím si figutrky apak je to studie bílý táhne a ošuká černého a vice versa. Už tam chyběl jenom homosexuál a pes třetí roty. No chápu, že autoři potřebujou chléb, ale tohle mi přišlo jako příšernost. O režijním vedení mladých herců, jak tu kdosi psal jsem nenalezl ni stopu aměl jsem pocit, že pan Polesný dostal scénář, spočetl si honorář, usoidil, že to nestojí za námahu, šel na panáka a dál to točila klapka. Po první scénce jsme si doma říkali bože was ist denn los? po druhé jsme se začali bavit a pak už to šlo přežít jen jako happening. To, co nechápu, je , jak nám toto psedudodílo může s vážnou tváří ČT předložit v prime timu. Hrom aby na ty vaše způsoby lásky!
