Obsahy(1)
Televizní film ze současnosti, v němž osudy deseti postav pohltí milostný vír... Tématem televizního filmu jsou nenaplněné či promarněné milenecké a manželské vztahy dnešních dnů. Jde o film povídkový: deset postav – deset milostných variací. Protagonisty jsou lidé současné vyšší střední třídy. Ti, kteří stačili vydělat nějaké větší peníze či je získali právě sňatkem a neumí je rozumně využít. Jsou-li muži, ženu pokládají za zaměnitelný majetek či, patří-li k opačnému pohlaví, muže za prostředek k zajištění bezstarostné existence. Povídky jsou navzájem provázány tak, jak je to v současné kinematografii moderní: postavy – v našem případě vždy jedna postava – přecházejí z jedné povídky do druhé, až se kruh uzavře. A právě na konci kruhu uvidíme opravdovou lásku, která bohužel už nemůže nic zachránit... Scénář televizního filmu napsala autorská dvojice Pavel Kohout a Jelena Mašínová, z jejíž scenáristické tvorby viděli diváci ČT např. seriál Konec velkých prázdnin, televizní film PF 77, televizní film Hodina pravdy či Hodina tance a lásky. Téma televizního filmu je parafrází divadelní hry rakouského dramatika Arthura Schnitzlera, která vznikla před sto lety a je u nás překládána jako „Rej" (Der Riegen). Jenže Schnitzler zakázal svou hru provozovat až do konce ochranné lhůty, tak ho trápily všemožné a opakované cenzorní zákazy. Poté, co lhůta uplynula, Pavel Kohout napsal jako poctu Schnitzlerovi divadelní hru „Arthurovo Bolero“ a právě podle ní vznikl dnes natočený film Deset způsobů lásky. Dnešní doba není tak prudérní a sex také není hlavním problémem hry: tedy vlastně ano, ale jen jako prostředek, s nímž lze dosáhnout nejrůznějších cílů. A ty cíle ukazují jednu tvář současné společnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Dobře vedení mladí herci, promyšlené a řemeslně dobře režijně i scénáristicky zvládnuté jakobypovídkové drama na minimální ploše vypovídá mnohé o vnitřní prázdnotě života v tzv. celebritních rodinách polistopadového postkomunistického kapitalismu i těch, kdo se v nejrůznějších úlohách pohybují v jejich bezprostředním okolí. V mnohém tato látka připomíná deset let staré Zelenkovy KNOFLÍKÁŘE. Příběh měl spád, nepředstíral a nenudil. V pomyslné kategorii tzv. zeitstücků (v češtině našich předků časových příležitostných děl) se jedná po delší době opět o jeden z mála hvězdnějších okamžiků, za něž se naše hlavní televizní stanice nemusí v žádném případě stydět. A při jejichž zhlížení nehrozí divákovi nuda. ()
Vzpomněla jsem si na písničku „Johnny loves Jenny". Zpívá se tam, že „Johny miluje Jenny, ale Jenny miluje Joa. A Joe chce Penny, ale Penny miluje Boa. Bo ještě není připravený, protože si chce jen nezávazně užívat ..." No, a o tomhle ten film je. A není to film veselý. Ale za mě slušný průměr. Minimálně. Jen tu lásku aby v něm člověk pohledal. Ale je tam. Nakonec tam je. Taková ta nezištná obyčejná neobyčejná láska. ()
No tak, sakra, lidi! Co vám furt vadí?! Milé "slunicko2" jaké pak "trošku divadelní scénář"? Jistě že! Však je to parafráze divadelní hry rakouského dramatika Arthura Schnitzlera. Motiv 100 let starý je natočený dle mého soudu koukavě. Taky to mohlo nakonec dopadnout tak, že bychom koukali na postavy s renesančním okružím kolem krku... Poslení dobou mám posit, že ČT konečně začíná točit filmy, které mají alespoň trošku hloubku, a je možné se na ně podívat třeba i podruhé nebo potřetí. A jaký mám pocit "o čem to je"? Koncetrát sexuálních/vztahových/rodiných problémů horních desetitisíc natočených nekonvenčně v deseti vzájemně propojených příbězích (navozuje Dekameron), který jako celek je koukatelný i pro ty, kteří si říkají: Když krize, tak pro všechny - pro někoho finanční, pro někoho totální... 75% ()
Příšerný scénář plný idiotských replik, nevěrohodné chování postav, nesympaticky vyhlížející herci (to ovšem není jejich chyba, ale hlavně vizitka kameramana), z mizanscény by člověk blil, soundtrack do zblbnutí omílající Ravelovo Bolero... Až jsem si říkal, jestli nesleduji reaktivní výtvor někoho, kdo tuto skladbu z duše nesnáší, a tak se rozhodl, že za každou repetici v Boleru napíše jednu nesmyslnou scénku pro herce a herečku. Korunu tomu nasadí závěr. Kdyby šlo o seminární cvičení z některé méně prestižní filmové školy, tak OK, ale coby "profesionální" produkt za peníze koncesionářů tedy hodně slabé. Nemluvě o tom, že vůbec samotná myšlenka jakkoliv "vylepšovat" Schnitzlerovo drama se jeví jako přinejmenším neopodstatnělá, což platí zvláště pro přenos do dnešních poměrů (jenž z důvodů výrazných společenských proměn pochopitelně příliš nefunguje. A ne, že bychom ve hře z počátku 20. století koukali na postavy s renesančním okružím kolem krku, opravdu nehrozí). Jednu hvězdu dávám za to, že se v inscenaci o erotice nevyskytuje ani jedna erotická scéna - to už je skoro umění, druhou pak za Vanesku, jež je v závěrečných titulkách uvedena jako Valeska. Nejspíš tedy jde o aluzi k Lechu Walesovi a tento politický přesah si jistě zaslouží ocenění. ()
Hloupý a jednoduchý scénář, nemluvě o zcela nepochopitelném záměru dramaturgie ČT zahrnovat takový kousek do vysílání v neděli, 20:00 (tento fakt totiž bohužel velmi pravděpodobně spadá i do znalosti tvůrců). Nedovedu si představit psychologicky nevhodnější rozbourání posledních zbytečků bláhové domněnky, že víkend ještě nekončí a od brutality dalšího pracovního týdne člověka dělí ještě JEDEN VOLNÝ VEČER... Jinak pokud bych chtěl být spravedlivý, pochválím vedení herců a zvláště je samotné, kteří na sobě nechávají znát poctivý a výrazově jasný divadelní původ. ()
Reklama