I girasoli
Les Fleurs du soleil
Подсолнухи
Slnečnica
Sunflower
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Henry ManciniHrají:
Sophia Loren, Marcello Mastroianni, Ljudmila Saveljeva, Anna Carena, Germano Longo, Glauco Onorato, Silvano Tranquilli, Marisa Traversi, Oleg Fjodorov (více)Obsahy(3)
Pozdní snímek Vittoria De Sicy je melodramatem, které upomíná na nesmyslnost a ničivou sílu války. Píše se čtyřiačtyřicátý rok. Ztřeštěná mladičká Neapolitánka Giovanna (Sophia Lorenová) si začne s vojákem Antoniem (Marcello Mastroianni), který má zakrátko vyplout do Afriky. Mladý pár zjistí, že na sňatek by Antonio dostal dvanáct dní dovolené, a bez otálení zamíří k oltáři. Dvanáct dní však novomanželům uteče jako voda a Antonio ve snaze ještě oddálit odjezd nafinguje duševní poruchu. Je odhalen a za trest poslán na ruskou frontu, kde beze stopy mizí... Je po válce. Giovanna už má pár šedivých vlasů, přesto se nevzdává naděje, že se Antonio jednou vrátí. Jednoho dne potká muže, který jí o Antoniově osudu podá alespoň kusé zprávy. Giovanna se okamžitě vydává s manželovou fotografií v kapse do Sovětského svazu, aby se pokusila o nemožné – Antonia najít nebo se konečně dopátrat jeho osudu. Ve skrytu duše doufá, že si ještě vybojuje vše, co nemohla mít – milovaného muže, dítě… Její pátrání není bez výsledku. To, co zjistí, jí však zlomí srdce... Film stojí na brilantních výkonech obou protagonistů podpořených tklivým hudebním motivem z pera Henryho Manciniho. Ačkoli se jedná o italsko-francouzskou koprodukci, film byl natáčen převážně v SSSR a divák si tak může vychutnat kontrast mezi sovětskou a italskou poválečnou realitou. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Jednoduchý ale výborne natočený príbeh. Žiadne efekty ani pozlátko, len herecký koncert SL+MM. ()
3.5 ()
V pražských kinech se promítal od 18.1.1973 (U Hradeb) ()
První část je ještě taková veselá a neuspořádaná, později si film hraje na to být vážný. On i tak působí, ale když se zamyslíme, dojde nám, že je to dost utopie. Nemyslím, že by manželka nemohla v Rusku najít ztraceného muže, ale to, jak je SSSR ukázáno. Jediné, co trochu připomíná krutý totalismus, je žádost o vycestování do Itálie. Jinak je SSSR ukázán jako normální země, což rozhodně nebyla. Díky tomuto u mě film hodně ztrácí, režisér asi neměl odvahu podívat se víc realitě do tváře. Taky bych uvítal trochu hlubší rozbor toho, proč Antonio v SSSR zůstal, proč o sobě nedal vědět... Dívám se na film asi trochu moc kriticky, ale nemůžu si pomoct. 65%, 13.9.2014. ()
Velmi působivé navzdory tomu, že mě silně vadilo nerealistické zobrazení poměrů v Sovětském Svazu, které neodpovídá nejenom realitě padesátých let, nýbrž ani realitě let osmdesátých. Jenomže takové vykreslení života v Sovětském Svazu bylo samozřejmě hlavní podmínkou povolení tam natáčet. Vůbec ale nepochybuji o tom, že k takovým příběhům docházelo a určitě nebyly ojedinělé. ()
Smutný film, který má půvab a krásu i po letech... Jinak ten konec byl fakt působivý... ()
Slnečnice (Podsolnuchy, I girasoli) som videl ako chlapčisko a film sa mi veľmi páčil. Opisovať dej filmu asi nemá valný zmysel, kvalitne to urobili už diskutéri predo mnou. Proste mladý chalan (postava hraná majstrom Mastroiannim) sa chce uliať z vojny, čo je snaha stará ako armáda sama. Podobne staré sú samozrejme tiež metódy, ako simulantov odhaliť. Mladého načapali na hruškách, musí sa rozlúčiť so svojou vášnivou známosťou (hrá Sophia Lorenová) a ísť „za odmenu “ do Ruska. Z vojny sa nevrátil a jeho láska ho neúnavne hľadá. Napokon ho nájde v náručí inej – ruskej ženy. I keď sa mi film veľmi páčil, už ako chlapec som si uvedomoval nejaké rozpory, nad ktorými sa i dnes láskavo pousmejeme. Napríklad postava, ktorú hrá Sophia L. križuje Rusko, vrátane vidieka a priemyselných oblastí, kde sa nedalo dostať bez veľmi špeciálnej priepustky a ktoré prípadne pre istotu ani neboli na mape. Podobne nová partnerka hlavného hrdinu má v drevenici (v šesťdesiatych rokoch!) zavedený vodovod s tak peknou secesnou výlevkou, že by ju mohli z fleku predávať v Hornbachu. Inak Rusko je vykreslené podľa mojej skromnej mienky dosť realisticky, cesty sú riekami blata, všade v priemyselných oblastiach dymia komíny, v univermagu stoja rady, atď. atp. Pretože sa zaujímam o dejiny WWII, videl som veľa dokumentov aj o talianskych vojakoch, z ruskej, nemeckej i talianskej (s anglickými titulkami) proveniencie. Mladí chlapci - teraz už starí muži - tam hovorili, že mnohí z nich dostali horský výcvik v Dolomitoch a mali skončiť ako horskí jágri (myslivci) na Kaukaze. Je veľmi efektné mať horolezeckú výstroj (obdiv adolescentiek zaručený), nejakú flintu a ľahký mínometík, bohužiaľ keď sa na chlapa valí T-34-ka v zákopoch Stalingradu, je to dosť tvrdý stret s realitou. Ale uniformy mali pekné (najmä ich trojrohé klobúky sa tešili veľkému záujmu balkánskych ostreľovačov) a tiež mali veľký úspech u žien. Keďže vojnu v bývalom Sov. Zväze viedla aj Slovenská republika, dopočul som sa o podobnom prípade aj medzi Slovákmi. Mladý chlap bol v podhorí Kaukazu ranený, zajatý a potom sa oženil i ostal v Rusku. Vymenil si s rodinou niekoľko listov, kde im napísal, že sa má „dobre“, takže rodičia vedeli, že prinajmenšom žije. Keď mu v období chruščovovského odmäku napísali, aby ich aspoň prišiel pozrieť na Slovensko, napísal im že nemôže. Puklo by mu srdce žiaľom, ak by mal Slovensko opätovne opustiť. Holt, život nekončieva happy endom. Každá vojna raz skončí, ale utrpenie ktoré splodí, kráča ďalej. ()
Nádherně udělané, ale krajně neuvěřitelné drama. Takto se příběh odehrát nemohl. Děj je neslučitelný se slovy jako Stalin, NKVD, gulag, komunismus a životní podmínky obyčejných lidí v něm... Při záběrech zezadu je vidět, jak je S.L. nádherně žensky tvarovaná. O 10 let starší M.M. byl naopak pro tuto roli už dost přestárlý... ()
je veľmi dôležité dôverovať tomuto filmu a ak tak urobíte, stačí už len nechať plynúť dej aby sa prehupol do svojej druhej polovice a môžte sledovať fascinujúci príbeh veľkej lásky, ktorú ako milióny iných zmasakrovala vojna. ()
Taková lepší červená knihovna s nevěrohodným zobrazením tehdejší sovětské "reality". Duo Sophia+Marcello působí ve svých melodramatických rolích občas nechtěně komicky (např. závěrečná scéna na nádraží), jakoby sami sebe parodovali. ()
Jeden z filmů, které si pouštím, i když jsem je viděl nesčetněkrát a vím, co mohu čekat a které mne pokaždé osloví znova a znova. Loren nejen krásná, ale také výborná herečka. A pravá Italka i ve filmu, když po návratu z bolševického Ruska ničí věci svého manžela s takovou vervou, že tohle dokáže zahrát zase jen Loren. 5* ()
Dotknúť sa človeka. ()