Režie:
Marco FerreriScénář:
Marco FerreriKamera:
Mario VulpianiHudba:
Philippe SardeHrají:
Marcello Mastroianni, Michel Piccoli, Philippe Noiret, Ugo Tognazzi, Andréa Ferréol, Florence Giorgetti, Maurice Dorléac, Monique Chaumette (více)Obsahy(1)
Čtyři nejlepší přátelé – pilot Marcello (Mastroianni), šéfkuchař Ugo (Tognazzi), televizní pracovník Michel (Piccoli) a soudce Philippe (Noiret) – se společně vydávají na prodloužený víkend, který má být jejich posledním. Ve starém domě na okraji Paříže se přátelé začínají oddávat zatvrzelé, divoké a sebezničující žranici. Přidá se k nim místní učitelka Andréa, přítulná žena obdařená štědrými tělesnými proporcemi. Události rychle kulminují... Podle Ferreriho je film křivým zrcadlem, nastaveným moderní konzumní společnosti, dle jeho kritiků jen samoúčelnou provokací a oslavou kultu hnusu a estetiky ohavnosti, zatímco jiní ho označují za apokalyptickou vizi konce „přežraného" lidstva. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (194)
Nejdrsnejsi spolecenska satira jakou jsem snad videl. Ferreri naprosto bez skrupuli a taktu ukazuje jak lide dokazi v tom nejhorsim slova smyslu zit, jist, mluvit, uchazet vsemi otvory, milovat se a vubec jim to nepripada divne. Zcela chapu ze film musel vyvolat ohromne poboureni a rozruch, protoze ukazuje velmi naturalisticky temata, ktera byvaji ve filmech vetsinou tabu. Uchylne myslenky, predstavy, odporne pohlavni pratiky, poklesla mluva a obzerstvi diky kteremu maji lide, ikdyz to vedi vysoky krevni tlak, trpi cholesterolem, jsou tak tlusti, ze uz se nedokazi ani ohnout pro tuzku a smrdi jako prasata, ktere jedi. Tak to vidim ja, alepson tedy to jak si myslim ze to chtel Ferreri naznacit. A mel pravdu ... lide jsou prasata na dvou nohach. Peace. ()
Geniální film o neuvěřitelném setkání, které končí strašlivou smrtí....Těžká kritika společnosti se tu odráží spolu se zbídačelou myslí mnohých jejích jedinců..Mimochodem, sešli se zde největší herecké individuality tehdejší Itálie a možná, největší hvězdy současnosti stále ještě nikým nepřekonány.!! ()
Nevím, ale ve mně tento film nevyvolal ale zhola nic... ani mě neznechutgil, ani mě nenadchnul.. samozřejmě, že jsem prokouknul, že jde o film o posedlostech jejichž pomocí se rozhodnou hlavní postavy spáchat sebevraždu, z níž se stane jejich další posedlost, ale ono je to celé takové... nijaké. P. Noiret je ovšem skvostný a M. Mastroianni nechutný, jako nikdy potom. Spíše 3 a 1/2* . ()
Asi nejznámější a všeobecně nejuznávanější Ferreriho snímek. Čtyři dlouholetí přátelé se rozhodnou odejít ze světa prostřednictvím jedné z nejstarších lidských neřestí. Na Ferreriho film je děj až překvapivě přímočarý s očekávatelným průběhem. Znovu vystupuje na povrch amorálnost, perverze a zhýralost jako tradiční témata. Trpká ironie je cítit z každého záběru. V hlavních rolích se sešla plejáda nejlepších evropských herců, většinou režisérových oblíbenců, se kterými spolupracoval opakovaně. Postavy, které zde představují, jsou zbaveny tradičních lidských citů. Vystupuje z nich cynismus a pohrdání vším a všemi. Opět se tak setkáváme s karikováním postav i děje. Andréa Ferréol je zase výborná v roli korpulentní učitelky, která se z potencionální oběti promění v dokonalého anděla smrti. Zajímavostí jsou jména Michel, Marcello, Philippe, Ugo, Andrea. Jména hlavních postav jsou shodná se jmény herců. Jde o zjevnou odvolávku na starou školu italského neorealismu. Velká žranice je dalším Ferreriho políčkem zhýralé amorální společnosti. Je to film, který pod svým příznačně pitoreskním zevnějškem skrývá existenciální rozměr. Jde o Ferreriho film asi nejslavnější s významnými oceněními, nikoliv však nejlepší. Alespoň dle mého názoru. 80% ()
Podľa mňa by si mal tento film človek pozrieť po štyridsiatke. A potom o ňom podebatovať v útulnom podniku, ktorý dôverne pozná (ale lezie mu už tak trochu na nervy) v spoločnosti starých známych (ale rokmi jednotvárnych a opakujúcich sa) pri poháriku dobrého suchého vínka (zase tá kyslá gebuzina) a nejakej dobrej papanice (zo všetkého mi je zle). No a potom sa vrátiť domov k manželke, prípadne milenke a s humorom o tom pokecať (a vzápätí sa z ničotnosti pogrcať). A pod rúškom noci vyrabovať chladničku. Ale niééé ako v tom hnusnom filme. Len tak jemne, decentne. Graciózne. ()
Galerie (22)
Zajímavosti (12)
- V závěrečné scéně na zahradě můžeme na lavičce číst báseň Dorothy Frances Gurney. Hovoří se v ní mimojiné o tom, že “na zahradě jsi blíže Božímu srdci, než na jakémkoli jiném místě na světě“. (džanik)
- Film byl natočen v pařížské vile na adrese 60-66 rue Boileau v 16. obvodu v únoru 1973. (classic)
- Film získal Cenu FIPRESCI na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 1973. (contrastic)
Reklama