Pod vlivem lásky

Náboženstvo, viera, posadnutosť, túžba niekoho vlastniť. Toto je malá vzorka z tém, ktoré film rieši a nebyť Sona, aby tam nezamiešal aj ľudské úchylky a aj nejaké tie milé perverznosti.  Film má krutú stopáž, ale mne to osobne vobec neprekážalo, práve naopak, ešte by som nejaké minúty navyše uvítal.  Veľa filmov, ktoré sa opierajú o náboženstvo či vieru sa berú príliš vážne a aj keď je aj tu sekta, ktorá rozvracia rodiny, tak je to brané s takým nadhľadom,  bez nejakých trápnych moralizovaní. Do tých 237 minút tento talentovaný režisér  vtlačil toho toľko, že niekto by z toho spravil tri filmy, ale jemu stačilo na rozvinutie viacerých príbehov necelé štyria hodiny a ukočíroval  to ukážkovo. Nie je to chaotické a to vedľa seba sa rozvíjali príbehy o láske, perverznostiach, viere a nezabudlo sa ani na gore efektnosť či manipuláciu s ľuďmi a ich vedomím. Veľmi úsmevné bolo, keď prišiel majster vo fotení, to mi trocha prišlo, ako keby film parodoval snímky ako karate Kid a iné. Ale aj to bolo také slušne spracované a veselé. Od začiatku som vedel, aké hodnotenie filmu dám a finálny kill Bill odstrel to len potvrdil. (11.10.2023)

"Použij kung-fu, abys získal momentku." S tvorbou Šiona Sona jsem se zcela náhodou setkal zhruba před rokem a Koi no Tsumi mě zcela uchvátil. Na Ai no mukidashi jsem se tak hrozně těšil, byl na to zvědavý, ale zároveň, hlavně díky té stopáži, jsem se trochu obával. Bude to stejné nebo to tehdy byla jen náhoda? Takřka čtyřhodinový romantický epos o lásce z prostředí japonských katolíků (sic!) o mladíkovi, který hledá svou vyvolenou Marii, kde vás na začátku ani ve snu nenapadne, kam vás to dovede v závěru a na konci budete překvapeně vzpomínat, kde to vlastně všechno začalo. Je tady úplně všechno, humor (některé sekvence vyznívají až poklesle a podbízivě kabaretně komediálně), akce (hromadná rvačka), krev (nějaký ten ustřižený úd a tradiční japonské krvavé fontány), drama (skvělá první třetina o synovi a jeho otci knězi), lesbičky, bizar (obzvláště vyznavači dívčích kalhotek si přijdou na své, v tomhle ohledu má film silný potenciál vytvořit nový kult, v podstatě náboženství, neb "vše co hledáš lze najít v ženském klíně" - asi se naučím lépe ovládat náš foťák), lehké zastání zvrhlíků (neb i to jsou jen prostí lidé), romantiku, patos, kýč, sociální kritiku. Hrozně jsem se té délky bál, ale ani na okamžik jsem se nějak výrazně nenudil, člověk si vždycky po jakémsi zdánlivém zacyklení (kdy do závěru filmu pořád zbývá ještě nějaká ta stovka minut) o čem to ještě může být, a ono to plynně přejde do další dějové roviny, která však pořád souvisí s hlavní premisou a dál to táhne na nudli. Kamera si laškovně hraje, herci hrají (výtečná Sakura Andó), hudba perfektně sedí, delší záběry bez střihu těší, až vás nakonec ten film pohltí a zavře se nad vámi jako voda, že vám nějaké ty nedostatky budou v podstatě volné. Je to dlouhé, je to typicky japonské, nevím, zda se ještě někdy odhodlám to absolvovat znovu, ale je to výborné. Šion Sono se pevně ukotvuje v mém hledáčku. Chci něco dalšího. "Ztopoř své srdce." (27.08.2014)

Skrátená verzia komentára: Postmoderný epos o láske._____Jednoslovná charakteristika: fotogenický (kto nepozná pravý význam tohoto termínu, nech si ho nájde, teraz je tá správna chvíľa). Práve som oficiálne dopozeral dosiaľ najdlhší film, s akým som mal tú česť. A nutno povedať, že Sonov opus magnum s veľkorysou stopážou 237 minút je asi najkomplexnejším filmovým zážitkom od Pálfiho Dámy a páni, finálna verzia - a aj ten má ešte k hodnotenému kúsku ďaleko. GE-NI-TÁL-NE, chcelo by sa zakričať a dodať, že si Sono tentoraz šňupol viac, než je zdravé. A v tomto štýle by sa dalo pokračovať: Tá mnohovrstevnatosť! Tie témy! Tá nadnesenosť a nadsadenosť! Tá emocionálnosť! Tá krvavosť! Tá objemnosť! Tá parodickosť! Tá satyrickosť! Tá brutálnosť! Tá perverznosť! Ten humor! Tá dramatickosť! Tá symbolickosť! Tie hojne rozsiate odkazy! A tak ďalej a tak ďalej... lenže to o filme samotnom nič nevypovie. Takže zavrhujem všetko doteraz napísané a skúsim to znovu: Sono je momentálne zrejme najvýraznejší a najvýznamnejší japonský režisér autorských filmov (teda s jasne rozpoznateľným rukopisom) vôbec. A možno nie len v rámci Japonska. Triptych Ai no mukidashi využíva opäť konceptu troch hlavných postáv (metaforicky vzaté môžu byť parafrázou na trojjedinosť Boha, keď ich činy a myšlienky sú vo filme opakovane označované za božské) a často na diváka vyťahuje trojité heslá ako opatrnosť-neviditeľnosť-smelosť (vzťahujúce sa na umenie voyeurstva Tosatsu) alebo viera-nádej-láska (vzťahujúce sa na náboženský symbolizmus, duchovný presah a vo filme citovaný 13. list Korinťanom). Tri postavy evokujú Noriko a Hazard, rozdelenie na kapitoly opäť Noriko a... to druhé som teraz zabudol. Každopádne je to celistvý hardcore prierez Sonovou kinematografiou a učinený doslovný orgazmus. Nosná téma je láska a všetko, čo s ňou súvisí, a tak sem jednoducho nahádzal, čo ho napadlo - neštandardnú rodinu, jedincov s úchylkami a podivnými chúťkami, popkultúrne odkazy na anime (Hellsing scene rulez), hentai, ostrý výsmech náboženstva, náboženského fanatizmu a sektárstva, týranie detí, vzostupné šialenstvo, moderné Japonsko a Japonci, násilie, pornopriemysel, voyeurizmus, bomby, nohavičky... Nazdávam sa, že popísať tento film tak, aby som spomenul aspoň 50% toho, čomu sa venuje by zabralo viac než 20 normostrán a stále by to nebolo dostatočné. Sono ultimátne vyspovedal všetky svoje ja a výsledok má jednoducho šmrnc a punc provokatérskej dokonalosti poetiky oplzlosti. Ergo je to rozhodne niečo, čo už druhý raz za život nezažijete. Poznámka: v komentári som nepoužil žiadnu hlášku ani citáciu z filmu, vybrať jednu v konkurencii takých ako Ztopoř své srdce., Jdi a konej hříchy! alebo Všichni zvrhlíci byly stvořeni jako sobě rovni. je nemožné... a diabolské, čo je v rozpore z božskosťou filmu. Nič takéto už nikto nikdy nenatočí, tým som si istý. Takže si to budem musieť pozrieť znova. 100%_____POZNÁMKA: Komentár potrebné od základov prepracovať. (17.06.2014)

Yu prišiel o matku vo veľmi mladom veku. Tesne pred tým ako umrela, požiadala ho o poslednú vec. Nakoľko bola silno veriacou kresťankou, jej prosbou bolo, aby si našiel životnú partnerku, ktorá bude svojimi vlastnosťami čo najviac podobná Panne Márii. Splní Yu matkinu prosbu? To, že Šion Sono točí špecifické snímky, nie je nič nové pod slnkom. "Love exposure" taktiež nie je výnimkou. Ta stopáž 4 hodín je neskutočne odrádzajúca a ešte ťažšie sa hľadá odhodlanosť dopozerať ho do úplného konca. K záveru ma "hnala" len zvedavosť z rozuzlenia. Na úvod. Tento film určite nie je pre každé oko diváka. Kto nemá skúsenosti s týmto režisérom, absolútne mu neodporúčam tento snímok sledovať. Toto nie je bežný, otrepaný romantický príbeh s pointou hľadania lásky, ala Pretty Woman. Nato zabudnite! Eroticko kresťanská zápletka príbehu síce originálna, no miestami pôsobí nudne, pomerne dosť divne, dramaticky choro, romanticko svojsky - proste - ako to len Sono vie. Napriek tomu, že podaktoré filmy, ktoré som od neho videl, ma naozaj zaujali, ba dokonca bavili, pustil som sa aj do tohto "experimentu". A viete čo? Každý deň nie je nedeľa. (08.02.2014)

První shlédnutí filmu Ai no mukidashi jakožto lehce přiopilá a s lehce přiopilými spoludivačkami na mě zapůsobilo poněkud jinak, než shlédnutí druhé v naprosto střízlivém a osamoceném stavu - obojí však velmi silně. Stále je to film, ve kterém je obsaženo naprosto všechno - vtip, láska, bitky, sex, víra, zoufalství, perverze, bezmocnost, ale hlavně láska... prostě život ve více či méně absurdní rovině. Napodruhé ve mě ale po skončení zůstaly pocity vážnějšího rázu, byť jsem teď byla přes prvotní šok a pobavení schopna vidět ve filmu i spoustu nedokonalostí. Ty byly ale s přehledem převálcovány naprosto skvostnými hereckými výkony a přinejmenším osobitým příběhem a 'poselstvím' filmu. Celek je něco naprosto epického, ve kterém si troufám tvrdit najde něco každý. Pro mě to bylo ověření toho, jak snadné může být rozložení lidské psychiky do poslední molekuly. Zakončení mě zahřálo u (mého bohužel čím dál tím víc skeptického) srdce a nechalo v něm kousky naděje. Co víc si od filmu přát? (20.01.2012)