The Stoning of Soraya M.
The Stoning of Soraya M.
The Stoning of Soraya M.
Režie:
Cyrus NowrastehKamera:
Joel RansomHudba:
John DebneyHrají:
Shohreh Aghdashloo, Mozhan Marnò, James Caviezel, Navid Negahban, Parviz Sayyad, Prasanna Puwanarajah, Noor Taher, Vachik MangassarianObsahy(1)
Americký snímek natočený dle skutečné události, jež byla rovněž zpracována v knižní podobě, se odehrává na současném iránském venkově a vypráví příběh tří lidí: mladé Sorayi M., jež je vlastním manželem křivě a vypočítavě obviněna z cizoložství, za což jí hrozí smrt ukamenováním; její tety Zahry, emancipované ženy, která netouží po ničem menším, než po tom aby se svět dozvěděl pravdu o lidských právech a právech žen v ortodoxní islámské společnosti; a konečně francouzského žurnalisty a válečného dopisovatele Freidoune Sahebjama (James Caviezel), který se bez vlastního přičinění stává mužem, který věděl příliš mnoho. (kiddo)
(více)Videa (1)
Recenze (115)
Zařazovat film mezi kýč a nazvat ho tahačem citů je velmi jednoduché. Dokonce jsem zde četl i věty typu, na světě se dějí horší věci, tak proč točit zrovna o tomhle. Proč ne? Odpověď. Na světě se točí filmy o mnohem větších pičovinách a zrovna toto téma mi zrovna zbytečné nijak nepřijde. Jako zbytečné a citově vydírající? A že ze mě někdo tahá city. Teda dívat se na 20 minut na ženu, která je bombardovaná kameny od své rodiny i přátel mi zrovna nepřijde jako "pojďme si zaplakat". Cyrus Norwrasteh natočil absolutně minimalisticky (vůbec ne bulvárně), s citem i nesamoúčelnou krutostí jednu událost, která se na tom velkém světě stala a děje se furt. Ale... Někomu to přijde zbytečné. A že se o tom někdo takhle zmínil, je pouze dobře. Jediný zápor tohoto filmu je závěrečná scéna, kde Zahra se zdviženýma rukama k nebesům volá,, celý svět se dozví pravdu..." Ale to už rejpu naprosto zbytečně. Vynikající. ()
Přiznám se, že jsem skoro celou scénu s kamenováním přeskočila, protože to bylo na mně moc. Šaría, jak ji známe z médií, je peklo. Islám, jak jej známe z médií, je taky peklo. Muslimové, jak je známe z médií, jsou vtělení ďáblové. Írán, jak jej známe z médií, je peklo samo. Islám, šaríu, muslimy ani Íránce osobně neznám, z médií však vím, že USA mají už hodně dlouho na Írán spadeno ... Film obsahuje emoce, intriky, napětí i brutalitu. Ale hodnocení sráží nechutná ideologie, která z filmu přímo čiší. Nevěřím, že islám je jenom špatný, teroristický a tyranský. A taky rozdíly a podivnosti, např. v tom, že Zahra si jako vdova žila celkem dobře (z čeho?), zatímco Soraya se rozvést nemohla, protože by se neuživila. Škoda. ()
Maximálně působivý a znepokojivý snímek..... .... a malá připomínka toho, že na světě ještě žijí stovky milionů v otřesných kulturně-legislativních podmínkách. Přesně ten typ snímku, kde od začátku do konce víte, co se stane, přesto se to tíživou formou valí kupředu a ani na vteřinu to nevybočí z premisy filmu perfektně věrné názvu, který zároveň slouží jako tldr shrnutí děje. Když se blížilo samotné kamenování, tak jsem měl z davového allahu akbar bobky, ufff... Strašně zajímavá je i doba ve které se to odehrává, mocně mi to evokuje padesátá léta u nás a i složení vrstev, které se dostaly k moci je podezřele podobné a je fakt jedno jestli se to v jedné zemi ve jménu rudé knížky, v druhé ve jménu alláha. U nás jsme se s tím už díky bohu vypořádali, jinde ještě trpí. Přitom zvláštní, že v dobách tvrdé totality, se k nám z Teheránu vozily západní věci, které tu nebyly k dostání. Nicméně jsem strašně rád, že jsem se narodil v rasistické, xenofobní, misogynní a vůbec hrozně předsudkové a zkažené white male společnosti a ne třeba někde v Iránu nebo Sýrii. Mimo tematiku a zdrcující filmovou gradaci mne uhranula (ne doslova!) Shohreh Aghdashloo, ta má na šedesátnici naprosto neuvěřitelné charisma a s jejím hlasem i sex appeal. Snad ji mimo štěků "teroristek" bude v západní tvorbě vidět více, zaslouží si to. Slabším povahám a ženám bych to asi uplně nedoporučoval. 10/10 ()
Ja takéto filmy nevyhľadávam, ale keď už prídu, tak si ich s rešpektom pozriem. Škoda, že film nie je intenzívnejší, hlbší a okrem veľmi dramatického finále, veľa toho neponúka. A i posledné konštatovanie, že i po zverejnení tohto príbehu sa aj tak vobec nič neudialo aby sa týmto zverstvám zamedzilo, je smutné. Je to obraz spoločnosti v ktorej žijeme. Filmu by , ale viac prospelo keby bol emotívnejší, cítil som to tam, ale len zriedka a pri takomto silnom príbehu, by to malo mat oveľa väčší rozsah a aj hĺbku. Film mi pripadal ako, že ho niekto chce len rýchlo natočiť, vyrozprávať, aby to mal už z krku. Ale takéto príbehy majú chytiť za srdce od začiatku až po koniec. A tu som to každopádne, celú dobu tak necítil. Slabé 4*. ()
Galerie (10)
Photo © Mpower Distribution
Zajímavosti (2)
- Scénář je adaptací románu francouzsko-íránského novináře Freidouneho Sahebjama z roku 1994. Tento román je zakázán v Íránu, protože má "kritický postoj vůči islámskému systému hodnot". (Dlee)
- Keď francúzsko-iránsky novinár Freidoune Sahebjam vydal knihu "Ukameňovanie Sorayi M", stal sa z nej medzinárodný bestseller, ktorý upriamil pozornosť na praktiky kameňovania v Iráne, rovnako ako aj tamojšie nerešpektovanie práv žien. Aj napriek oficiálnym popieraniam bolo v mnohých krajinách sveta odsúdených na smrť ukameňovaním nespočetné množstvo ľudí, väčšinou však žien. (MikaelSVK)
Související novinky
Interview s Ježíškem
Anne Rice, autorka desetidílné knižní série Vampire Chronicles, podle které vznikly filmy jako Interview s upírem či Královna prokletých, překonala koncem devadesátých let vážné zdravotní potíže,… (více)
Tak se nám tu pomalu rodí další z CSFD hypeů. A s těmi již zavedenými má nepřekvapivě společné znaky v podobě závažného tématu, které je zpracováno neuvěřitelně plákatově a především s kýčovitým apelem na emoce. Inu, když začnou vřít city, divák ztrácí kritičnost a lze ho utáhnout i na vařené nudli. _______________ Stoning of Soraya M. není žádné drama, nýbrž naprosto čistokrevná bulvární exploatace, což se projevuje od prvního do posledního záběru. I polorozpadlá íránská vesnička kdesi v horách je vybavena velkoformátovými plakáty Chomejního; ženy se při každé příležitosti kuklí do čádorů; hlavní záporák je fousáč s ďábelskýma očima a chraplavým hlasem, co má dva vyžrané a arogantní syny (při rodinném obědě na ně jen tak z ničeho nic vybafne, ať si pamatují, že žijí v mužském světě); Zahra - ač jinak strašná rebelka - nezapomene čerstvému vdovci rázně připomenout, že svou zemřelou manželku již podle tradic nesmí spatřit; dobrák Hashem se celou dobu tváří jako oslíček Íjáček a několikrát se ve filmu teskní po režimu šáha Pahlávího (co na tom, že to žádný dobrák nebyl, když pochleboval Strýčku Samovi, žáno...). _______________ Dvanáctiminutová (!) scéna ukamenování je opravdu vrchol toho všeho - když zrovna nesledujeme zpomalené záměry křičicí a krvácející Sorayi (to už kupodivu čádor nemá a je oděna do bílého), nabídne nám režisér zpomalené záběry hystericky plačících žen z davu a pro jistotu to ještě korunuje superkýčovitými (a samozřejmě zpomalenými) záběry, v nichž se Soraya v témže bílém oděvu prochází po rozkvetlé louce. Předposlední scéna, v níž Zahra odhazuje závoj a s úsměvem a rukama vztaženýma k nebi křičí "Celý svět se teď dozví pravdu!", však vedle té vší mizérie překvapivě pořád ještě vypadá jako hodně špatný vtip. _______________ Kde je v tomhle filmu nějaká výpovědní hodnota, to mi zůstává záhadou. Ani se mi nezdá, že by k jejímu pochopení člověk potřeboval vidět do islámu (jak tvrdí kiddo), jelikož film se zcela politicky korektně nějakému tematizování (nedejbože kritice) náboženství úspěšně vyhýbá (i kladné postavy jsou okázale zbožné a mulláh je vlastně kriminálník). Zbývá jen iritující propagandistický film (nedobré vztahy USA a Íránu jsou obecně známy, zbývá dodat, že režisér je politicky angažovaný konzervativec), který je, i navzdory plytkým pokusům o srdceryvnost, ve své druhé polovině děsivě nudný..._______________Šílená sračka._______________ P.S: Věru nevím, jak si představují "zákon" v íránských horských vesničkách, nicméně s dodržováním tradičního pojetí "Božího zákona" to aktéři filmu příliš nepřeháněli, když odsoudili k smrti ženu, která neprožívala běžný (sexuální) vztah se svým manželem a údajné cizoložství nebylo podloženo věrohodným svědectvím čtyř muslimských mužů, kteří by viděli kontakt pohlavních orgánů. Taktéž se nezdálo, že by vesničané měli obdobný zápal pro ztrestání člověka, který se dopustil zločinu, jenž šaría též považuje za jeden z nejtěžších - tedy křivého nařčení z cizoložství...____P.P.S. v reakci na Subjektivův koment: Šáfijovská právní škola, kterou reprezentuje Umdat al-Salik (což je mimochodem text ze 14. století, o němž - pokud nejste Robert Spencer - těžko můžete tvrdit, že by byl pro současné muslimy závazný), se v Íránu skutečně nepraktikuje, tam má místo škola džafárijovská... () (méně) (více)