Vzpoura

Z běžného pohledu romantický film o nešťastné lásce. Z trochu komplexnějšího (a pro mě také nejzajímavějšího) pohledu, "Bildungsroman" o zrání otce Isabura, jeho syna Jogora a jeho ženy Iči. Z pohledu historicky sociálního, kodex bušido v praxi - i zde ovšem výjimka potvrzuje pravidlo. A z pohledu Kobajašiho díla, není to zrovna jeho majstštyk. (16.08.2015)

Až dosud by mou polochorou mysl nenapadlo, že budu nějaký film definovat jako něco mezi antickou tragédií, tragickou romancí, klasickou samurajárnou se zábavnými souboji a zároveň k tomu tu příjemně komorní, tu dramaticky rozmáchle (nemyslím výpravou). Děj je možná až překvapivě univerzální, přitom stále pevně stojící na základech samurajského kodexu cti a s tím spojené poetiky, takové malé vzpourání proti vyšší šlechtě, která se chová sviňsky funguje i v téhle podobě, navíc když přisluhovači drze zdupou zenovou zahrádku, hanba jim. Naprosto geniální je gradující závěr, kde jsem se dočkal několika naprosto skvostných vrcholů, které jsem sledoval s dechem tak zatajeným, že by ho neodhalila ani spojená klikal Hercula Poirota se Soudcem Ti a radou Vacátkem navrch. Vzývejme Toširó Mifuneho, nechť jeho lesk nikdy nevybledne. (11.03.2014)

Žiadne výstreky krvi, akciu, ani samurajské bitky nečakajte. Pár postáv, pár izieb, nejaký ten exteriér a len silný, komorný príbeh, ktorý mierne podtrhávala jeho dĺžka a úspávankovosť nehudby. Určite si to ale vychutnajte v pôvodnom znení, pokiaľ môžte. Intonácia a hnev v podaní Japoncov je nezabudnuteľný. Ako aj odkaz, ktorý film nesie. Česť a hrdosť. Nie hrdinskosť. Na to boli až príliš zásadoví. 80%. (25.08.2007)

Nevidel som veľa samurajských filmov. Tento Kobajašiho film ma pár dní po opakovanom zhliadnutí  jeho špičkového Harakiri príliš nenadchol. Bolo zrejmé, že súhlas starnúceho samuraja s prijatím ženy zavrhnutej pánom klanu pre svojho syna je posledným súhlasom, v ktorom poslušnosť prekoná samurajskú česť. Takže keď si po zmene podmienok pán klanu vyžiada ženu späť, rozpúta sa konflikt. Som zvyknutý prekonávať iné tempo deja, iné výrazové prostriedky a všetky ďalšie odlišnosti japonských filmov. Ale záverečnú scénu filmu nie. Isaburo opakovane zasahovaný niekoľkými guľkami postupuje nezadržateľne vpred. Prednesie posolstvo svoje dcére a umiera. Ja to vnímam ako kombináciu úvodnej scény z Edwardsovho Večierku a hrdinskej scény z ľubovoľného sovietskeho filmu. (27.11.2022)

Může být stodvacetiminutový komorní samurajský snímek, který se v zásadě celý odehrává v sedě ve třech až čtyřech místnostech, dobrý? Odpověď je, že může být a dokonce je více než-li pouze dobrý či pouze nadprůměrný. Je to celé o spřádání intrik, samurajskému smyslu pro zodpovědnost, vazalství, příslušnosti k rodovému klanu a především o lásce. Ač to celé vypadá jako záznam divadelní inscenace, tak to nijak nevadí, jelikož především díky hercům vám na jednotlivých charakterech bude záležet. Třešničkou na dortu je samozřejmě Toshirô Mifune, z kterého sálá charisma na všechny strany v doslova každém záběru. (09.01.2007)