しあわせのかおり
Flavor of Happiness
Obsahy(1)
Takako se jednoho dne objeví v restauraci, kterou vlastní a vaří v ní pan Wang. Od společnosti, kde pracuje, má nařízeno, aby dostala recepty na jeho jídlo. Ona se však zamiluje do jeho kuchyně, opustí svou práci a přemluví pana Wanga, aby jí naučil své umění. (balone)
Videa (1)
Recenze (19)
Tohle byl skvělý film. Půvabný a milý ,až to bralo za srdce.....a hrozně nebezpečný. Zcela ze zálohy mě totiž v noci při sledování přepadala ukrutná chuť na jídlo a to i takové, které bych nikdy předtím nejedla.Vždycky, když křehoučká slečna Takako ochutnává s absolutně blaženým výrazem ve tváři, nechápala jsem, jak se může tak obrovským soustem neudusit. Co se týče slavnostní rodinné hostiny, to byla skvělá ukázka toho ,kolik může být při jídle mezi lidmi pohody,elegance a lásky.To se jen tak nevidí. Takže..skvělý film s neopakovatelnou atmosférou a dávám za čtyři hvězdy. ()
Dostala jsem z toho filmu hlad :) Dlouho jsem se mu vyhýbala, protože mi nepřišlo, že by to bylo něco pro mě. Ucajdaný filmy, kde se nic moc neděje a děj prostě plyne, mě nebaví, ale chyba lávky, tohle mi sedlo. Chytlo mě to hned od začátku. I když se tam moc nemluví, pořád se něco děje a doprovází to pěkná hudba. Taky se na to hezky kouká, nejen na vaření nejrůznějších jídel, ale i vhodně zvolené lokace. ()
Tak tenhle film jsem si opravdu pustil v pravou chvíli. Po včerejšku mně bylo blbě, hlava se mi točila, ale jakmile jsem se začal dívat, na všechno jsem zapomněl a jenom jsem hltal očima i žaludkem. Marně vzpomínám na aspoň trošku podobný film, který by vaření popisoval s takovou krásou a laskavostí jako Shiawase no kaori . No a konec, ten byl opravdu pěkný a dojemný zároveň. A slepičí vývar, ten by mně dnes opravdu zachránil život. ()
Poklidné, pomalu plynoucí a zdánlivě banální vyprávění na ohrané téma vztahu učedníka a mistra, které ze všeho nejvíc připomíná kuchyni pana Wanga. Pár jednoduchých ingrediencí zdánlivě jen tak hozených na pánev a za občasného promíchání osmahnutých, které však u diváka už při prvním soustu vyvolají blažené vydechnutí následované spokojeným úsměvem. V té jednoduchosti se totiž skrývá nádherný příběh o vaření a jídle, o životě, vzpomínkách, usmíření a štěstí, nalézaném na nečekaných místech. Příběh nabitý emocemi a moudrostí, plný nečekaně silných okamžiků, z nichž některé, přestože jsou tiché a vlastně se v nich nic dramatického neděje (Wangova návštěva u Takako), chytí za srdce tak, že člověku až vyhrknou slzy. Jak se přede mnou rozkrývala minulost obou hlavních postav, obě jsem si (i díky hereckým výkonům Miki Nakatani a Tatsuyi Fujiho) zamiloval, prožíval s nimi každou vtěřinu jejich příběhu až ke slavnostní večeři, o níž se dá říci jediné - už dlouho jsem neviděl scénu, která by byla tak nabitá emocemi, už dlouho mě žádná scéna tak nestrhla a nenadchla. A už dlouho mě tak nenadchl žádný film. ()
Velmi dlouho jsem na to čekal a nakonec mi vadila drobná scénáristická nekompaktnost. Vložka v Šanghaji tam nemusela být nebo mohla být lépe využitá. Nicméně: Vaření je krásné a chci zkusit taky taková míchaná vajíčka. Herecky bezchybné a charakterové. Harmonické. Prostředí perfektně všední. Mrzí mě, že nedávám maximum, ale i 4* stojí za to. ()
Reklama