Il Casanova di Federico Fellini
Fellini's Casanova
Casanova
Fellini's Casanova
Režie:
Federico FelliniScénář:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrají:
Donald Sutherland, Tina Aumont, Dudley Sutton, Reggie Nalder, Diane Kurys, Chesty Morgan, Sandra Elaine Allen, Daniel Emilfork, Mary Marquet, Micha Bayard (více)Obsahy(2)
Felliniho Casanova, jedno z nejnádhernějších děl italského maestra, je film výjimečné vizuální odvahy a imaginace, pozorně a pečlivě promyšlený do posledního políčka. Donald Sutherland v něm předvádí úžasný herecký výkon jako Casanova za zenitem, který se při svých cestách po Evropě sužované nemocemi podmanivě, ale s nádechem znuděné lhostejnosti, zaplétá do nejrůznějších milostných a politických dobrodružství. Film prosycený romantickým pesimismem boří mýtus o Casanovi jako velkém milenci a místo toho ho představuje jako obyčejného muže, strhávaného neobyčejnými okolnostmi. Felliniho Casanova je pozoruhodný i podmanivou hudbou režisérova dlouholetého spolupracovníka Nina Roty a pyšní se také Oscarem za kostýmy Danila Donatiho. Film, kompletně natočený v ohromných římských ateliérech Cinecittá, bývá s oblibou vnímám jako režisérovo elegické rozloučení s uplynulou érou italské kinematografie. (Magic Box)
(více)Recenze (38)
Casanova Federica Felliniho má v sobě cosi z Barona Prášila, Lemuela Gullivera, vikomta de Valmont, ale Barryho Lyndona bychom hledali marně. Opulentní, rozmáchlý, a přece něžný, křehký a konejšivý je obraz jeho života. Fellini si bokem příběhu jediného muže vypracovává své typické filmové kudrdlinky, ale konečně je to tvář Donalda Sutherlanda, která je tu vytesána do mramoru. Skutečně jsem daleko toho stát se spokojenou a především šťastnou konzumentkou Felliniho, ale tohoto renesančního muže bych si mohla dopřát ve větší míře. Jeho život tak marnotratně zakončený na Duchcově si o to přímo žádá. Stejně jako renesance jeho mechanické milenky. Ostatně, mám co dohánět - zatím jsem viděla jen Nesmělého Casanovu (1936), Toma Casanovu (1951), Casanovu '70 (1965), Noc ve Varennes (1982), Mladého Casanovu (2002), Casanovu (2005) a Vzpomínky Casanovy (2005), což není nic a zatím bych stejně nejradši viděla Skandal in der Casanova-bar (1929). ()
Casanovu, svého Casanovu, ale také českého duchcovského Casanovu Fellini vykládá jako řetěz životních příhod muže, který je pro něj tak trochu esencí mužné italskosti. V tom je přednost, ale i slabina tohoto díla. Velkolepě komponované obrazy pro toho, kdo nezná podrobně život tohoto velkého bonvivána (požitkáře) 18. století a komu je cizí italská exaltovanost (tak působí Ital na Středoevropana), se CASANOVA mění v značně šedý sled zaměnitelných obrazů, které provází poněkud articistní erotika. V druhém případě se před poučeným divákem za velkolepou režijní kulisou rýsuje režisérova osobnost. Osobnost muže AMARCORDU, osobnost neméně smyslná, vášnivá a intelektu a duchu vůbec oddaná a poddaná. (Jakoby stranou zůstává Felliniho vytříbený smysl pro dekadenci doby - schylovalo se k velkým světovým revolucím 18. století, které z kořene vyvrátily tuto pozdně barokní a a duchaplně zhýralou rokokovou společnost korzetů a paruk a mimořádný Sutherlandův výkon v hlavní roli.) České kulisy - skvěle vystižené - tomuto pohledu dodávají přesvědčivost i tam, kde v předcházejících částech filmu mohla snad být méně zřetelná. V odhadu kvality svého díla se Federico nemýlil; v odhadu toho, co dokáže snést jeho divák, byl úspěšný podstatně méně. ()
Divný až bizardný film a divím sa mladému Sutherlandovi, že sa na niečo také nechal nehovoriť. A ešte k tomu obrovská stopáž, v ktorej je mnoho hluchých miest. Sukničkár Casanova je zamilovaný doslova do každej, ktorá mu dá, dokonca aj do pohyblivej drevenej panáčice (!) a predvádza pri každej grotesktné až fraškoidné kvázisexuálne pohyby. Občas sa dá posmiať nad kúzlom nechceného alebo dobrodružstvami po rôznych kútoch Európy, ale to je tak všetko. Zaujímavé je, že pri takejto téme sa tu takmer nevyskytujú žiadne nahotinky. Divností a fádnych papundeklov je však bohužiaľ plno. ()
Ako isty Alen Resne ma artove koniny Hiroshima Mon Amour a Loni v marienbadu tak Welles ma planobu menom The Stranger a Fellini zase tuto koninu Yl Kasanova di federico Fellini. Kulisy su podpriemerne, dej nulovy a tempo ospale respektive ziadne. Fakt ako obcas sa vo mne prebudi pozersky dementalny artovy pi*us, ktory je schopny vyhlasit za umenie aj tycku na lesnej ceste plnu lysacov a zelenych makovic, ale toto bolo aj na mna privela. Fakt ako, drahi diviaci, ruky prec od tohto : 5 % ()
Galerie (81)
Zajímavosti (5)
- Moře ve filmu je záměrně vytvořeno z černé nastříhané igelitové fólie. Fellini tak chtěl vyjádřit plasticitu Casanovovy životní cesty. (FilmFan24)
- Distributoři předpokládali, že Casanovu bude hrát Robert Redford, ale Fellini nápad zavrhl. (FilmFan24)
Upraveno v září 2019. Casanova Federica Felliniho pořádá prostopášné orgie stylizovaně satirických obrazů a rej soutěžní přehlídky gejzíru barev. Federico Fellini byl rozverným básníkem niterného rozpoložení lidské duše a spontánním ctitelem bezprostřední otevřenosti. Živelnost je vášní i poetickým laškováním osudu, ctižádost vznešené ušlechtilosti je zrazována potřebou tělesného prožitku a je neschopna překonat vymezení své podstaty. Fellini bourá mýtus osvícenství, koketuje se skutečností prostřednictvím kontrastů a v polaritě dvou protikladných aspektů. Svět idejí se dostává do konfliktu se světem smyslových zkušeností, střet obnažuje niternou prázdnotu a vysmívá se dobranému závěru vnitřního světa. Hlavní objekt pokusného zájmu má jméno Giacomo Girolamo Casanova (dobrý Donald Sutherland s hlasem Gigi Proiettiho). Fellini sice vychází z Casanovou sepsaných pamětí, ale klíčovým stanoviskem je vnitřní rozervanost, sarkastické provokování a krása života v poetickém hemžení. Casanova se stává extravagantním úkazem i poslušnou hračkou morální zhýralosti. Ambice jsou kontrastem skutečného stavu vnitřního světa, touha po uznání vychází z faktu rozporuplného původu a přijímá každou výzvu k uspokojení a povznesení. Rozpolcenost duše není ochotna k obětem, substance se vytrácí s odcházejícím leskem bujarého života a brutálně trpí osamělostí. Nejzásadnější ženskou postavou je Henriette (šarmantní Tina Aumont), životní láska italského svůdníka a dobrodruha. Křehká a vzdělaná bezprostřednost je uhrančivou chutí života, podmanivá krása a vzpomínka ublíženě vzdychá. Z početného harému Casanovy touhy a ženský půvab: bezstarostně uvolněná řádová sestra Maddalena (Margareth Clémenti), chudokrevná švadlenka Annamaria (Clarissa Mary Roll), v obnovu mladické krásy skrze magii esoterismu věřící markýza D'Urfé (Cicely Browne s hlasem Lilly Brignone), vášnivá zrzka a objev Casanovova bratra Marcolina (Clara Algranti), vypočítavá londýnská animírka Charpillon (Diane Kurys) a její matka (Carmen Scarpitta), sado-masochistické hrátky vyžadující Giselda (Daniela Gatti), dráždivě nepoddajná a koketující dcerka švýcarského alchymisty Isabella (Silvana Fusacchia s hlasem Solvi Stübing), její svorně věrná sestra (Olimpia Carlisi s hlasem Solvejg D'Assunty), mechanická hračka k citu, lásce a sexu Rosalba (Leda Lojodice), římská modelka Romana (Veronica Nava), Casanovova stará matka (Mary Marquet), hrbatá drážďanská vášnivka Susanna (Angelica Hansen), hyperbolická drážďanská zpěvačka Astrodi (Marika Rivera), či křehká cirkusová obryně Angelina (Sandra Elaine Allen s hlasem Solvejg D'Assunty). Z dalších rolí: francouzský ministr s vlastní velkorysou kulturní představou a extravagantní markýz Du Bois (Daniel Emilfork s hlasem Oresteho Lionella), při audienci usmívající se papež (Luigi Zerbinati), dekadentně varhanní vévoda Wuertemberg (Dudley Sutton), znuděný římský hostitel a princ Del Brando (Hans van de Hoek), bavící se anglický velvyslanec v Římě Lord Talou (John Karlsen s hlasem Gianniho Bonagury), Casanovův nepřejícný nepřítel na duchcovském zámku Faulkircher (Reggie Nalder), Brandův výkonný kočí Righetto (Mario Gagliardo), maďarský kapitán (Donald Hodson), či Faulkircherův milenec Viderol (Dan van Husen). Casanova Federica Felliniho je sarkastickou lyrikou, uvolněným karnevalem niterných pocitů a zbořením osvíceného morálního mýtu. Schopnost autoreflexe se vysmívá představám hodnot a odhodlaně dál tančí své předsevzetí o niterné prázdnotě a hrubém nedostatku a neschopnosti citů. Casanova Federica Felliniho je osobitou satirou a dychtivou vitalitou života. Rozkošná psychologická hříčka! () (méně) (více)