Dopisy pro Julii

Psát dopisy je roztomilý anachronismus, kterému by se vysmála i beznadějně romantická Meg Ryan před deseti lety v Lásce přes internet. Psát dopisy a lepit je na zeď, aby na ně odpovídala partička italských paňmám, to už je diagnóza. Nicméně Christopher Egan má tak neodolatelný britský přízvuk a cynické wildovské repliky, že pokud vytěsníte z hlavy odporný italský soundtrack a chudáka Bernala v roli manického taliánského šéfkuchaře, lze to s trochou dobré vůle dokoukat. Problém nastane v okamžiku, kdy režisér přitlačí na romantickou pilu. Začne vám totiž praskat bránice. (09.09.2010)

Kvalitní propagační materiál Itálie, především Verony a půvabných italských vinic. Jako film je to ale tuctová romantika, která je dopředu předvídatelná a průhledná až to bolí. Christopher Egan je strašně slizký, ještě že se dalo dívat alespoň na Amandu. Ty 3 hvězdičky dávám hlavně za tu příjemnou prosluněnou atmosféru filmu, nikoli za příběh. 50% (04.07.2013)

Dělat si z tohoto filmu terč vlastního ostrovtipu je až příliš snadné. Motivy lásky v Evropě, střet mladého a staršího hledání "toho pravého," zapojení místní legendy a turistického lákadla, střet britského sarkasmu a amerického naivního pozitivismu a mohli bychom takhle pokračovat dále. Winickovi se vcelku podařilo z toho vytepat fungující atmosféru, slunná Itálie, Amanda, která splňuje definici hezké "typické" američanky včetně těch baculatých tváří, laskaví a veselí Italové a láska. Jenže scénář psal brouk pytlík, jenž se narodil v kině Zábradlí a viděl tam ty nejslavnější rom-kom za poslední 50. let a naprosto bezostyšně z nich krade beze špetky vlastního vkladu či invence. V první hodině je to škoda, ale Winock to atmosférou ustojí, ale co se děje a říká v poslední půlhodině, to vám nezařídí ani extáze. Gary nám všem definitivně dokáže, že vyprávět neumí a s kamerou dovede jen to, co se dělalo už před třiceti lety. Celé to peklo začne rozhovorem před prvním polibkem, pokračuje příjezdem na koni a vyvrcholí dvojitou Patricií, povím vám, to by nezvládli ani v Jižní Koreji (možná v Severní, ale musel by to točit sám Kim). Mám pro Amandu slabost, středomoří je mi sympatické, s Bernalovým charakter bych rád prošel ochutnávky (ač mi bylo líto, co vše zde musel "hrát"), happyend ani láska mi na plátně nevadí, ale italské disko v autě a 30 minut lacinné náhražky emocionálního cukru přejít nedokážu. Američanka přijede s workoholickým manželem do Itálie, odkud poblázní Britku do její mladistvé lásky a sama si udělá ve svých vztazích bordel, jo a budou tam ty věty o prvním pohledu, osudu, "nikdynevzdávání" a samozřejmě záměna sokyně v lásce... 45% (09.12.2010)

Trošku přeslazená romanťárna, ve stylu "dva v jednom" Příběh totiž sleduje hned dvě linie a to mezi Claire hledající svého Lorenza a Sophii, která otevírá své srdce suchopárnému Charliemu. První varianta sazí na osvědčené motto „stará láska nerezaví“ a ta druhá zase na „co se škádlívá, to se rádo mívá“. Scenáristé, ale ke škodě filmu nevyužili potenciálu, jejž nabízela setkání s falešnými Lorenzi, což by mohlo příběh alespoň trochu oživit. Na můj vkus příběh totiž ztrácel dech a nad vodou ho neudrželi ani poitalštěné verze romantických hitů. Netvrdím, že se mi film vůbec nelíbil, ale jednoduše mi nenabídnul nic, co by mne přimělo, si na něj za týden vzpomenout. (07.01.2016)

Příjemný a celkem milý film pro všechny romantické duše a zlomená srdce. Na prostředí slunné Itálie se pěkně dívá, stejně tak na sympatickou Amandu Seyfried. Moc pěkně zahrála stárnoucí zamilovanou "Julii" Vanessa Redgrave, hledající svého Romea (Franco Nero). Nic převratného sice tento film nenabízí, přesto dokáže pohladit na duši a zpříjemnit vám den. (08.01.2011)