Johnny Mad Dog

Pokud jde o počínání dětských vojáků, tak nemám výhrad. Ostatně bylo znát, že si mnozí zúčastnění tou válkou prošli. Jenže to bylo všechno. V zásadě je to o tom, jak se partička dětí poflakuje a terorizuje okolí. Jen se tu střílí a řve. Nic víc. Jako nějaké pokusy o příběh tu jsou, ale ty právě naráží na limity neherců. Fukunaga mě svým filmem na podobné téma nenadchl, ale Beasts of No Nation je pořád o třídu lepším filmem, než tohle. 35% (11.03.2018)

Mnohem více než příběhový film, sondu či dokument připomíná Johnny Mad Dog vzkaz. Nedá se popřít, že je opatřen jednoduchým dějovým obloukem, má směr a ukončení, nicméně něco co by se dalo uchopit jako klasický příběh najdeme jen stěží. Pokud bychom chtěli snímek uchopit jako sondu, jen těžko nám poskytne nějaké závěry. Jedná se spíše o studování následků bez znalosti výchozích příčin. Dokumentárnímu pojetí zase brání vysoká nekonkrétnost. Johnny Mad Dog není ukotven v čase ani v prostoru. Žánrově má nejblíže asi k městské road movie. Partička bizarně oblečených dětí putuje městem a v podstatě zabije vše co potká. Cesta je však naplněna několika přerušeními obsahujícími, krom spousty křiku a siláckých gest, určitý posun. Johnny Mad Dog určitě není špatným snímkem. Naopak, je zajímavým příspěvkem už jen kvůli svému přístupu. Sázka na neznámé herce se zde nejednou vyplácí. Použití humor v několika scénách překvapí, na druhou stranu působí přirozeně a neurazí. Věta „Tak buďte opatrní, Izraelci nebo Chuck Norris mohou být okolo.“ má velkou šanci na zápis mezi nejlepší filmové hlášky. Nicméně troskotá na slabém vyprávění. Schéma jdeme-něco se děje-jdeme-něco se děje sice zpočátku není špatné, ale jakmile si divák zvykne na okolí a omrzí ho zajímavý dialekt místní angličtiny, uvědomí si, že snímek se točí v ohromné smyčce, která de facto mohla být ukončena kdekoli a kdykoli. Navíc jsou veškeré uzavřené scénky zajímavé jen kvůli věku protagonistů, absolutně ničím jiným nezapůsobí. A pokud je celý snímek vystavěn jen na faktu „budeme šokovat tím, že jsou mladí“, pak je něco bohužel špatně. (25.03.2011)

Opět jeden z těch drsných filmů, kde děti se zbraněmi terorizují okolí, ovšem Sin nombre i Město Bohů mi přišlo daleko lépe propracovanější. Jisté scény jsou však drsné a místní haranti se s nikým nepářou. Příběhově trošku slabší, herecky velmi dobré. Rozhodně silný film, ale až tak mě nezasáhl. 70% (07.03.2018)

Pohled na dutou Afriku. Angličani a další země moc dobře věděli proč kolonizovat tyhle duté palice které vše řeší násilím a zbraněmi. Taky mě zarazilo jak asi 10-15 děti s puškou může obsadit celé město. Tohle mi hlava trošku nebrala. Tihle lidé by se měli preventivně střílet hned co jen vemou samopal do ruky. (07.03.2010)

Filmů z afrických válek je jako šafránu a většina z nich je navíc o Rwandě, takže každého dalšího příspěvku z nějaké další zajímavé země je potřeba si považovat. Tentokrát je to Libérie. Místní občanskou válku tu můžeme sledovat v rámci příběhu Johnyho Mad Doga, odhadem asi tak četaře v povstalecké armádě, která organizací i chováním připomíná spíš dětský gang. Žádné velké geopolitické souvislosti tu nejsou, zato je tu hromada bezúčelného násilí na všem, co má ruce a nohy ("Hele, to je děcko nepřítele! Dej ho sem, sežeru ho."). Není to žádný velkofilm, ale jako nakoukání do liberijských reálií to funguje docela dobře. (03.05.2024)