Bílý šejk

Takže hneď na úvod:A.Sordi tam toho veľa nenahrá,ale to by nevadilo - postatné je,že to nebolo vtipné.Či časom vypršal humor alebo ozaj ten motív a hlavne prevedenie bolo slabšie neviem....no nič moc.Skôr zaujali exteriery rokov 50-tych ako dej samotný.Malá poznámka:malú úlohu tu hrala i Giulietta Masiny ,režisérova manželka - nemôžem si pomôcť,ale ani v mladom veku to nebola nejaká extra krasavica..... (26.05.2020)

Zámerné prehrávanie vo filme so sebou nesie znak sympatií režiséra k nemej kinematografii, obrazovému ponímaniu filmov a vyjadreniu emócií gestami a mimikou tváre. Presne taký je aj Biely šejk, ukazujúci v zhypnotizovane naivne obdivných výrazoch tváre manželky, kam vedie nekritický obdiv k hrdinom romantických a dobrodružných príbehov. Ich mimoriadne vlastnosti si fanúšičky fabulujú v závislosti na miere nespokojnosti vlastného partnerského života. Vyplašená tvár manžela, držiaceho sa dovtedy starostlivo pripravených plánov a majetníckeho poňatia ženy, odráža nepochopenie situácie. Prehliadal to, čo partnerku trápi. Tá namiesto otvorenej sťažnosti si nespokojnosti uzatvorila do fikčných svetov a dopisovania si s ideálom. Od takto skrývaných tajomstiev k náhlemu úniku za prvým fešným objektom už ďaleko nebýva. Manželka sa utieka k vybájenému hrdinovi. Následne zhreší i manžel, odchádzajúci nočným Rímom v sprievode prítulnej dámy. Peripetie sa zdarne podarí uhrať, rozjatrené emócie sa tíšia. Koniec smeruje k očiste vierou: nech ste zhrešili akokoľvek, po spovedi u sv. Otca bude všetko odpustené. Ironické podtóny, účelné prehrávanie a svižný dej bez feérických prvkov, typických pre neskoršiu Felliniho tvorbu, poskytli príjemný divácky zážitok. (04.04.2014)

Zatímco jednu polovinu Felliniho fanoušků Bílý šejk uráží tím, že jejich mistr natočil něco jako lehkou komedii, druhá polovina se jej snaží hájit jako režisérovo další mistrovské mnohovrstevnaté dílo. Jak úsměvné. :-) Bílý šejk je průměrná italská komedie 50. let se vším, co k tomu patří, včetně ukřičených hromadných scén a několika momentů, u kterých se člověku klíží oči. Felliniho první samostatná režie je méně jistá než v předchozích Světlech varieté (na kterých pracoval se zkušeným supervizorem), což se projevuje i v místy nelogickém střihu. Z herců jednoznačně vyčnívá už tehdy charismatický Alberto Sordi jakožto (pro FF typicky) nadutá mediální hvězda, zaujme i režisérův oblíbenec Leopoldo Trieste jako přesný novomanžel-bambula a Giuletta Masina v roličce,která si následně vysloužila vlastní film. Po mnoha letech použil zápletku Bílého šejka jeho velký fanoušek Woody Allen jako jednu z linek svého Do Říma s láskou a jeho nepřiznaný remake je mnohem živější a správně osekaný na menší prostor, který této téměř bakalářské historce sluší mnohem víc. (01.02.2020)

Průměr nehodný Felliniho jména. Přestože se jedná o skanzen Felliniho rukopisu, tak z celého díla zavání slovíčko: Průměr, který se k tak takovému filmovému gagintu jako je sám Fellini vážně nehodí. Celá zápletka není ničím zajímavá a celé ztvárnění jakbysmet. Komedie, při které se jen sem tam pousmějete, je na můj vkus tak trochu málo. Aspon ze Masinova je stále roztomilá a Sordi už tehdy dokázal zužitkovat svoje chlapácké charisma. (18.10.2006)

Docela příjemná komedie. Sice je spíš úsměvná než aby se u ní člověk smál nahlas, ale pobavit to dokáže, zaujmout docela taky a hlavně to není trapné. Takže proč ne, navíc kameru ten film má naprosto skvělou. Ano, příběh je na Felliniho dost jednoduchý (ale je to komedie, tak co chcete), mohlo to být kratší a některé herecké výkony nejsou zrovna dobré (třeba Leopoldo Trieste má dost mizerné mimické schopnosti a často se tváří, jako kdyby hrál v nějakém průměrném němém filmu), ale jinak se mi Bílý šejk celkem líbil. Slabé 4* (19.07.2020)