Zátoka

"Ak sa bude o sadistických praktikách v japonskej Taji len hovoriť a písať, nedostane sa to toľkým masám ako keď sa o tom niečo nafilmuje." To je fakt. The Cove ako dokument plní minimálne dve funckie - informačnú, kde jednostrannosť je účelová a zámerná, preto nevadí a tú druhú, pri ktorej si Ric O'Barry (známý trenér delfínov) v penzijnom veku cez toto médium očisťuje svedomie. A celá tá snaha je natočená celkom dôveryhodne, príbeh je dojemný a chytí za srdce. (15.04.2010)

Pokud něco dokáže upozornit na jakýkoliv národní či mezinárodní problém a dát věci do pohybu, pak je to právě filmový dokument. A vůbec nejhorší je, pokud o nějakém problému ví celá společnost i mezinárodní neziskovky, přičemž pozadí onoho problému zná jen pár vyvolených, často z řad politické reprezentace. V současnosti je navíc čím dál tím těžší získat nefinanční (morální) podporu a hlavně - důkaz. (12.10.2011)

Tak tenhle dokument mě hluboce zasáhl a dostal k slzám. Jsem velkou milovnicí zvířat a nesnáším jejich týrání. Smekám před lidmi, kteří se podíleli na tomto skvělém díle a moc si přeji, aby to bylo účinné. Obdivuji postoj pana Richarda O´Barryho. Nejkrásnější a nejsmutnější dokument, jaký jsem doposud viděla. A to si dokážu představit, že je to ještě daleko od skutečnosti. (08.02.2011)

Killing for killing, alebo zabíjanie, len preto, aby sa zabíjalo. Už ani nie pokrytecky na "výskum", ako to Japonci robia roky na veľrybách, ani kvôli potrave, lebo Japonci delfínie mäso nejedia, ani kvôli výžive, lebo obsahuje ortuť, ani kvôli pracovným príležitostiam, lebo ponúkané peniaze rybári nevezmú. Všetko to začal začiatkom 70/tych rokov Flipper .... Teda nie on, ale tu sa datujú počiatky vraždenia delfínov. Vraždenia, ktoré Japonci nechcú ukázať svetu. A bojovať ako aktivista proti tejto nezmyselnosti, je problematické, nakoľko japonská polícia aktivistov uväzní na 28 dní bez udania dôvodu. Lebo to majú povolené vo svojej ústave. My svojich zločincov púšťame po 72 hodinách na slobodu. Ale my nemáme delfínov .... (21.07.2011)

Hodnotím výhradně dokument jako takový, nikoli skutečnost, které se věnuje. Je to dokument, který ve mně vyvolal rozporuplné pocity. Nadchnul mě k obdivu k inteligentní kráse delfínů a rozesmutnil svým přispěním dalšího střípku k mému obrazu dnešního světa, ve kterém žijeme. "The Cove" osobně interpretuji jako projev kulturní bariéry mezi americkou a japonskou kulturou. O delfíny zde jde až v druhém plánu. Udělení Oscara, bytostně amerického symbolu euroamerické kultury, budiž názorným dokladem toho, jak v dnešním globalizovaném světě paradoxně chybí porozumění pro jinakost. Chceme-li totiž kritizovat třísku v oku bratra svého, je nejprve fér vyndat břevno z vlastního oka. Žel, "The Cove" má k tomu daleko. Žijeme v kultuře, ve které je denní samozřejmostí ostrý protiklad mezi hýčkanými domácími mazlíčky a zvířecím infernem velkochovů hospodářských zvířat. Je-li poselstvím tohoto dokumentu apel na jediný správný přístup k němým tvářím v podobě "let it be", pak by bylo logickým a nutným komplementárním přístupem i vzdání se všech domestikovaných zvířat a jejich propuštění do volné přírody (kde by však většina domestikantů brzy zahynula, natolik jsou již vázání na lidskou civilizaci). "The Cove" je dokument s několika silnými momenty, který mě však po většinu své stopáže nudil až iritoval. Do TOP 300 na ČSFD nepatří, protože od tohoto žebříčku - bohužel asi zcela naivně - očekávám nekompromisní seznam 300 nejlepších filmů světové kinematografie, jaké byly kdy natočeny. Obávám se, že na tento citově vyděračský a bytostně americký dokument však bude již brzy zapomenuto, až se podaří zastavit masakry delfínů, kterým to upřímně přeju. Fascinující zvířata, a dokument, který nemá v TOP 300 co dělat, toť můj názor. (11.06.2011)